Než se stal jedním z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších textařů v oblasti slovenské a české populární hudby, věnoval se Kamil Peteraj poezii. Jednoho dne ale před bratislavským hotelem Carlton potkal spolužáka z konzervatoře Mariána Vargu, který mu „nakukal“, aby začal psát texty k písním.

„Marián mě vlastně k populární hudbě přitáhl. Na konzervatoři byl za enfant terribla, protože měl příliš divoké názory. Taky ho ze školy vyrazili… Vzal mě tehdy do síně Slovenského rozhlasu a pustil mi skladbu Čierná ruža, která pochází z prvního alba skupiny Prúdy Zvoňte, zvonky. Uchvátilo mě to natolik, že jsem se ze začínajícího básníka přetransformoval na textaře písniček,“ vypráví Peteraj.

Prúdy - Čierna ruža: 

Zdroj: Youtube

Než začal s někým spolupracovat, potřeboval se ponořit do nitra té které osobnosti, aby pochopil její podstatu, slovník a celkové životní nastavení.

„Pro tvorbu textaře je to naprosto důležitá věc, stejně jako určení témat toho kterého interpreta, která chce světu sdělit. Mám zásadu - text píšu tak, jako bych tvořil postavu do hry, nebo dialog do filmu, protože přece jen je třeba zpěvákovi uvěřit. Tomu, co navenek deklaruje. Písnička musí být kompaktní se zpěvákem,“ vysvětluje Peteraj.

Slovenský textař a básník Kamil PeterajSlovenský textař a básník Kamil PeterajZdroj: se svolením Hany Tietze

„Pokaždé se ptám: ‚Sedí ti to, je to tam, kde bychom to chtěli mít?‘ I proto jsem se zaměřil jen na omezený okruh interpretů, abychom měli prostor vzájemně si porozumět a chápat, co od sebe požadujeme či chceme. Pokud si textař takový systém dopředu nenastaví, není v kontaktu s konkrétní pěveckou osobností a píše jen tak do větru, pak tomu říkám průmyslová výroba popu. Za tu bych se musel stydět,“ tvrdí textař, který působí v popové branži úctyhodných 55 let.

Lehotského upadnutí na zem

Po prvních zkušenostech, které pobral se zmiňovaným Mariánem Vargou a také s Pavolem Hammelem z kapely Prúdy, se pracovně protnul s kapelou Modus, potažmo s Marikou Gombitovou.

„Psát pro ženu je zase něco jiného, ženský svět je jiný. S tím je třeba se víc trápit. Text je většinou jedna strana, ale je za tím spousta práce, kdy se babráte s každou hláskou. A jestliže jsem vystudovaný konzervatorista a trošku jsem rozuměl i tomu, co obnáší zpívaní jako takové, dával jsem si velký pozor také na auditivní stránku textu. To znamená, aby seděl interpretovi v hrdle, a měl tím pádem i jistou melodickou hodnotu sám o sobě,“ zasvěcuje do práce textaře Kamil Peteraj.

Slovenská zpěvačka Marika Gombitová se vrátila do Prahy: 

Marika Gombitová s Jankem Lehotským
Marika Gombitová v O2 areně: Do ČR se vrátila v plné síle, vzpomínala na Gotta

První kontakt s Gombitovou datuje do raného období kapely Modus, potažmo s jejím šéfem Jankem Lehotským.

„Jednou mi zavolal, že mají v jistém internátu koncert, abych se přišel podívat. Stala se zvláštní věc. V té době jsem působil jako dramaturg operního souboru Nové scény v Bratislavě, takže jsem rozuměl i muzikálovému divadlu. Když jsem uviděl Mariku, která v kapele zpočátku hrála na bonga a zpívala vokály, ztuhl jsem. V programu měla nějaké své dvě, tři písničky. A jakmile začala zpívat, začali se sbíhat další a další lidé. Když dozpívala, bylo jich v sálu, spíš to byla nějaká jídelna, naprosto plno. Byl to pro mě první signifikantní moment, kdy jsem si uvědomil, že Marika má zvláštní auru, která umí zapůsobit. Měla něco, co publikum fascinovalo,“ líčí textař.

Nástup Mekyho

Lehotský pak po něm chtěl, aby psal pro kapelu Modus víc a víc. Jenže Peteraj se jako „mladoženáč“ hodlal s manželkou odstěhovat do zahraničí. Utéct z tehdejšího systému nejdál, co to šlo.

