Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vladimír Mišík: Fascinujou mě trumpeťáci

Praha - Se zpěvákem, kterému jeho kolegové ironicky i zcela vážně říkají Legenda, o návratech minulosti, hospodském životě a Vladimíru Holanovi.

16.10.2008
SDÍLEJ:

Vladimír Mišík Foto: Foto: Pořadatel koncertu

Po různých odkladech a komplikacích, způsobených střídavě se zhoršujícím a zlepšujícím zdravotním stavem oslavence, se v červnu minulého roku odehrál v pražském Divadle Archa koncert k šedesátým narozeninám Vladimíra Mišíka. Jedinečný večer, na kterém se sešla spousta gratulantů ze všech hudebních žánrů, byl pouze vyvrcholením dlouhé série „mejdanových“ vystoupení Mišíkovy skupiny Etc… po celé republice. Záznam z Archy nyní vychází na CD a DVD a veterán českého bigbítu z něj má neskrývanou radost. Jak by ne, když se tu (řečeno s klasikem) ocitl „v takový krásný společnosti“…

Na koncertě k vašim šedesátinám bylo vidět, že jste trošku dojatý. Samotný fakt, že vám bylo šedesát, vás taky dojal, nebo nechal chladným?
Mně už v té době bylo šedesát dlouho. Já se narodil 8. března, takže pro nás to byla spíš taková záminka, abychom to turné mohli udělat pestřejší. Ale mělo to tu výhodu, že se na nás zašla podívat spousta letitých fanoušků a přátel, takže kapela byla po celé tři měsíce úžasně veselá. Specielně na Moravě, tam tekla slivovice proudem.

Jste člověk, který svá životní jubilea prožívá?
Ne, nejsem. Člověk se holt dožije, zaplaťpánbů, že je naživu, i když trošku pošramocený. Dojatý jsem byl proto, že se mezi těmi – jak já říkám – spřátelenými dušemi objevili i lidé, o kterých jsem si ani nemyslel, že by pozvání přijali, například Dan Bárta nebo Saša Langošová z November 2nd. V zákulisí panovala fajn nálada a i ten koncert měl hodně vstřícnou atmosféru. Škoda že jsem se musel na pódium přibelhat, protože jsem bohužel ještě měl nohu v sádře. Ani jsem na ni nesměl našlapovat, takže jsem si nemohl dupat do rytmu, což bylo moje největší trauma.

Překvapuje vás, když vás někdo docela odlišný považuje za svůj vzor nebo dá najevo, že vás rád poslouchá?
Já myslím, že člověk je vůbec překvapený, když k němu někdo chová sympatie. Vím, že zvlášť u mladších generací nemá to, co děláme, takovou odezvu. Leckteří muzikanti preferují kapely jako Pražský výběr, takovou tu dovednost hlasitějšího hraní. My jsme víceméně – já nevím, jak bych to nazval – folkrockově ladění. Není to vyloženě bugr, i když taky zahrajeme tvrdší věci. Ale je fakt, že hrajeme úplně jinak než většina mladých kapel.

Na tuhle otázku mi asi neodpovíte, ale když jste v Arše viděl své souputníky a vrstevníky, měl jste z nich radost, nebo je i něco, co se vám na nich přestalo líbit, z čeho je vám smutno?
To je složité, protože já k nim mám přátelský vztah. Tam to člověk bere jinak. Já nejsem kritik, takže nehodnotím. Rád je vidím a dodnes si jich vážím. U Vládi Merty se mi líbí jak hudební složka, tak jeho názory, způsob myšlení, i ta neustálá nekonformnost. S Vlastou Třešňákem je to stejné, on je pořád ten rozhněvaný mladý muž – teda mladý už není, ale je úžasně spontánní a milý, a zároveň dokáže být i trošku agresivní a diskutér. Já myslím, že to jsou fajn lidi.

Co říkáte různým šarvátkám kvůli písničkářskému svědomí? Naposled se takhle přel Vladimír Merta s Pepou Nosem.
To je takový ten návrat minulosti. My se jí už nezbavíme. Člověk ty své prožitky může na čas odsunout, ale ony zase samy přiběhnou a začnou se díky nějakému novému odhalení ozývat. Já se přiznám, že třeba u Jarka Nohavici mě to hrozně překvapilo – a neříkám, že mile. Protože ten Jarek byl vždycky takový otevřený a jeho postoje, stejně jako nás ostatních, byly skutečně protirežimní. A najednou se dozvím, že on vlastně částečně chodil to, co jsme si povídali, někam hlásit. Takže se nedivím těm post-šarvátkám, protože je to ještě pořád trochu citlivé téma. I když na druhou stranu chápu, že někteří lidé ten tlak nevydrželi a podlehli. Z nás si nikdo nehrál na hrdinu, všichni jsme měli strach. To, že já jsem to zvládl, je můj problém. Takže neodsuzuju, spíš mě to mrzí a mám z toho takovou vnitřní bolest, když u lidí, kterých si vážím, najednou zjistím, že je všechno trochu jinak.

