Oproti předchozí desce Napořád, na které byla řada veselých, až rozjásaných, písniček jako Hotel Morava nebo Sofie z Moulina, na mě nová nahrávka Noc působí mnohem zadumanějším dojmem. Co se od té doby změnilo?

Změnilo se hodně. Samozřejmě se vůbec nebráním těm lehkomyslnějším, legračním a veselým písním, nicméně, chtěl jsem tyto věci rozdělit. Přijde mi škoda, že na jedné desce se setkávají často nesourodé věci, jako jsou právě Hotel Morava či Píseň kovbojská a zároveň vážnější písničky. Proto jsme tuto desku udělali jako dvojalbum, koncept Noc a Den, přičemž začínáme Nocí.

A Den?

Vyjde zhruba za rok, za rok a půl.

Proč jste se rozhodli desky takto výrazně rozdělit?

Chtěli jsme mít písničky pospolitější. Čímž rozhodně neříkám, že by mělo jít jen o zadumanou a vážnou nahrávku. Jsou na ní i veselejší písně, ale rozptyl už není tak velký. Chtěli bychom, aby deska působila dvojakostí noci a dne: tedy, že na této nahrávce se na svět díváte nočním pohledem, vnímáte ticho a tmu. Ostatně, v každé písničce je téma noci nějak obsáhlé. Ale protože má tento koncept i druhou, světlejší část, vnímáte optimismus, který je na desce zakódován: optimismus, že pokaždé přijde i den.

Přesto na mě ta nahrávka působí poměrně pesimisticky…

Při nahrávání nás určitě ovlivnilo, že jsme více než půl roku pracovali na hudbě k filmu Lidice. Ostatně, duet s Anetou Langerovou Plamen, který jsme pro film nahráli, jsme na desku nakonec zařadili. Stejně tak písničku Slunce bylo krásné. Je to asi nejhlubší a nejsmutnější místo Noci. Jinak ale věřím, že ta nahrávka není jen pesimistická. Ostatně, noc je pro mě plná i optimistických symbolů, jako jsou hvězdy a sny.

O čem takto po nocích sníte?

S přibývajícím věkem je člověk realista, takže už nejde o žádné bláznivé věci a raduji se z maličkostí. Nejde o žádné magické sny typu, obletím zeměkouli v balónu, představuji si docela obyčejné věci, třeba jak strávím dovolenou.

Jezdíte rád na chalupu. Je to místo, kde také čerpáte inspiraci?

Chalupa je spíš tím klidným místem, kde člověk sumíruje dohromady všechny impulsy, které ho oslovují. Ale tyto impulsy a vjemy přicházejí naprosto nekontrolovaně a kdekoli. Ovlivňuje mě vše, co se děje kolem. A když už všechny ty nápady a představy chci zpracovat, obvykle pak vyrážím na chajdu. Ale rád také měním prostředí. Například teď nedávno jsem potřeboval napsat text a zároveň jsem chtěl někam vyrazit, takže jsem spojil příjemné s užitečným a odjel na tři dny do Tater. Přes den jsem chodil po horách a večer psal.

Máte teď před sebou nějakou pomyslnou horu, na kterou byste chtěl vystoupat?

Mám pocit, že po určitých problémech, které jsme měli, máme teď hodně silnou kapelu, jsme připraveni udělat spoustu koncertů a ta pomyslná hora proto zní docela prostě: chtěli bychom hodně hrát, aby nás bylo vidět a chodila spousta lidí.

Takže, jaké máte nejbližší koncertní plány?

Už v úterý je to křest desky v Lucerna Music Baru. A protože křtíme Noc, chceme Lucernu vyzdobit hvězdami a Měsícem. Pak máme chvíli pauzu do festivalové sezóny a na podzim vyrážíme na turné k nové desce.

Ještě k nové desce: objevuje se na ní předělávka písničky od Mňágy a Žďorp Myslel jsem si, že je to láska, kterou jste přispěl na narozeninové album Mňágy Dáreček. Proč jste předělával právě tuto věc?