„Jankovo přesvědčení, že jsem to já, kdo bude psát pro Modus, mě zviklalo. Stalo se ale, že mi odevzdal kazetu s jedenácti písněmi, které bych měl otextovat. Mimochodem musím otevřeně předeslat, že Janko byl velký samožer - snad se na to na mě nebude zlobit. Očekával, že všechny ty texty napíšu pro něj. Přesněji řečeno, že jeden z těch songů bude pro Mekyho Žbirku a zbytek pro něho. Meky zpíval velmi dobře, šlo to s ním nahoru, to bylo jasné… Ale Mariku pořád brali jako vokalistku. Mám za to, že to bylo jejich nesmyslné vnitřní nastavení,“ popisuje textař.

Jaká byla cesta Mariky Gombitové ke slávě? Přečtěte si text: 

Miroslav Žbirka a Marika Gombitová (na snímku z roku 2001)
Žena s nezdolnou vůlí žít. Mariku Gombitovou nezastavilo peklo ani české fámy

„Potom odjeli na zájezd do Vietnamu, což byla ve své době taková móda - jezdit do Sovětského svazu a do Vietnamu. A když se vrátili, odevzdal jsem mu své texty k jeho hudbě s dovětkem, že devět z nich je pro Mariku a dva horko těžko pro něj. Janko to velmi těžce snášel, protože to byl řádný ješiťák. Vysvětlil jsem mu, že Marika musí jít dopředu, což v kapele změnilo poměry, to je jasné,“ říká Kamil Peteraj.

Marika z lúky

S Marikou o něco později stvořil její první sólovou desku Dievča do dažďa, která nebyla podle tehdejšího zaužívaného zvyku nahrávacích společností – českého Supraphonu a slovenského Opusu - pořízena za doprovodu orchestru, ale bigbítové kapely. „Bylo to pro mnohé zjevení, šlo o první desku slovenské zpěvačky, která vznikla tímto způsobem. Dodnes ji mám snad nejraději, protože obsahuje i Maričin ikonický song Vyznanie,“ komentuje autor.

Vzápětí se vrací k situaci, kterou zažil v letech 1976 až 1977 v pozici dramaturga festivalu Bratislavská lyra. „Chtěli jsme pro Mariku dobrý song, a tak jsem poprosil Pavola Hammela, aby jej napsal. Nakonec šlo o skladbu Študentská láska. V režii tehdy seděl Ján Roháč, a když tu píseň v jejím podání slyšel, prohlásil: ‚Kde ste zobrali takú babu?‘ Odpověděl jsem mu: ‚No, chytili jsme ju na lúke…‘

Marika Gombitová - Vyznanie: 

Zdroj: Youtube

Marika byla mimořádně výjimečná. Začala sbírat jedno ocenění za druhým, myslím tím i v mezinárodním měřítku, v Sopotech publikum naprosto uhranula. Takový talent se opravdu jen tak nevidí. Ale mělo to své paradoxy. Neměl ji rád soudruh Hlinický, což byl náměstek slovenské televize, který ji v televizi uviděl s jejím rozčesaným blonďatým hárem. To ho hrozně naštvalo, shledal to ideologicky závadným. Takže na to konto dal Marice roční zákaz vystupování. Netrvalo dlouho a z Prahy volal ústřední ředitel Československé televize Zelenka, že chce, zákaz nezákaz, aby Marika zazpívala na spartakiádě, na kterou se jezdili dívat i čeští a slovenští emigranti, žijící třeba v Americe dvacet let. Nevyvíjeli žádnou politickou činnost, takže v pohodě. Upřímně řečeno, nebyla žádná výhra zpívat na spartakiádě, ale šli jsme do toho. Hlavní bylo, že Marice zrušili distanc,“ říká její dvorní autor.

Emoce a prska

Co se týká práce, Marika Gombitová byla neuvěřitelný dříč a poctivka. Coby děvče z Východu, které nemělo v Bratislavě kontakty, docházela na hodiny zpěvu ke klavíru do tamní budovy Československého rozhlasu.

„Myslím, že už to je unikátní. Neznám žádnou jinou zpěvačku, která by něco podobného provozovala. Když jsme šli nahrávat skladbu Vyznanie, která byla původně přihlášená na Lyru, byl jsem si vědom toho, že nedává výšky. Je to těžké, ve studiu máte techniky, řeknou vám: ‚Nejste připravení, běžte domů…‘ Ptám se Mariky – dáš to? A ona to odpálila naprosto neskutečným způsobem. Zajímalo mě, jestli to režisér dobře zachytil, že to možná byla jenom náhoda. Znovu jsem se Mariky ptal – dáš to ještě jednou? A ona to vypálila ještě líp. Od té doby dává Vyznanie s přehledem,“ vypráví Peteraj.