Jste na svůj tehdejší postoj hrdý?
Hrdostí bych to nenazval. Já to prostě nemohl udělat, tak jsem to neudělal. Samozřejmě jsem se pak dostal do problémů. Dva roky jsem nesměl zpívat, vzali mi mou radost, smysl života i práci. Naštěstí jsem měl tolik peněz z tantiém, že jsem nemusel mýt okna, ale o to víc jsem se plácal ve vlastní šťávě, ve svém vlastním vzteku, a nemělo to příliš dobrý dopad. Hrábnul jsem si na dno, pak jsem se rozvedl. Na druhou stranu jsem se z té krize dokázal sám dostat. Zkrátka jsem si řekl, že už to takhle dál nejde. Takže to beru jako součást života, chvilku jste nahoře a chvilku dole.

Jednou z písniček, které v Arše zazněly, byla i skladba Dvacet deka duše s textem Jiřího Dědečka, kde se zpívá: „Chtěl jsem si koupit dvacet deka duše, pár kousků pravdy, litr svědomí, leč prodavačka odvětila suše: Jak jsou ti lidi dneska pitomí!“ Neděsí vás, jak jsou ty verše pořád aktuální?
Já jsem nikdy neměl žádné iluze, takže ani teď nejsem moc zaskočený. Dneska se v podstatě neděje nic jiného, než co se dělo za bolševika, akorát to má trošku jiné kulisy. Někteří lidé jsou takoví, jací jsou, no tak se holt snaží způsobem, který jim současné podmínky umožňují. Dřív vstupovali do komunistické strany, vydělávali prachy a nechali se podplácet. Teď je to podobné, jen k tomu dochází v jiných sférách. Nemám ani pocit zatrpklosti, jak někdo nadává na režim… Ne režim, ale lidé jsou takoví! Ten režim je jediný možný. Protože je demokratický, je i zranitelný. Takže já si nestěžuju a myslím, že to je práce na několik generací.

Natočil jste píseň s názvem Gambrinus. Jak se díváte na působení známých osobností v reklamách?
Ono se to těžko hodnotí. Jasně, takové ty debilní reklamy na prášky nebo vložky, to je strašidelný. Ale jinak ty lidi neodsuzuju, protože vím, že v téhle době se lákavá finanční nabídka asi těžko odmítá. Když se toho někdo chce zúčastnit, ať se zúčastní. Já to taky udělal.

Byl byste ochotný napsat písničku o pivu, které by vám nechutnalo?
To by asi bylo složitější. Na druhé straně – kam až lze lidský charakter napínat, než ho těma prachama zlomíte? Já si myslím, že bych to asi neudělal, ale nevím, je to pro mě tenká půda.

Chodíte ještě vůbec do hospody? Před pár lety jste mi říkal, že už to není, co to bývalo. Někde tu inspiraci ale brát musíte…
Naštěstí nemám tak poškozenou paměť, takže texty, které teď píšu, jsou často reminiscence. Až mi moje manželka říká, že jsem trošku monotematický. Já jsem býval radostným alkoholikem, nějaké velké propady jsem nemíval. Ne že by se nepřihodilo, ale já jsem hlavně vychutnával. Dnes mám bohužel od lékařů tento způsob života nedoporučený, tak se toho držím a nemám s tím žádný psychický problém.

Jde mi o to, jestli se ještě s kolegy dokážete jen tak potkat a navzájem k něčemu ponouknout?
No je fakt, že takové to setkávání, jako bylo dřív, už moc nefunguje. A to i díky tomu, že většina mých kamarádů pořád intenzivně pracuje, protože musí. Živí se, seč jim síly stačí. Takže jak jsme kdysi chodívali do hospody s tím, že tam určitě bude sedět někdo známý, to už moc není. Místo toho se potkáváme na koncertech a oč je ta prodleva delší, o to raději se vidíme. Ale ty inspirace jsou holt spíš z minula, to je pravda. Anebo teď už také nastupují fiktivní záležitosti.

