V nadsázce Marek Ztracený říká, že jde tak trochu o bláznivý plán. „K jeho uskutečnění mě pořád něco nutilo, srdci člověk neporučí,“ směje se. „S mojí kapelou odehrajeme v pražských Vysočanech životní vystoupení. Zapojili jsme do něj i České dráhy, které tisícovce fanouškům věnují zpáteční jízdenku ke vstupence zdarma. Zvaná je samozřejmě celá republika, takže věřím, že se bude z každé strany haly ozývat jiný dialekt.“

Pro konání show jste stanovili skoro magické datum – už víte, jak bude koncert vypadat?
Představu o něm nosím v hlavě od svých dětských let, kdy jsem o takovém koncertě začal snít. A postupem času jsem ji ještě vyšperkoval. Samozřejmě pozveme zajímavé hosty, o kterých ale nebudu mluvit, protože chceme fanoušky překvapit. Stejně jako předminulý rok ve Foru Karlín, kam za námi na jeviště přišel Karel Gott a mnohým z toho spadla brada. Podobný zážitek bych chtěl lidem dopřát i v případě O2 areny. Co se programu týče – chceme jej postavit na písničkách, energii i zvukových a světelných efektech, které by ale neměly zastínit samotnou muziku.

Zmínil jste Forum Karlín, kde jste koncertem oslavil deset let na scéně. Považujete jej za jakousi generálku před O2 arenou?
Atmosférou a průběhem koncertu bylo Forum Karlín tak výjimečné, že si toto označení nezaslouží. Musím se ale přiznat – na konci koncertu jsem si uvědomil, že když něčemu věříte, máte okolo sebe skvělou rodinu, kamarády a fanoušky, nic není nemožné. Pokud si vezmete moji hudební cestu, která vedla z návěsu od traktoru na profesionální pódium, tak už to samo o sobě je vlastně neuvěřitelné.

O2 arena je ale daleko tvrdší oříšek.
Jsem si toho vědom, ale radost z přípravy koncertu mi to nekazí. Prožívám období, kdy mám strašnou chuť dělat něco mimořádného. Mám energie, že nevím co s ní. Sny se mají plnit a maminka vždy říkala, že život je krátký na to se něčeho bát.

Jste umělec, který tvoří nejen pro sebe, ale i pro další zpěváky. Ke spolupráci vás oslovují oni sami, nebo aktivita vychází spíš od vás?
Tak i tak. Třeba v případě Karla Gotta jsem byl tím aktivním já. Od kamaráda jsem věděl, že se shání po nových písničkách, takže jsem už nějakou dobu nosil brouka v hlavě. Doma na Šumavě jsem si pak o něm začal číst, poslouchal jsem jeho písničky, až mě napadl první verš: Ty jsi pro mě ta pravá a já tvůj muž, když bylo líp i když bylo hůř… Říkal jsem si, že tohle musí zpívat jedině Karel Gott. A tak jsem mu to poslal. Hned další den mi volal a pozval mě k sobě. Na spolupráci jsme se hned dohodli.

A jak to bylo s Hanou Zagorovou?
Přesně naopak – zavolala mi, že by byla ráda, kdybych pro ni nějakou věc stvořil, což jsem udělal moc rád. Obecně vzato jsem se ve skládání písniček pro kolegy našel, ačkoli jsem na ně byl dřív lakomý. Baví mě vžívat se do někoho jiného – najednou nejsem Marek Ztracený, kluk ze Šumavy, takže můžu používat jiné fráze, jiná slova, je to vlastně taková hra.

Dokážete se vcítit do každého?
Do každého, kdo je mi typově podobný. To znamená, že takový člověk musí mít rád život, nesmí jít s davem. A taky je lepší, když toho víc prožil, tím pádem má i víc zkušeností.

V čem je to jiné, když píšete písničku pro sebe?
V tom, že sám sebe překvapuju. Kolikrát až na konci zjistím, o čem vlastně je. Nesedám si k pianu s představou, že teď složím píseň o tom, jak je venku modré nebe… Chvílemi jsem složitý člověk, takže mi pomáhá nejdřív se vyzpívat, uklidnit, dostat se do nějaké nálady. A pak se dějí věci. Mám hrozné štěstí, že můžu dělat něco, co mě naplňuje a zároveň nestresuje, protože když nechci nebo to nejde, nemusím to dělat. Prostě je to tzv. skládání pro radost.

Čím si to vysvětlujete?
Prostě jsem se tak narodil. Jsem si jistý, že schopnost tvořit má spousta lidí. Ale třeba neměli tak fajn rodiče jako já, kteří mi říkali – všechno dokážeš, hlavně si věř. Až zpětně mi dochází, jaké zdravé sebevědomí mi dali do života. Bez něj bych asi nenašel odvahu nabídnout vlastní písničku Karlu Gottovi.

Zabýváte se teď – kromě příprav koncertu v O2 areně – ještě něčím dalším?
Mnoha věcmi. Ale po tom, co jsem natočil úspěšné klipy, navázal skvělé spolupráce, vydal desku Vlastní svět a po ní DVD 10 let od Ztrácíš ze zmiňovaného koncertu ve Foru Karlín, nechci na nic konkrétního upozorňovat. Mohlo by se to slít do jednoho proudu. A to bych nebyl rád. Nicméně v průběhu celého roku budu přicházet se spoustou novinek. A taky se hodlám po třech měsících tvůrčí pauzy vrátit k pianu, abych sám sebe zase něčím novým překvapil.