Váš koncert s Lucií Hilscherovou a Czech Virtuosi v roce 2015 byl pro posluchače mimořádný zážitek. S jakým programem přijíždíte letos?
S potěšením kvituji, že se posluchačům náš koncert zamlouval a mnohokrát jsem na něj vzpomínala. Je to zvláštní, ale některé zážitky se vám vybavují i po delší době a tento mezi ně v mém případě rozhodně patří. Od té doby se událo mnoho věcí a já mám velikou radost, že se opět setkáme v tomto nádherném a důstojném prostředí ve stejném složení a budeme mít možnost navázat na předchozí milá setkání. Do programu jsme tentokrát zařadili výběr více, či méně známých děl, jak sólových, tak duetů z oratorií Vivaldiho, Bacha či Händela. Jelikož posluchači nemají mnohdy možnost s těmito překrásnými skladbami v rámci abonentních koncertů přijít do kontaktu, vybrali jsme jich několik jako takovou malou ochutnávku z těchto skvostů.
Je vám některá ze skladeb, které jste do programu zařadila, zvlášť blízká?
Takto bych to nemohla specifikovat. Musela bych vyzdvihnout všechny skladby, které na koncertě zazní. Kupříkladu Bachovo dílo je pro mě rok od roku silnějším zážitkem a nemohu pochopit, že mi v mladém věku připadaly jeho skladby stereotypní a poněkud nudné. Dnes se musím doslova krotit, abych udržela alespoň přiměřeně emoce na uzdě a soustředila se při koncertě na to, co je třeba. Händelovo dílo je rovněž protknuto neskutečným emočním nábojem, který posluchače i interpreta noří do něžných melodií, plných vášně a citu. Užívám si zejména dueta, která až na ucelená provedení oratorií nemám možnost zase tak často koncertně provozovat.
Koncertní zpěv a stará hudba jsou vaší doménou. Vybrala jste si toto zaměření záměrně?
Vlastně jsem se k tomu dostala již v útlém dětství, kdy jsem se stala členkou Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu v Praze a začala s nimi koncertovat a cestovat, což se mi zalíbilo. Hlavně se mi zamlouvá stále „neomílat“ ten stejný repertoár a raději zaměstnávám hlavu novými výzvami i za cenu, že už nebudu mít možnost a příležitost skladbu někde zopakovat. To ovšem neznamená, že mi srdíčko neposkočí radostí, když dostanu nabídku třeba na Dvořákovu Stabat Mater.
Pokud vím, vaše sestra také zpívá. Pocházíte z hudební rodiny a bylo rozhodnutí věnovat se profesionálně zpěvu samozřejmé?
Ano, je to tak. Jsem nejmladší ze tří sester a již odmalička bylo zřejmé, že nás zpěv baví a jsme v něm dobré. V minulosti se zpěvu profesionálně nikdo z rodiny nevěnoval, máme v příbuzenstvu ale hned několik tanečníků, kteří byli v angažmá v Národním divadle. Oba rodiče, ale hlavně maminka nás všechny tři podporovala a doprovázela jak na hodiny zpěvu, tak do dětského sboru a prožívala s kapesníkem u nosu všechna naše vystoupení, což vlastně trvá dodnes. Dnes, již jako rodič, zpětně oceňuji, kolik času pro nás obětovala, abychom dostaly šanci a možnost se někde učit a nasávat hudbu a teoretické základy pro budoucí kariéru.
Jakou roli ve vašem uměleckém životopise hraje opera?
Opera je pro mě velmi zábavná a ráda si ji zazpívám. Když máte vedle sebe vynikající kolegy, kteří podávají skvělé výkony, je to opravdu jízda. Většina z nich tento obor považuje za vrchol umění a na koncertním podiu se necítí úplně pohodlně tak jako na jevišti v divadle. Já si naopak koncerty oblíbila, je to od základu jiné. Za nic se neschováte, stojíte před posluchačem bez kostýmu a bez kulis. Jaký navážete kontakt s publikem, je jen na vás a vašem projevu a výrazu.
Existuje hudební part nebo role, která prozatím patří k vašim nesplněným přáním?
Ano, jedna taková je, ale pochybuji, že se mi někdy splní. Nesmírně ráda bych někdy ztvárnila roli Jenůfy v Janáčkově Její pastorkyni. Ta mě skutečně oslovila a jelikož je to velice náročná role, byla bych opravdu upřímně nadšená a hrdá, kdyby mi bylo ctí se s ní potkat. Ale zrovna tak jsem propadla i Pucciniho operám.
Co vás čeká v příští sezóně a na co se nejvíc těšíte i mimo koncertní a divadelní podia?
Abych byla upřímná, jsem strašně vděčná za každou příležitost spolupracovat s milými lidmi a výbornými hudebníky. Jsem také velmi hrdá na moc vřelé a přátelské vztahy v rámci mé práce, na základě zdařilých spoluprací. Toto vytváří mou základnu budoucí spolupráce a tvorby. Jednou takovou bude v příští sezóně světová premiéra oratoria Svatá Anežka Česká od skladatele Martina Kumžáka, pro něhož jsem rovněž premiérově uvedla Oratorium Svatý Václav, které získalo prestižní ocenění OSA za nejúspěšnější skladbu v oblasti vážné hudby roku 2015. Tato skladba mimo jiné zazní reprízově v tomto roce na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě.
Jaroslav Kocurek