Je to věčně živá písnička, protože popisuje stav, který prožíváte pořád. Taky jsem si několikrát myslel, že je to láska… Že bych mohl udělat tuto písničku trochu jinak, mě napadlo už předtím, než vůbec k nějaké spolupráci došlo. Takže když jsem pak Petrovi Fialovi písničku posílal, řekl jsem mu, že mě ta věc moc baví, a jestli ji nevezme, klidně si ji dám na desku. Dopadlo to tak, že jsme si ji vzali oba (usmívá se).

Hodně neobvyklé na vaší nové desce je také to, že jedním z textů na ní přispěl Xindl X. Pokud se nepletu, je to vůbec poprvé, co jste nechal text na svoje album napsat někoho jiného…

Xindlovy texty se mi líbí, několikrát jsme se lidsky docela sešli a říkali jsme si, že bychom mohli společně něco zkusit. A tak mi to s novou deskou přišlo docela přirozené. I když je fakt, že je to asi opravdu poprvé, co za mě ten text napsal někdo jiný. Na oplátku ale určitě rád někdy Xindlovi přispěju se svou písní, když bude chtít.

Pojí vás dlouhé přátelství s Anetou Langerovou, která se na nové desce objevuje též. Čím je Aneta mezi všemi těmi objevy z talentových soutěží natolik výjimečná, že i osm let po první sérii Česko hledá SuperStar je o ní stále slyšet?

Aneta pro mě v této soutěži byla v dobrém slova smyslu zjevením. Čímž netvrdím, že se i v dalších ročnících neobjevují zajímavé talenty, ale popravdě, už to tolik nesleduji. První ročník navíc byl v něčem výjimečný. Porušil léta fungující model: tedy, že někdo dlouho dře a díky tomu se vypracuje. Byla tady šance, ale zároveň riziko, celý proces přeskočit. A Anetě se podle mě ohromně podařilo tento proces ustát.

Jak k vaší spolupráci vůbec došlo? Seděl jste u televize a říkal jste si: Téhle holce bych chtěl složit písničku?

Seděl jsem u televize a říkal jsem si: Ty jo, ta je dobrá! Pak jsme hráli na festivalu v Teplicích, a když jsme si tak povídali, objevila se tam jedna slečna, s kterou jsme si povídali o všem možném, mimo jiné o SuperStar. Říkal jsem jí, že se mi tam strašně líbí „ta Aneta“, ani jsem nevěděl jak dál (usmívá se). A ona mi shodou okolností řekla, že hudební vydavatelství, pro které pracuje, musí vydat vítězi SuperStar desku. Načež se mě tedy zeptala, zda bych „té Anetě“, pokud by vyhrála, nechtěl napsat písničku. Samozřejmě jsem řekl, že jo. A ona to pak skutečně vyhrála.

Tehdy jste jí složil písničku Voda živá. Na nové desce jste si spolu zazpívali duet Plamen…

Uvědomil jsem si, že za těch osm let, co Anetu znám, jsem s ní nikdy nic oficiálně nenazpíval, až teď na soundtracku k Lidicím. I proto jsem tu písničku zařadil na novou desku. Jednak, soundtrack má málo lidí, a pak jsem také chtěl zachovat tradici duetů. Na první desce byla písnička s Lenkou Dusilovou, na druhé s Katarínou Knechtovou a na třetí tedy nemůže být nikdo jiný než Aneta. Teď tedy musím jen vymyslet, kdo bude na té další (směje se).

Kdo je… Michal Hrůza

Rodák ze severočeského Turnova (ročník 1971). Autor hitů Voda živá, Zejtra mám nebo Černý brejle. Hudbě se věnuje od středoškolských studií. V roce 1993 se přestěhoval do Pardubic, kde se rychle zabydlel na tamní scéně (zkoušel ve stejné zkušebně jako Vypsaná fixa) a stál u zrodu kapely Ready Kirken, s kterou vydal během deseti let pět alb, ale v roce 2006 nedobrovolně skončil. Založil vlastní Kapelu Hrůzy a po deskách Bílá velryba (2007) a Napořád (2009) letos vydává třetí album, nazvané Noc. Dnes od 20 hodin ho křtí v pražském Lucerna Music Baru.