Když pořád jezdíte ze štace na štaci, máte potom chuť pustit si doma nějakou muziku?
No, pokud je to hraní intenzivní, tak ne. Ale my máme ten režim dost volný, někdy absolvujeme pět koncertů za sebou, jindy máme pět dní volno. A to si pak docela rád něco pustím. Navíc, jak teď zvětšuju rádius svého pochodování o berlích, už si taky můžu dojet na Strossmayerák, kde je takový fajn obchůdek, a tam si objednávám věci, na které narazím třeba na YouTube. Nedávno jsem si takhle objednal novou desku T-Bone Burnetta, který mě zaujal tím, jak vyprodukoval Roberta Planta s Alison Kraussovou. Nebo jsem si pořídil budapešťský koncert Richarda Bony. Ale většinou si pouštím Milese Davise, Cheta Bakera… Já mám rád trumpety, to je zvláštní, mě trumpeťáci úplně fascinujou. A taky saxofonisti.

Kdybych měl hádat, co děláte, když nehrajete, asi bych si představil, jak jste zabraný do četby. Nevím proč, snad to mám z nějakého dokumentu. Je to správný obrázek?
Já jsem takový ten čtenář, který čte vždycky, když si jde lehnout. Dál už to závisí na fyzickém rozpoložení, to znamená, jestli vydržím…

To se dělá právě proto, aby člověk nevydržel.
No jo. Ale pak jsou knížky, které mě ještě docela berou, takže je třeba čtu až do dvou do tří do rána. Záleží na tom, jak beru léky, já to mám jako takový zklidňující faktor na konci dne. Ale je pravda, že Dostojevského jsem už přečetl a teď dávám přednost lehčím žánrům.

O vaší náklonnosti k poezii Josefa Kainara a Václava Hraběte se netřeba rozepisovat. Ale jak došlo k tomu, že jste na svou poslední řadovou desku zařadil zhudebněnou báseň Vladimíra Holana Nad usínající milovanou?
Přiznám se, že když jsem byl v post-teenagerovském věku, hrozně jsem Holana hltal. Nerozuměl jsem tomu, ale fascinovalo mě to. Jako když se člověk vydá do pralesa – měl jsem z toho zážitek, ale zároveň jsem byl zmatený. A teď, když už jsem starej, mě napadlo, že by se mi ta houšť mohla trochu víc prosvětlit. Což se částečně stalo, ale zároveň mě to už tak nebralo. Jenže potom, jako když vložíte ruku do bible, jsem otevřel knížku na náhodné stránce, a najednou čtu tenhle čirý text. Tak jsem se zaradoval, podíval se nahoru a řekl: Děkuju.

Autor: Michal Bystrov

16.10.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Administrativa - Administrativa Administrativní pracovník 18 160 Kč

Všeobecní administrativní pracovníci PORADCE/ -KYNĚ SPECIALISTA/ -KA. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 18160 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: PORADCE/ -KYNĚ SPECIALISTA/ -KA, HLAVNÍ NÁPLŇ ČINNOSTI:, - poradenství pro zprostředkování zaměstnání, individuální práce s uchazeči a zaměstnavateli, návrh postupů pro zvýšení zaměstnanosti uchazeče o zaměstnání, - vypracování individuálních akčních plánů ke zvýšení možnosti uplatnění na trhu práce včetně jejich vyhodnocení, - provádění kontroly podle stanovených postupů v programu OKpráce, - zajišťování agendy pro sociální integraci obtížně umístitelných uchazečů a zájemců o zaměstnání v rámci poradenských, informačních a vzdělávacích služeb, KVALIFIKAČNÍ A DALŠÍ POŽADAVKY:, - výborná uživatelská znalost MS Office (Word, Excel), - práce s lidmi, komunikační dovednosti, odolnost vůči stresu, schopnost rychle se učit nové věci, - svéprávnost, výpis z RT, zdravotní způsobilost, PRACOVNÍ PODMÍNKY:, - platové zařazení v 9. platové třídě v souladu s platnými právními předpisy , - pracovní poměr na dobu určitou, po dobu dočasně nepřítomné státní zaměstnankyně (zástup za rodičovskou dovolenou, nejdéle však na dobu 3 let), HLÁSIT SE: Blažková Hana, e-mail: hana.blazkova@uradprace.cz , na uvedený e-mail zasílat motivační dopis s uvedením názvu pozice a pracoviště, doplněný o strukturovaný životopis, nepozději do 27.června 2018.. Pracoviště: Úřad práce české republiky - litvínov, Ke Střelnici, č.p. 167, 436 01 Litvínov 1. Informace: Hana Blažková, .

