„Vydáváme desky docela často,“ říká frontman skupiny Mňága a Žďorp Petr Fiala. „A tak se občas stane, že některé písně z koncertního playlistu hodně rychle zmizí. Třeba Den, kdy v Brně hrála ABBA, Panenky nebo Nic složitýho. Zjistili jsme, že to jsou bezva písničky, docela dobře vymyšlené, a že šlapou, i když je zahrajeme v jemnější verzi. Myslím si, že naše nové CD Přístav Unplugged zní tak dobře i díky bubeníkovi Marcelu Gabrielovi, který je fakt šikovný a citlivý.“

Vyhovuje vám akustické hraní, nebo jste se museli snažit víc než obvykle? Mimochodem, jaké to bylo, nemít kolem sebe žádné diváky?
Až na pár drobných a krátkých výjimek jsme hráli akustický koncert poprvé. Pro mě osobně to bylo hodně nezvyklé, protože mám rád na pódiu pořádný bugr, rád se u hraní hejbu a baví mě lidi „rozrajcovat“. Takže jsem se do toho bůhvíjak nehrnul, ale výsledek předčil moje očekávání. Tím, jak fajn se mi hrálo a zpívalo, a taky tím, jak fajn zněla nahrávka, kterou jsme pro jistotu pořídili. Nepřítomnost diváků až tak nevadila, už jsme byli zvyklí z předchozích streamů, věděli jsem, že nás poslouchají doma. Navíc jsme se všichni soustředili, abychom to nepohnojili.

Všimli jste si, že když oholíte svoje songy na kost, dost často znějí jako country & western? Patřil tenhle styl k vaší hudební výbavě, když jste vyrůstali a začínali hrát na kytary?
Jo, všiml jsem si. Je to hudba, kterou jsem v mládí upřimně nenáviděl, protože mi přišla absolutně zastaralá, dědkovská a nemožná, plná klišé. Časem jsem zjistil, že jsem se dost spletl, ale to nevadí, aspoň mám pořád co objevovat. Dnes už mám doma hromadu country cédéček a poslední vinyl, který jsem si koupil, je album Hanka Williamse I Saw The Light.

K hospodě Přístav, kde se koncert uskutečnil, máte osobní vztah. Proč jste si ji k natáčení vybrali?
Spolumajitel Přístavu Radek „Bidlo“ Odstrčil je náš první basák. V roce 1988 emigroval do USA, a když se vrátil, zprovoznil tuhle hospůdku, velice útulnou a milou. Zatím jsem tam hrál jen s obnoveným Slepým střevem, protože na regulérní koncert Mňágy je moc malá. Ale pro tuhle záležitost byla ideální. Kromě toho, že jsme profesionální hudebníci, jsme i kámoši z osmdesátek, gymplu, hospod a tak. A je pro nás sakra důležité si to kamarádství uchovat a vlastně tak pokračovat dál v tom, co kdysi začalo.