Protože ho hrát doma jen tak pro sebe nenaplňovalo, rozhodl se pomáhat tam, kde je potřeba. V pondělí dopoledne tak jako dobrovolník nastoupil na svou úplně první směnu na jednotku intenzivní péče oddělení Covid-19 do pražské Thomayerovy nemocnice. „Důvodů, proč zareagovat na výzvu nemocnice, se sešlo hned několik. Prvním z nich je, že je moje žena zdravotní sestra. Druhým pak, že jsem v roce 1995 v rámci civilní služby pracoval jako sanitář na neurochirurgii v brněnské nemocnici U Svaté Anny. No a posledním důvodem je, že jsem v polovině září sám Covid-19 prodělal,“ vypráví hudebník.

Přihlášku poslal v polovině října. „Můžu být užitečný, a navíc mám v těle i protilátky. Chystám se i na darování plazmy, která může pomoci překonat nemoc lidem s horším průběhem, než jsem měl já. S dobrovolnictvím je to jako s hudbou. Oči lidí dokáže rozzářit i maličkost, vlídné slovo, úsměv a podpora,“ říká Veverka.

Koronavirus by lidé neměli zlehčovat

Obavy žádné nemá. „Kdybych sám koronavirus neprodělal, asi bych měl větší respekt. Nedá se ale říct, že by mi nedal zabrat. Největší bezmoc jsem pocítil ve chvíli, kdy mi bylo zle, ležel jsem a žádné léky nezabíraly. Nebylo to tak, že bych se vypotil a pocítil úlevu. Horečka byla stálá, neustupovala. Několik dní mi bylo vážně zle,“ přibližuje cimbalista.

Chuť a čich ztratil až později. „Trvalo to asi týden. Kromě toho jsem měl také velké problémy s dýcháním. Měl jsem dojem, jako by se plicím nechtělo nadechnout. Snažil jsem se používat dechová cvičení a vědomě je rozdýchávat. Stále to ale není stoprocentní,“ zmiňuje.

Lidem by rád vzkázal, aby hrozbu koronaviru nezlehčovali a nebojkotovali. „Jestli nad Covidem-19 zvítězíme, závisí na každém z nás a na našem přístupu. Každý z nás může být užitečný, a nemusí ani pomáhat v nemocnici. Stačí, když budeme uvědomělí, budeme respektovat doporučení a nařízení. Tato doba je přelomová. Každá krize je výzva. Máme nyní čas zastavit se a přehodnotit řadu věcí v životě. Jsme na bodě nula,“ domnívá se Veverka.