Poezie disentu, 60.- 80. léta. Co vás přimělo k tomuhle návratu?
Pro mě to nebyl žádný návrat. Měla jsem delší dobu v hlavě, že chci zpívat verše Pavla Zajíčka, kterého mám jako básníka moc ráda a přes něj jsem se dostala k ostatním rebelům. Nechala jsem se vést intuicí k básníkům, kteří tvořili svobodně i za cenu ztráty fyzické svobody. A navíc dobrá báseň je nadčasová!

Proč vyhrála titulní název právě báseň Pavla Zajíčka?
Název celé desky vyvstal sám. To se mi při tvorbě stává, že se určité věci samy ukážou, najednou jsou tu. Samozřejmě, že se mi i líbí a hodí symbolika koní, ještě ke všemu zdivočelých.

Tata Bojs
První ochutnávka z nové desky. Kapela Tata Bojs vydává úderný singl Zvony

Mezi autory textů je i Vladimíra Čerepková, divoká žena ruského původu z okruhu beatniků, která vystupovala svého času s Václavem Hrabětem ve Viole. Čím vás oslovila?
K ní i k Václavovi Hrabětovi jsem se dostala přes Alana Ginsberga a Beat generation, vystupoval s nimi ve Viole. Vladimíra Čerepková byla braná ve své době jako pravá "beatnička", divoká, nezkrotná, šílená… Její verš „v téhleté pustině, odvážu psy a pustím je" mě okamžitě dostal.

Nazýváte sama sebe médiem, které nemá ambice psát vlastní texty. Pořád to platí, nemáte zastrčeného něco vzadu v šuplíku?
Ano, líbí se mi vnitřně zpracovávat silné verše, které mě osloví natolik, že mám pocit, jako bych je napsala sama. Ty pak vypouštím mezi lidi, takže ano, médium. Všechny básně, které si vybírám a zpívám, mě musí zaujmout natolik, aby se staly mým osobním tématem. Bez toho to nejde, to by mně nikdo neuvěřil. Když je pak zpívám, je to můj příběh, žijí ve mně a já v nich. Žádný šuplík nemám. Jsem zvyklá pracovat s podvědomím a naslouchat mu.

Za bicí jste v novém projektu posadila Markétu Pták, kterou jste si našla v divadle Minor. Byla to záměrná volba mít u bubnů ženu?
Ano, byl to záměr. Vždycky se mi líbilo, jak bubnuje Maureen Tucker z Velvet Underground a hledala jsem podobný typ bubenice. Nenapadlo mě, že ji najdu v dětském divadle Minor. S Markétou hrajeme v představení Záhada hlavolamu a já po delší době zjistila, že hraje na bicí a má kapelu. Šla jsem se na ně podívat a prakticky na místě se rozhodla. Řekla ano a bylo.

Desku jste pokřtila i s písničkami naživo v Kampusu Hybernská, akci streamovala mall.tv. Jaký je váš přístup k internetové platformě?
Pro stream se sbírkou jsem se rozhodla z praktického důvodu, aby křest vidělo víc lidí než šedesát, což bylo povoleno v sále pro 200 lidí. Už jsem nechtěla čekat. Navíc máme v plánu vydat album také na vinylové desce a na to potřebujeme prostředky. Na vstupném z plánovaných koncertů na jaře jsme vydělat nemohli.

Zpěvačka Leona Machálková.
Problémy překonáme a půjdeme dál, říká zpěvačka Leona Machálková

Během karantény jste zpívala i před publikem v autokině v Holešovicích, které jste tehdy otvírala. Jaký to byl pocit?
Ano, otvírali jsme Artparking. Byl to super nápad něco takového podniknout. Ujalo se to a proběhla spousta dobrých představení a koncertů. Mám radši větší intimitu při koncertě, ale mělo to smysl jak pro nás, tak pro lidi. Byli natěšení, že si mohou vyjet na koncert nebo divadlo. Ta radost byla cítit, užili jsme si to.

Mimochodem, karanténa. Jak moc na vás tenhle vykloubený čas dolehl?
Dolehl. Přestala jsem hrát divadlo a odpadly mi všechny koncerty. Naštěstí jsem se zabývala dokončením nové desky a zkouškami hry pro divadlo Minor (díky skvělému řediteli Zdeňkovi Pecháčkovi). Stále vlastně nevím, jak to bude s koncerty. Někteří pořadatelé se bojí je nasmlouvat i na podzim, někteří chtějí, abychom šli dolů s honoráři. Uvidíme.

Herecky působíte v A-studiu, Sklepu, v Minoru. V posledně jmenovaném hrajete dokonce v adaptaci Foglarových Rychlých šípů. Nevybavuje se mi žádná žena, koho tam hrajete?
V A-studiu Rubín jsem začínala v 80. letech, pak jsem hrála v brněnském Ha-divadle. V dětském divadle Minor jsem už pár let a hraji také ve vámi zmíněné inscenaci Záhada hlavolamu, kde Vonty hrají ženy. A já jsem Velký Vont!

Dlouhé roky hrajete i inscenaci Mlýny v Divadle Sklep. Ještě pořád vás to baví?
Ano! Mlýny jsou rok od roku větší a větší bizár! Jsem ráda, že jsem toho součástí.

David Koller
David Koller vydává singl. Upozorňuje na to, že dobrý sluha může být zlý pán

 Čas od času se objevujete i ve filmu, naposled vás obsadil Jan Prušinovský do filmu Chyby. Máte natáčení ráda?
Ve filmu se moc neobjevuji. Kolem Sklepa jich pár bylo, ale spíš inscenace. Pořád je to pro mě neprobádaná oblast, i když nijak aktivně se o angažmá před kamerou nesnažím. Ale na Chyby se moc těším, práce na filmu byla super! Skvělý štáb v čele s pohodovým režisérem, který ví, co chce, a přitom nechává volnost. Neviděla jsem zatím ani kousek, jsem zvědavá.

Konečně se uvolňují společenská omezení. Na co se nejvíc těšíte a jak strávíte léto?
Doufám, že se mi podaří vyjet na chvilku k moři. Velká voda je důležitá, pocit, kdy člověk nevidí na druhý břeh. I když z naší zahrady doma je také vidět daleko. A doufám, že budeme koncertovat se Zdivočelými koňmi na pár místech po republice a rozsejeme písně do kraje. A hlavně – že je vydáme na vinylu a prodáme. Bylo by fajn moci zase pracovat!