Nedávno jste pokřtil své druhé album Manifest. Tentokrát nazpívané v češtině. Proč ta změna?

Mé první album Let's Celebrate bylo celé v angličtině, proto, že potřebovalo vzniknout rychle. Tehdy tam byly ještě nějaké smluvní požadavky v rámci SuperStar a já použil skladby, které jsem už měl napsány. Své druhé album jsem chtěl udělat podle sebe. To první totiž vzniklo tak trochu se mnou, ale beze mě. Přestože se prodávalo dobře, až tak spokojen jsem s ním nebyl.

Takže teď už jste to zase vy, Martin Chodúr, který se nenechá nikým ovlivnit?

Ano, cítím to tak. Toto album jsem skutečně dělal podle sebe, proto i ten název Manifest. Nenechal jsem si od nikoho nic diktovat. Těch lidí, kteří vám říkají: „Dělejte to takhle nebo tohle je špatně," je strašně moc. Vidím to tak, že ta správná cesta a to bych chtěl vzkázat i ostatním finalistům podobných soutěží je to, vrátit se k tomu, proč do toho ten člověk šel. Dělat kvalitní hudbu a ta si pak už fanoušky najde sama.

Jak se vám vůbec v češtině zpívá? Nebyl to pro vás přece jen trochu nezvyk?

Trochu ano. Poslouchal jsem spoustu českých alb, ať už Jana Spáleného nebo Karla Kryla. V jejich podání se mi čeština líbila a oslovovala mě. Při poslechu jsem tedy analyzoval, co se mi na té češtině líbí konkrétně, a to se snažil aplikovat i do svých skladeb. Je to samozřejmě úplně jiná rytmika, melodika, člověk se musí opírat o jiné samohlásky… Ta příprava byla zkrátka dlouhá…

O zpěvácích, kteří vzejdou ze soutěží, jako je SuperStar, se často mluví jako o „rychlokvaškách", jejichž úspěch nebude mít dlouhé trvání. U vás měli diváci jiná očekávání. Myslíte, že jste je naplnil?

Myslím si, že do určité míry ano. Navíc jsem přesvědčen o tom, že po soutěži, jako je SuperStar, vlastně není žádná správná cesta. Ať člověk udělá cokoli, tak se to v podstatě obrátí proti němu. Buďto bude poslouchat svou vydavatelskou firmu a dělat, co chtějí oni… Dnes je ale vše posunuto do ultrakomerční sféry, a to v mém případě není dobře, protože tak, jak říkáte, lidé ode mě očekávali něco jiného. Druhá cesta je ta, že se vydám na dráhu muzikanta sám, ale to člověk spadne do jámy lvové, řeší lobbing z různých stran, vydavatelství, se kterým odmítl spolupracovat, se postaví proti němu. Která cesta je tedy ta správná?

V průběhu SuperStar jste si od porotců vyslechl téměř pokaždé pozitivní hodnocení. Hodnotí vás někdy i teď, když už jste profesionál?

Tak v podstatě my jsme se stali kolegy a jsem na stejné úrovni. Ta soutěž je nastavena tak, aby porotci působili jako superhvězdy, ale ve skutečnosti to tak vlastně není. Nejsou až takové hvězdy, které vyprodávají stadiony, takže se potkáváme ve stejných pořadech a myslím, že nikomu nepřijde, že mi vlastně dělali porotce.

Vaši novou desku pokřtil podnikatel Aleš Buksa. Proč on?

Aleš mi začal fandit už v soutěži a pak si mě pozval na svůj firemní ples. Dali jsme se do řeči a zjistil jsem, že Aleš je velký hudebník a že si máme co říct a stali se z nás, ač to může znít divně, přátelé. Při vytváření alba a plnění všech mých vizí my velmi pomohl, jednak lidsky, vše jsem s ním mohl probrat a samozřejmě také finančně, protože všechny ty lidi, kteří na albu spolupracovali, někdo musel zaplatit. A doba je bohužel taková, že sponzoři se hledají špatně.

Máte obavu z toho, jak vaše nové album přijme kritika?

Kritiky se píší… Ale protože jsem sám hudebník, tak dokážu posoudit, zda je album kvalitní. Myslím si, že na něm není ani co kritizovat. Celé to album zní dobře zvukově, aranže jsou krásné, obal se také povedl a zbytek si myslím, že je subjektivní názor. A recenzenti by měli být objektivní. Lidem by pouze měli dát návod, o čem CD je a co mají čekat.

Nějakou dobu jste žil na Slovensku, do Ostravy jste se vrátil teprve nedávno. Kde se vlastně cítíte doma?

Nerad bych řekl přesně to místo, ale je to menší vesnice u Frýdku-Místku. Takže to mám dvacet minut do Ostravy, a stále se tak cítím jako Ostravák. Mě to sem nikdy nepřestalo táhnout, vždycky jsem tak nějak cítil, že na tu severní Moravu patřím, a nikdy bych ji neopustil. Do Prahy bych nikdy nešel, nemohl bych se tam orientovat, a Bratislava je v podstatě stejná.

Vnímáte vůbec, jak se Ostrava postupně mění?

Určitě vnímám. Moc se mi třeba líbí Dolní oblast Vítkovic, kde jsem se už byl podívat a která se změnila v doslova kulturní centrum. Vítkovice konečně dostaly smysl. Všechna čest panu Světlíkovi, se kterým se mimochodem potkáváme pravidelně v posilovně a povídáme si o těchto věcech. Je zkrátka dobře, že tady pana Světlíka máme a že podporuje v Ostravě kulturu. Už jsme spolu mluvili i o tom, že bych si někdy mohl zazpívat v Gongu.

A co říkáte na obchodní centrum Forum Nová Karolina, které mezi lidmi vzbudilo velkou diskusi?

Za sebe musím říct, že mně se líbí. Vyhovuje mi to v tom, že když vejdu dovnitř, mám pocit, že není přeplněné. V podstatě se tam člověk prochází tak nějak sám, i když je tam plno. I hlavní schody mi přijdou architektonicky pěkně vyřešeny. Mně se tam nakupuje dobře. A co říct k tomu, že je to vlastně prosklená kostka? Co si budeme povídat, dnes se tak staví prakticky všechno a mně by se mnohem méně líbilo, kdyby třeba z nějakých starých budov dělali supermarkety. Tohle by mi přišlo skutečně hloupé.

Změnil jste tak trochu směr své kariéry. Děláte sám sobě manažera, zpíváte česky, vrátil jste se do Ostravy… Tohle je podle vás teď správná cesta?

Kdoví. Já si myslím, že když si člověk dělá věci sám, tak nemůže dělat špatné kroky, které mu někdo poradí. Dělá jen to, v co věří sám. Já věřím tomu, že to dělám správně. Chci dělat kvalitní muziku a na veřejnosti se projevovat především jako muzikant a zpěvák a snažit se pracovat s tím, co je pro mě nejcennější, tedy hlas a hudba. A uvidíme, jak na to posluchači budou reagovat.