A tak šedesátník Vladimír Mišík se při svém bilancování určitě nudit nebude.

Otázka, můžete shrnout svůj dosavadní život, je sice klišé a jistě jste ji poslední dobou slyšel mnohokrát, přesto ji položím. Šedesátiny jsou přece jen kulatiny, při kterých se bilancuje. A ne všichni jsme vaši odpověď zaznamenali.

To máte pravdu. Už odpovídám trochu z donucení. V každém případě mám takový vnitřní pocit lehké radosti, že jsem se tohoto věku dožil. Kdo by neměl. A že jsem trochu pochroumaný, to se nedá nic dělat, to se holt přihodí. Jak teď nemohu chodit a jsem převážně doma, tak si surfuji svým životem. Mám na co vzpomínat. Bylo to dobrý. Stačí to tak?

Určitě. Ale trochu využiji vašeho surfování. Na které období nejraději vzpomínáte?

Triviální odpověď je, že na dobu kdy byl člověk mladý. Bylo to úžasný, vydrželi jsme klidně tři dny nespat. Bylo veselo.

A z hlediska muzikantského?

Já jsem byl ortodoxní bigbíťák, který se snažil zpívat anglicky. A tak docela silně vzpomínám na období, kdy se objevilo sdružení Šafrán (sdružení folkových muzikantů - poz. aut.). Já jsem folk tehdy vnímal jako okrajový žánr a naráz jsem byl úplně nadšený. Prostě jsem se zaposlouchal. Objevil jsem něco jiného. Začal jsem číst poezii, sám si psát texty … tak přišla čeština. Byl to jeden z významných zlomů.

Kdysi jsem mluvil s Radimem Hladíkem, který na otázku, proč jste musel odejít z Blue Effectu, mi jednoduše odpověděl: „Nechtěl zpívat česky“. Je to správná verze?

V podstatě ano. I když situace byla vyhrocena i tím, že jsme byli vlastně dva kohouti na smetišti. Radim hrál potom i instrumentální věci a já jsem nebyl nikdy pěvec, jako například Lešek Semelka. Ten pak kapelu oživil i o klávesy. Radim to vlastně vzhledem k tomu, co zamýšlel dělat, udělal nejlíp. Prostě Mišík pryč.

Deska Kuře v hodinkách je mnohdy jak laickou, tak odbornou veřejností braná jako dosud nepřekonaný rockový hudební počin u nás. Přibližte trochu situaci kolem této desky.

V té době jsme pořád hráli, stále koncertovali a zkoušeli. A jak jsme začali dávat do hromady vlastní věci, tak nás to úžasně chytlo. Byli jsme laici, a tak jsme nápad na zkouškách neustále upravovali a aranžovali až do výsledné podoby. Samozřejmě jsme byli ovlivněni okolními kapelami, což je v muzice normální. V té době to byly například Colosseum nebo ELP a mnoho dalších. Proč zrovna tehdy se povedla taková věc? Nevím. Snad výborným složením a že se to zrovna asi skvěle scuklo.

Připomeňte ještě proč zrovna Kainar.

Napadali nás různí textaři. Ale já už se v té době poezie dotýkal, takže jsem měl jistý přehled. Kainar otextoval Město R Michalovi Prokopovi. Ale musím přiznat, žemě se ten text moc nelíbil. Připadal mi až příliš básnický. Ale na druhou stranu jsem četl jeho převody amerických evergreenů, které jsou senzační. To nebyly překlady, ale volné přebásnění, kdy je text jen inspirací. Tomě fascinovalo a také jsem věděl, že Kainar byl výborný kytarista, muzikant.

Deska měla i výborný zvuk.

Protože jsme to vydali v HiFi klubu. Supraphon z jedné matrice vylisoval nespočet kopií, ale klub to měl právě kvůli kvalitě omezený. Dokonce si pamatuji, že v našem nadšení jsme jeli do Loděnice a poslouchali a srovnávali, jak zní naše muzika z pásu a jak z vylisování. A bylo to k nepoznání.

Ještě ke Kainarovi. I na Kuřeti jsou některé texty docela básnické…

Ale není tam ta pompa. Jsou tam příběhy atd. Někde jsou lehce mystické jako v Já a dým, ale je to blíž k rockovému cítění. Skvěle se strefil.

Myslím, že už jste to někde říkal, že Kainar skládal přímo na muziku s vaším scatem.

Jistě. Něco bylo jako v angličtině a něco jen duva duva. Kdyžnámto odevzdával, tak text byl napsaný pod zpěvovou linkou a téměř bez škrtů. Neuvěřitelné. A evidentně to psal noc předtím, protože měl kruhy pod očima. Byla to vlastně více méně jeho poslední práce. Vydání desky se nedožil. Neslyšel to nahraný.

Co plánujete v nejbližší době?

Natočíme můj jubilejní koncert jak na CD tak na DVD, to i částečně s použitím televizního archivu. No, a budu-li ještě moci, tak budou koncerty. Pokud ovšem lidi bude bavit se dívat na hendikepovaného muzikanta na vozíčku.

Trochu z jiné strany. Byl jste počátkem devadesátých let poslancem v České národní radě. Zajímá vás ještě politika?

Okrajově. Mám jiné starosti, takže okrajově. A tenkrát jsem do toho spadnul vlastně nechtě. OF mne přemluvilo, abych pomohl v severních Čechách s kampaní. Měl jsem podmínku, že nebudu poslancem. Přestomnedali na kandidátku, ale někamna nevolitelné místo. Nakonec byly různé lustrace a tím jsem se posunul a pak preference no a naráz jsem dostal oznámení, že se mám hlásit tam a tam, prostě stal jsem se poslancem. Tehdy mi připadlo nepatřičný, abych zklamal důvěru. Tak jsem dva roky poslancování přečkal. Ale není to moje disciplína.

Přesto jste chvíli v politice byl. Jak se díváte například na problém radaru…

No jen mi připadá směšné, jak Rusové řvou, že jsou ohroženi radarem. To jsou ohroženi tím, že by nemusel vyjít jejich raketový útok? Ale to je jen názor stárnoucího rockera.