Doprava a logistika - Řidič MKD nástup ihned 40 000 Kč

Rodinná firma se sídlem v Praze a pobočkou v Berouně přijme řidiče na MKD. Požadujeme ŘP sk. C+ E, praxi, trestní bezúhonnost, min. 1 víkend v práci. Nabízíme 40.000 Kč čistého, vyplácíme 1x týdně.

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Vychovatel 17 000 Kč

Vychovatelé (kromě vychovatelů pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami) VYCHOVATEL/KA V DRUŽINĚ. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: VYCHOVATEL/KA V DRUŽINĚ, Kontakt: pí Tolarová Věra, e-mail: tolarova@wlastovka.cz, V případě zájmu zaslat životopis a motivační dopis na email: tolarova@wlastovka.cz, 1) Pedagogická způsobilost pro práci vychovatelky (vychovatele) dle platného znění zákona č. 563/2004 Sb., (Zákon o pedagogických pracovnících)., 2) Absolvovaný (nebo zahájený či prokazatelný zájem o zahájení studia) některý z dlouhodobých seminářů zaměřených na vzdělávání waldorfských učitelů. (Více info na http://www.iwaldorf.cz), 3) Absolvent, nebo student Akademie sociálního umění Tabor. (není podmínkou). Pracoviště: Waldorfská základní škola a mateřská škola wlaštovka karlovy vary o.p.s. - 000, Modenská, č.p. 150, 360 07 Karlovy Vary 7. Informace: Věra Tolarová, .

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Vychovatel 24 810 Kč

Vychovatelé (kromě vychovatelů pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami) Vychovatel/-ka školní družina. Požadované vzdělání: vyšší odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 24810 kč, mzda max. 28650 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: VYCHOVATELKA DO ŠKOLNÍ DRUŽINY, pracovní poměr na plný úvazek, nástup 27.8.2018. Požadujeme vzdělání dle zákona o pedagogických pracovnících. Mzdové rozpětí dle platných tarifů pro pedagogické pracovníky, od 24.810 Kč do 28.650 Kč dle délky praxe., Informace na tel. 499813073 nebo skola@4zsrf.cz. Pracoviště: Základní škola, ul. r. frimla, Rudolfa Frimla, č.p. 816, 541 01 Trutnov 1. Informace: Jitka Libřická, +420 499 813 073.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Migranti na trase přes Středozemní moře, ilustrační foto
6 4

Vezměte si migranty, vzkazují Italové Maltě. Sami přístavy otevřít nechtějí

Philippe Coutinho slaví první branku do sítě Kostariky.
AKTUALIZUJEME

Srbové oloupeni Shaqirim, Nigérie porazila Island. Brazilce spasil Coutinho

Ostrava investuje do hromadné dopravy miliardy, ve hře jsou i čínské tramvaje

Dopravní podnik Ostrava chce v příštích letech utratit až čtyři miliardy korun za nové dopravní prostředky. Velkou modernizací projde hlavně tramvajový vozový park.

Manželství pro homosexuály, noví ministři a vyšší kvóty pro Srby: Vteřiny dne

Zjistěte během několika málo sekund, co nejdůležitějšího přinesl dnešní den.

Chceme mít jasno, říkají Airbus či BMW k brexitu. Vláda: Není, proč se bát

Pokud jednání o důsledcích brexitu v nejbližších měsících nepokročí, budeme muset sáhnout k opatřením. Britské vládě to vzkazují firmy jako Airbus či BMW. Bojí se, že odchod z Evropské unie výrazně naruší jejich byznys. Politici nicméně ujišťují, že se v tomto ohledu není čeho bát.

AKTUALIZOVÁNO

Zeman nechce Pocheho kvůli migraci a korupci. Zahraničí by mohl vést Hamáček

Prezident Miloš Zeman dnes přijal v Lánech kandidáta ČSSD na ministra zahraniční Miroslava Pocheho, k jehož nominaci má od první chvíle výhrady. Na společném setkání mu hlava státu vysvětlila svá kritéria a požádala ho, aby na funkci neaspiroval. A to kvůli tomu, že je nařknut z korupce a má odlišný názor na migranci.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT