Kliknutím zvětšíte„Odjakživa jsem přemýšlel, jak psát hudbu, abych jí uspokojil sám sebe a zároveň stvořil něco, co bude přístupné širokému posluchačstvu v rámci populární hudby. Dlouho se mi to zdálo jako nepřekonatelný problém, protože buď se člověk přizpůsobí davu a tím pádem zapomeneme na svoje zásady a věci, které má rád, anebo dělá to, co miluje, ale ve výsledku to bude poslouchat málo lidí, protože je to na první dobrou odradí. A pak jsem začal číst před spaním příběhy Tisíce a jedné noci. Koupil jsem si novou třídílnou edici, která vyšla v angličtině, a jejich forma, to, jakou jsou stvořené, mě uchvátila,“ vypráví Martin Chodúr.
To je poměrně nečekané inspirace. Co vás na příbězích z Tisíce a jedné noci zaujalo nejvíc?
To, že je nenapsal jeden autor a že se jedná o uskupení různých příběhů z mnoha úhlů pohledů. Jsou mezi nimi detektivní zápletky, erotické historky, zkrátka příběhy, které si povídali dávní obchodníci. Všechny zastřešuje svým vyprávěním Šeherezáda. Říkal jsem si, že tímto směrem může vést řešení mého problému, protože jakmile vytvořím nějaký obecně přijatelný rámec, obsahový i formální, mnohé se do něj vejde.
Můžu se tím pádem sám pasovat do role vypravěče příběhů. A lidé, kteří v nich nechtějí nic hledat, se mohou odkázat k oné Šeherezádě, zpátky k tomu velkému hlasu, v mém případě zpěváka, jehož písničky se příjemně poslouchají. A jiní, kteří naopak hledat chtějí, v těch příbězích, potažmo písních naleznou i něco navíc. Snažil jsem se do nich vetknout spoustu literárních i hudebních odkazů a filozofických myšlenek, které mě zajímají, což ale nebrání tomu, aby si je poslechl i zcela normální občan, který se chce jednoduše bavit.
V angličtině čtete běžně?
Od dětských let čtu v podstatě všechny knížky v angličtině. Souvisí to i s tím, že angličtina má daleko jednodušší strukturu a formu. Pokud se jí věnujete naplno, zjistíte, že v ní chápete některé věci lépe než v češtině. Když se například začtete do českého a anglického překladu Platóna, máte pocit, že to nejsou stejné knihy. To samé platí i o Shakespearovi – v originálu je daleko lépe srozumitelný než v češtině. Takže angličtina je pro mě na čtení a přemýšlení jednodušší.
Když už jste měl vymyšlený onen rámec alba, což považuju za docela „fikané“, jak vám šlo samotné tvoření písní?
Důležité pro mě bylo, že jsem měl v covidové době spoustu času o nich přemýšlet a že jsem ze strany vydavatele nepociťoval žádný tlak. Taky jsem se soustředil na hlasovou techniku a vyřešil si pro sebe spoustu problémů, které jsem pociťoval. Samotné psaní bylo poměrně jednoduché, když už jsem si v hlavě vytvořil příběh neboli koncept. Tím pádem se mi nestalo, že bych měl zbytečně moc pomalých, nebo naopak rychlých písní. Hlavně jsem věděl, o čem chci v těch písních mluvit. I tak jsem se ale občas zasekl. Zjistil jsem, že jakmile píšu pro sebe, je to přece jen pomalejší, protože čas od času nevím, jakým směrem pokračovat dál… Když mi ale například zavolala Hanka Zagorová, že by ode mě chtěla píseň, měl jsem ji hotovou přes noc, protože jsem dostal jasné zadání. Otázka je, zda budu schopen přijít na příštím albu s nějakým jiným originálním konceptem, který by fungoval podobně. Věřím ale, že je to možné.
Která z těch písní má nejdelší historii? Baví mě například ta s názvem Beskydy v mlze, kterou doprovází romantický videoklip.
To jste se zrovna trefila, ta má opravdu delší historii. Na každém svém albu se snažím mít nějakou bossa novu, mám to rád, i když je v přímém kontrastu s hudbou velkých hlasů. Taková skladba je spíš o náladě, jazzové harmonii a o textu. Všechno jsem se to snažil vetknout právě do Beskyd v mlze, ale dodal jsem jim i popovější a rockovější charakter – řekněme, že jde o takové spojení Franka Zappy, Pink Floyd a bossa novy. Prostě mých oblíbených věcí, které k sobě zdánlivě nejdou. Na albu Tisíc a jedna noc se ale všechno krásně snoubí.
A ještě k samotné inspiraci – mlha, kdy není vidět ani na krok, je u nás v Beskydech velmi často. A přesně taková byla i v situaci, když jsem psal tu píseň. Napadlo mě, že když se opravují památky, tak se zakryjí bílou plachtou, abychom potom tu plachtu mohli strhnout a vidět ony památky v nové kráse. Přišlo mi, že i mlha může fungovat jako nějaký přerod. Jako by se ty hory transformovaly. Spojilo se mi to i s tím, že máme tendenci hledat kolem sebe příliš mnoho odpovědí, mít příliš filozofické bádání. Já teda ano, ale nutně to nevede k osobnímu štěstí. Naopak můžeme dojít k závěru, že nic na světě nemá smysl. Proto jsem si říkal, že někdy je dobré přikrýt ty věci mlhou a vnímat jen to, co je důležité.
Jste multiumělec, ovládáte spoustu nástrojů a vládne silným krásným hlasem. Asi jej musíte opečovávat denně…
Samozřejmě, tato činnost naplňuje každý můj den úplně nejvíc. Pokud člověk nezpívá, hlas nefunguje, jak by měl. Zvlášť potom při koncertech, které už snad na jaře budou… Písně z nové desky v sobě navíc skrývají značné technické problémy, takže než jsem je šel do studia nazpívat, musel jsem se je naučit tak, abych přesně věděl, kde šetřit s hlasem a podobně. A když necvičím vlastní písně, tak zpívám ty od jiných autorů, samozřejmě i stupnice, zkrátka mě baví věnovat se zpěvu jako řemeslu. Jsem pečlivý a zodpovědný ve všech svých přístupech. Myslím, že to je jediná cesta, jak uspět a jak být minimálně sám před sebou přesvědčený o tom, že jste pro svou věc udělal maximum možného.
15
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
