Marek Ottl: Na alkohol v kapele jsem pes. Musí se pít s mírou

Z jakého orchestru vznikl Big'O' Band a kdy?

Big'O'Band funguje zhruba tři roky. Dřívější názvy byly Big Band Liberec a Taneční orchestr Luboše Ottla. Ještě před tím to byla liberecká dechovka Liberečanka, ze které všechno vzešlo. Za komunismu Liberečance předcházel velký dechový orchestr Železničář, který byl pod vojskem a pak pod železnicí. To vedl dědův bratr, který pocházel z Kolína, ale vojnu si odbyl v Liberci. Naše rodina je hodně rozvětvená a všichni jsme muzikanti. Při vojně dělal velký dechový orchestr, u kterého byla malá dechovka, kde už dělal táta. Celé se to transformovalo postupem času na big band.

Kdy jste začal vést orchestr?

Oficiálně je to tři roky. Ale předtím jsem ho vedl asi sedm let jako umělecký vedoucí. Dlouhou dobu jsem se tomu bránil, protože je to nevděčná práce. Člověk se musí starat o všechno, podepisovat smlouvy, domlouvat akce i kdo kde bude.

Takže jste spíše manažer. Hrajete ještě vůbec?

Zjistil jsem, že už moc ne. (Smích) Už je nás hodně a musím to dirigovat zepředu. Ale někdy i zpívám. Aktivně hraju na klávesy, ale jsou věci, které se bez dirigování neobejdou.

Hodně? Pod tím si mám představit co, u vás se to dost mění, ne?

Na vánočním koncertu nás bylo třicet. Běžné sestava je dvacetičlenná.

Je složité všechny dostat na zkoušku?

Hrozně těžké. Já mám tu (ne)výhodu, že své spoluhráče nemotivuji penězi, takže jim nedávám živobytí. Musí chtít sami. Není to otázka peněz.

Takže se dá říct, že dneska už tato činnost není výdělečná?

Plesy asi jsou výdělečné, ale v poměru k tomu, že nás je dvacet? Jsme výjimka, děláme to rádi. Není to ta klasická dnešní holírna ve čtyřech lidech. Za plesy sem tam chlapi něco dostanou, abych je motivoval, ale živit se tím určitě nedá.

Jak se mění úroveň hraní na plesech? Existují ještě lidé, kteří si připlatí za kvalitu, aby měli pořádný orchestr, nebo jsou v kurzu spíše „samohrajkové" kapely?

Myslím, že se trošku vrátila doba, kdy plesy začaly hrát běžné kapely a ubývají tria, která hrají v kulturáku pro patnáct set lidí. Samozřejmě ještě jsou. Ale lidi se i rozhodnou, že si na velký ples objednají velkou kapelu. Úroveň stále roste. Hráči se pořád zdokonalují, jsou lepší metodiky a techniky hraní na nástroje. Problém trošku vidím v tom, že některé kapely to dělají jen jako byznys. Kvůli penězům, což si myslím, že nikdy není dobré. Ideální je, mít dobré zaměstnání a takovéto hraní mít jako koníček. To je na kapele hrozně znát.

V jakém složení hrajete?

Máme kompletní složení. Velkou rytmiku: kytara, basa, bicí, klávesy. Někdy máme dvě kytary. V dechové sekci: pět saxofonů, čtyři trombony a čtyři trumpety. Zpívají nám čtyři zpěvačky.

Dva kytaristé v orchestru, to je docela dost, ne? Takže hrají hodně i sóla?

Ano, to je pravda, ale vychází to z našeho žánrového zařazení. Nejsme moc swingaři ani klasici. Hrajeme hodně funk rock a disco funk. Takže dva kytaristé mají plné ruce práce. Jeden mastí sóla a druhý drhne pod tím doprovod.

close zoom_in Takže co všechno najdeme ve vašem repertoáru?

