Koncert Alanis Morissette, který proběhne v úterý 12. srpna v pražském Kongresovém centru, je beznadějně vyprodaný. Aby ne – vždyť dlouhovlasé písničkářce z Kanady není ani pětatřicet a už prodala 55 milionů alb. Když se roku 1995 objevilo její přelomové album Jagged Little Pill, stalo se druhým nejprodávanějším debutem v hudebních dějinách, hned po desce Appetite For Destruction skupiny Guns N’ Roses. Cesta za slávou ale není nikdy bez oklik, a tak i této dlouhovlasé dračici s křehkou duší trvalo nějaký ten pátek, než se k zaslouženému úspěchu dopracovala.

Tím, jak si postupně vydobývala postavení na světové scéně a jak nyní o svých začátcích z taktických důvodů příliš nemluví, připomíná jiné dvě zpěvačky s podobným osudem: Sheryl Crow a Celine Dion. Zatímco Sheryl hrála ženu-vampa na turné Michaela Jacksona k desce Bad, dělala sboristku při koncertu na počest Boba Dylana a první sólové album vydala až ve třiceti, Celine točila jednu francouzskou desku za druhou a mimo hranice rodné Kanady uspěla až po deseti letech usilovné práce. Alanis, rovněž kanadská rodačka, se snažila prosadit odmalička – šéf vydavatelství MCA později přiznal, že ho zaujala už na demosnímku, který nahrála v devíti letech. Tehdy ji ale ještě neangažoval, protože „co by dělal s devítiletou holkou?“

První deska v sedmnácti

U MCA Records si nadějná křiklounka škrtla až v sedmnácti, kdy jí zde vydali první, dnes už prakticky nesehnatelnou desku s jednoduchým názvem Alanis. Cestičku jí předtím umetla účast v talentové soutěži Star Search (něco jako SuperStar), kde sice hned po prvním kole vypadla, nicméně semínko bylo zaseto. Album se neslo v tanečním duchu a kritici ho nešetřili. