Jak vznikla vaše písnička k filmu Alois Nebel? Je to nová věc, že?

Ano, písnička Stínohry je má úplná novinka. Asi před půl rokem mě oslovili její autoři. Jak jsme zjistila, ta skladba není úplně nová, už ji kapela Umakart zpívala na nějakém koncertě.

Překvapil vás jejich zájem?

Říkala jsem si: „Panebože, já jsem nikdy takovou muziku nedělala“. Šla jsem do toho tedy s rozpaky, ale když jsem píseň natočila a poslali mi nahrávku, byla jsem nadšená, protože je to pěkná věc. A na premiéře filmu jsem ji ocenila, protože dobře zapadá do atmosféry filmu i doby.

Spolupracovala jste už i s mnohem mladšími hudebníky, také se svým synem. Toto je ale již jakoby ještě mladší generace. Vnímáte to tak?

Vnímám. Ale nejsou to jen tak mladí muzikanti mám i tak mladé fanoušky. Třeba devítiletého chlapce, který nevystoupí z auta dříve, než dohraje moje CD (spokojený úsměv). Myslím, že písničky a muzika se mezi námi dědí. To, co poslouchají rodiče, se naučí poslouchat i děti. Jsou „nuceni“ to poslouchat od malička a některým se to tak zalíbí, že se stanou mými fanoušky.

K vašemu turné, k narozeninám vám Supraphon vydal úctyhodný komplet 17 CD a DVD „Co mám, to dám“ z let 1970 2009. Lze říci, že jsou ty desky spojené s významnými momenty vašeho života? První LP, první svatba, narození dětí…

(překvapený radostný smích) Víte co, já jsem si to tak nikdy nepropojovala takže jste mě teď zaskočil. Vůbec netuším, k jaké mojí životní situaci se nějaké moje CD vztahuje…

Které z těch CD máte nejradši?

Mám hrozně ráda soulové elpíčko Muž číslo 1 (1981). Úplně ho zbožňuju. Je to můj vyzrálý soul, daleko lepší než soul v 60. letech, který jsem zpívala se skupinou Majestic a později s Flamingem. Soul 80. let je vyzrálý a CD Muž číslo 1 je pro mě favoritem.

V kompletu „Co mám, to dám“ je také vaše CD „Marie Rottrová vypravuje pohádky Františka Nepila“ (Supraphon, 1982). Natočila jste tu desku tak trochu i pro své děti?

Ano, určitě. Oslovil mě tehdy osobně spisovatel František Nepil, jestli bych nechtěla číst jeho pohádky. Viděl mě totiž v TV Divadélku Pod věží a zalíbil se mu můj styl povídání a moderování. Poslal mi své pohádky, já je přečetla a přidala na desku písničky… Dodnes moje pohádky někteří lidé shánějí pro své děti. Těší mě, že je o ně zájem.

Spisovatel František Nepil (1929 1985) byl skvělý vypravěč, pro mě dost vzácný člověk…

Úžasnej! Já ho poté pozvala do Divadélka Pod věží, když jsem natočila jeho pohádky, a povídali jsme si tam o tom.

Jedete narozeninové turné, nosí vám publikum dárky? A přinesli už i nějaký neobvyklý, překvapivý?

Hlavně jsou to obrovské kytice, ale dostala jsem i zajímavý dárek blikající prsten (smích). Přinesla jsem ho v hotelu na recepci, bylo to strašně milé. Tříletá holčička mi přinesla nakreslený obrázek, jsem na něm s mikrofonem… A tatínek říkal: „Ona zná všechny vaše texty…“

Lze už z těch vašich šesti koncertů vypíchnout zážitek, jaký člověk jen tak nezažije?

V Brně v hale Rondo vykřikl nějaký divák „Maruško, já tě miluju!“ Nevím, jak byl starý, ale bylo to roztomilé (smích).

Když jste oznámila, že pojedete turné, všeobecně se čekalo, že s vámi všude pojede Jarek Nohavica…

Kdepak. Já nevím, kdo čekal - já ne. A ani jsem to nechtěla, protože my jsme to chtěli udělat komornější. A Jarek navíc letos vůbec nevystupuje, zazpívá se mnou jen v Ostravě.

Jsou na vašem turné i novinky? Zpíváte třeba i Stínohry, píseň z Aloise Nebela? Nebo něco jiného, co lidé ještě živě nemohou znát?

Stínohry nezpívám. Zpívám písničky z alba Stopy, Žaluzie a duet Stopy, jinak zpívám osvědčené staré hity, protože je ode mě lidi čekají. Konec konců, i já na koncertě skupiny očekávám hlavně její hity.

Co čeká návštěvníky show v Ústí?

Zazpívám se skupinou Flamingo i s Petrem Němcem, to je můj první pěvecký partner. Bude tam Jaroslav Wykrent, autor mých krásných písniček, Petr Spálený, majitel nádherného hlasu, se skupinou Neřež si zazpívám pár písniček. Celý koncert má velmi pohodovou atmosféru, těším se na publikum v Ústí a doufám, že vše dobře dopadne.