Proč tahle koncepce?

Turné se jmenuje Klubový speciál, chceme je věnovat výhradně klubovým divákům. My jsme v klubech začínali a hodně tam toho odehráli. A k tomu playlistu – už dlouho nám chodí od fanoušků maily: proč nehrajete staré písničky? A my říkáme – děláme nové písničky, tak hrajeme nové. Nicméně jsme se rozhodli prosby vyslyšet. Už před dvěma lety jsme jeli Speciál číslo jedna, teď jsme připravili dvojku. Nebudeme hrát hitovky provařené z rádií, ale druhou půlku starších skladeb z první desky – Počkej aspoň chvíli, Vinohradská 90, Mám tě rád, Můžeš mi psát… Plus ty novější z poslední desky. Prostě takový průřez naší tvorbou.

Hrajete přes dvacet let. Dá se při psaní vůbec ještě něco nového vymyslet?

To je otázka. Najít téma, o kterém jsme ještě nezpívali nebo způsob, jak známé téma uchopit jinak, je čím dál těžší. Na druhou stranu, taková láska, to je věčný téma. A já se o ní zpívat nestydím. Protože lidi ji budou pořád potřebovat.

Kde hledáte nápady? Na ulici, v hospodě?

Ano. Dokud jsem neměl chytrý mobil, nosil jsem po kapsách papírky a tužku a koukal, poslouchal a zapisoval. V tramvaji, na ulici, v parku. Za každou mou písničkou je konkrétní zážitek, člověk, situace.

Které z nich si nejvíc ceníte?

Těžko říct. Silný pocit ve mně zanechala ta, kterou jsem napsal po smrti našeho bubeníka Pavla Grohmana, s nímž jsem kapelu zakládal. Do té doby jsme psali texty různě spolu na střídačku. Pak najednou Pavel nebyl a všechno to bylo na mě. Kluci z kapely chodili a říkali: hele, hudbu máme, ale texty nějak člověče chybí. Co bude? – A já vůbec netušil, jak mám začít.

Co to nastartovalo?

Odjížděli jsme z nějakého festivalu a já trčel v šatně a koukal na ty talíře chlebíčků a zabalené Dobré vody, kterých se nikdo skoro ani netkl. A padl na mě hrozný smutek z té nálady, najednou mi Pavlova absence plně došla, strašně mi v ten moment chyběl. A tak jsem mezi těma chlebíčkama napsal písničku Šatna. O tomhle pocitu, stesku a divným létě. A jako by to všechno ze mě spadlo, ten text mě odšpuntoval, najednou jsem zase měl chuť psát dál. Že jsem na ten text pyšný je asi silné slovo, ale byl pro moji další práci zásadní.

Už jste Pavlovu ztrátu vstřebal?

Moc ne. Podařilo se nám pokračovat, i když jsme měli tehdy chuť s celou kapelou seknout. Ale přestože je to už tři roky, není den, kdy bych si na Pavla nevzpomněl a neřekl si – to přece není možný, že tu s námi není. Pořád tomu nemůžu uvěřit…

Pojďme ale k něčemu veselejšímu. Před dvěma lety se vám narodila dcera Kateřina. Jaký jste táta?

Už mi není dvacet, takže si otcovství dost užívám. Veškerý volný čas trávím s ní a s ženou. Jako každý ješitný chlap jsem sice chtěl syna, ale zjišťuju, že holčička je snad ještě lepší – je roztomilá, i když zlobí. Nestalo se, že by mě otrávila, že bych na něco s ní neměl nervy. Naopak, mám pocit, žejsem se znovu narodil.

Je vám podobná?

Já byl jako malý dost tichý introvert, než jsem se rozhýbal, s někým seznámil, to bylo martýrium! Ona je opak – rozpustilý čert, ničeho a nikoho se nebojí. Pro život je to myslím lepší.

Desku nechystáte?

Zatím ne. Nejdřív za rok, když dáme dohromady dost nápadů. Upřímně řečeno, kdo ví, jestli by posluchače zajímala a na jakém nosiči by vlastně měla být. Kdo dneska kupuje cédéčka? – Řešíme s kapelou otázku, jestli dělat vůbec větší projekt, nebo jen jednotlivé písně a pak je pouštět na internetu nebo v rádiích.

Vystudoval jste DAMU. A před časem hrál ve filmu Chyťte doktora. Nezkusíte to znovu?

Ne. Nic se nerýsuje. A popravdě – asi na to moc nejsem. I když mám tu DAMU. Cítil jsem se tehdy na place mezi všemi herci hrozně nepatřičně. Tatiana Vilhelmová, Iva Janžurová, Vláďa Javorský, byl jsem vedle nich, profíků, úplně jalovej. Divadlo mě baví, do roku 1999 jsem ho hrál, ale film pro mě asi není.

Vlastní scénář byste si nenapsal?

A víte že jo? Mám teď v šuplíku dokonce tři. Nechci zbytečně prozrazovat věci dopředu, ale je mezi nimi i scénář k hudebnímu filmu, něco ve stylu Mamma mia! Komerční biják s vtipným příběhem, mladýma lidma a atraktivními kulisami. A značnou roli by v něm samozřejmě hrála naše hudba.

Tak teď ještě sehnat peníze…

Právě, peníze. To je věčný téma.