Jaké koncerty čekají Česko v roce 2024? Podívejte se na přehled: 

Ed Sheeran
Koncerty 2024: V ČR zahrají Ed Sheeran, Rammstein, Depeche Mode a mnoho dalších

Taky jí prý radil, co se nuancí zpěvu týká, aby si dala pozor na vibrato, že není potřeba vibrovat hned, ale až po nasazení tónu. Tehdy je to teprve krásné a rajcovní! „A zároveň jsem jí říkal, aby šla na zpěv přes emoce – aby zažívala pocit, jako když kluk chytí holku za prsko a ta holka se tím pádem roztřese. Nešlo o žádný sexismus, jen jsem jí to fyziologicky vysvětloval. Velice rychle to pochopila, protože měla a má velkou hudební inteligenci,“ doplňuje textař.

Žbirka jako fenomén

Vřelé vzpomínky si uchovává i na Mekyho Žbirku, který byl kdysi taktéž zásadní součástí Modusu. V jednu chvíli bylo prostě víc talentů na jednom místě, což způsobovalo třenice.

Žbirkův příběh je také zajímavý. V Modusu se ukazoval jako velmi zajímavý člen. Než odjel s kapelou na už zmiňovaný zájezd do Vietnamu, nechal mi na pásce pár melodií, přičemž tou poslední byla ta k písničce V slepých uličkách… Meky byl zpěvák z té nejlepší anglické vlny. Nemyslím tím nějakou uměleckou vlnu, ale vlnu jako látku. Takovou tu festovní. Meky měl prostě všechno, co má zpěvák mít. Navíc se během vystupování na jevišti projevil jako neskutečný bavič. Jeho humor neměl obdoby,“ přibližuje Peteraj.

Jaké byly životní mílníky Mekyho Žbirky. Přečtěte si text: 

Miro Žbirka
Životní milníky Mira Žbirky: Nadějný fotbalista i vysněné nahrávání v Abbey Road

Posluchače si Meky podle jeho slov začal získávat tím, že jim nejdřív vyprávěl příběhy, kterými je ukecal, a pak teprve zahrál písničku, kterou mu všichni „snědli“. „Šel na to dobře, znal své kvality, což si zaslouží uznání. Když pak získal Slavíka, všichni zírali. Meky byl první slovenský zpěvák, který překonal hranici v prodejností desek. Pět, deset, dvacet, třicet, sto, sto padesát… Vydavatelství je nestačila znovu a znovu tisknout. Byl to fenomén, který prorazil za hranice. Nejen Slovenska, jak se později ukázalo,“ líčí Peteraj.

Robo i Kristína

Texty psal mimo jiné i pro Roba Grigorova – známá je například Pocta Majakovskému. „Robo byl ze své podstaty velice zlobivý. Jeho koncerty byly plné skandálů. Zasloužil se ale o to, že k nám donesl reggae vlnu. Zajímavé, v Čechách tento žánr až tolik nefungoval… Byl to jeden absolutně neurvalý zpěvák, ale moc se mi líbil, protože jsem se mohl jako textař utrhnout úplně jiným směrem. Dát do slov témata, kterých se ostatní báli, neunesli je. Robo měl v tomto směru velkou odvahu, takže jsem ho mohl do svých textů směle pustit a říkat mu – pojď, šarkane. Ukaž, co umíš!“

Robo Grigorov - Pocta Majakovskému: 

Zdroj: Youtube

Byl to samozřejmě úplně jiný způsob práce než s mladičkou Kristínou, která na sebe upozornila hitem Horehronie z Peterajovy dílny. Na autora prý zpočátku působila jako naivka. Ale velice rychle mu vytřela zrak. „Když mě přizvala ke spolupráci, říkal jsem si – a jo, východňárka, s tím umím pracovat. Ale ona mě šokovala tím, že absolutně věděla, co chce. Ve studiu se ukázala jako velká profesionálka. Každý si dnes doma může nahrát, co chce, je to všechno různých kvalit. Jednou se prorazit podaří, často ne. Dnešní generace zpěváků už prostě přemýšlí úplně jinak, je to úplně jiný svět,“ dodává Kamil Peteraj.