Máme v repertoáru i všechny klasické věci, takže můžeme hrát i velkoplesy se standardními tanci. Ale hodně se specializujeme na mladé posluchače. Hrajeme i Bruno Marse, Jamiroquai a Michaela Jacksona. To je to, co nás baví. Kdybychom měli hrát pouze klasický ples, tak by nás to asi moc nebavilo. Jsme na disco. (Smích)

Takže jaké tipy plesů hrajete nejvíce? Dostane se třeba i na pár maturiťáků?

Z maturiťáků jsme si nechali jen gymnázia. Úroveň některých maturiťáků v Domě kultury je šílená. Ti školáci jsou nezvladatelní. Kašlou na učitele. Co maturiťák, to výchovný problém. Sprejovali, kradli, najížděli na pódium… Nikdy jsem nechtěl kastovat, že gympl je něco víc, ale podle těch plesů to tak vypadá.

Když maturitní plesy máte spíše vedlejší, jaké další plesy hrajete?

Hlavně plesy města Cvikov, Železný Brod, Česká Lípa. Na Smržovce hrajeme sportovní ples. Pak taky plesy různých sdružení. Těch plesů máme letos asi 24. Ideální stav je mít patnáct plesů v plesové sezóně a zbytek rozesetý po celém roce. Dříve byl problém, že jsme hráli 30 plesů ve třech měsících a během roku pak nic dalšího.

Jak se vám daří vymýšlet ty další akce během celého roku?

Musím vymýšlet svoje akce v divadle, na náměstí, vánoční koncerty.

Vy jste letos měli Big Band Jam venku na náměstí. Rok předtím jste ale byli v divadle, proč jste to změnili?

Nějak jsem se nemohl domluvit s divadlem, ale vlastně mi tím pomohli, protože pro propagaci kapely to bylo daleko lepší. Akorát venku jsou strašné ty nervy s počasím. Přišly asi dva tisíce lidí. Vstupné nebylo, takže nás podržel kraj, město a kamarádi.

close zoom_in Jak to nesli posluchači, na konci září byly skoro i mrazy, ne?

Když jsme končili, tak byl jeden stupeň nad nulou, ale naštěstí nepršelo. Já bych tam v takové zimě nečekal, i kdyby hrál kdokoliv. Ale lidi tam zůstali do poslední chvíle a moc se to povedlo.

Některé ty aranže musí znít dost zajímavě. Všechny hity aranžujete vy?

Výhoda je, že vím, komu aranž píšu. Když se kupují, tak je to univerzálně napsané a orchestru to nemusí sedět.

Jak dlouho trvá přearanžování?

Různě. Na něčem můžu dělat čistého času třicet hodin a na některém jen pět. Je to podle složitosti.

Znáš nějaký moderní orchestr, od kterého byste se mohli učit, inspirovat?

Asi ani ne. Já mám velký vzor v Zatrestbandu z Jihlavy. Ale ty hrají staré věci jako Semafor. Vzor mám v tom, jak to vedou. Takové moderny asi jiný big band nehraje.

close zoom_in

Takže jste takový unikát?

Záleží na tom, co se v kraji poslouchá. Zatrestband jsou skvělí, ale kdyby s tímhle repertoárem přijeli sem, tak by shořeli. Tady se to tolik neposlouchá. My, když jsme byli u nich, tak na nás koukali lidé divně. Čekali třeba Glenna Millera, ale nakonec pochopili, jak to myslíme, a bylo to super.

O orchestrech se často říká, že muzikanti v zákulisí hodně pijí alkohol, jak je to u vás?

U nás je to trošku blbé v tom, že já moc nepiju. Nejsem abstinent, ale piju tak jednou za rok. (Smích) Hodně jezdím autem… Tak se mi to nehodí. Bohužel to vyžaduji i od muzikantů. Nezakazuji jim alkohol. Máme normálně bar a mohou dělat, co chtějí, ale do té míry, že to na nich nesmím poznat. Když se to stane, tak udělám velký bordel a je to skoro na vyhození z kapely. Nesnáším to. Jsem na to pes. Jsou lidé, kteří si dají osm piv, a mohou hrát, ale jsou i lidi, kteří ne. Nesmí to prostě narušit jejich výkon.