Z 90. let, kdy jsem ho poznal jako písničkáře, mi z jeho alba Zlatý prase uvízly v hlavě verše Máte-li zájem/ za čtyři bůry/ vyřežu loďku/ z mozkové kůry. Na dlouhá léta pak zmizel z očí. Proto mezi vědoucími vzbudilo nadšení, že v budějovické Galerii Nahoře vystavuje do 9. září své fotoobrazy. „Čekal jsem, až se mi to samotnému bude líbit," řekl ke svému 'ztracení se' autor.

Výstava fotografií

Kahuda prožil své předchozí životy jako polský fiat a jako kobercová lepící páska. Již jako osmiletého ho unesli Marťani, jimž sloužil šest dní coby pokusné zvířátko. Pátrat po pravdě je v případě rodáka z Českých Budějovic vlastně zbytečné. Prý sice učí na ZUŠ kytaru a výtvarnou výchovu, ale vzhledem k jeho fotografiím lze spíše věřit předchozímu souvětí.

„Díla zde vystavená mohou v leckom vyvolat dojem, že jde o neskutečné voloviny. Zadíváme-li se však na obrazy pozorněji, zjistíme, že jde o skutečné voloviny," bavila na vernisáži kurátorka Světlana Soukupová publikum. Poté, co si divák díla prohlédne, dá jí za pravdu s jedním ale: Kahuda totiž baví v několika rovinách a jeho nepsaným krédem je hravost.

Například k fotografii brouka roháče přidá tento text: „Dlouhá léta pronásledoval Simon Wiesenthal uprchlé nacistické zločince. Podobně dnes pátrá Stanislav Kahuda po dosud unikajících lumpech, o nichž čítával v dětských knihách. Mezi jeho největší úspěchy patří vypátrání zlého brouka roháče, který měl Ferdovi vyplatit rákoskou 25 na zadek za údajné napadení berušky. Roháč dnes žije nedaleko zoo Hluboká a užívá si spokojeného stáří. Na dotaz, zda by se i po letech dokázal podívat Ferdovi do očí, nereagoval a dělal mrtvého brouka."

Maskot: opička Pupína

Poetičnost prozradí Kahuda u fotografie Zamčené kolo, kde bicykl obrůstají květy jakési popínavky. Černým humorem prodchl komiks Veselé příhody chlapce Milouše a matky Květuše. V jednom díle si návštěvník přečte: Mami, jak to, že se ti nic nestalo, když jsem tě píchnul nožem do břicha a pak jsem tě ještě seknul do zad sekyrkou? Víš, Milouši, jsem zvyklá, že se mi nikdy nic nestane, a zvyk je železná košile.

Cit pro absurdno ukáže prázdným bílým čtvercem s názvem Sněhová vánice nad rozlitým mlékem. Tímto obrazem prý odpovídá na základní otázku lidského bytí: Co uděláte, najdete-li svoji sestru v choulostivé situaci s játrovou paštikou? Se jmény prací si vůbec pohrává, což dokládá mj. Invaze šneků. Kahuda zřídil v galerii i Lechtivou zónu. V ní po svém upravil například „hanbaté fotky, které slečna Olina zcela bez skrupulí vystavila na internetu."

Roli maskota plní v jeho tvorbě opička Pupína. Uštrikovala ji jeho babička ze světle zelené vlny a mládí prožila v Pašínovicích. Mezi její počiny patří prý třeba fingovaný skok z Nuselského mostu. „Je něčím mezi krávou a opičkou. Že je hezká?" ptá se Kahuda,
s nímž opravdu nelze mluvit o umění vážně. A dobře, že tak.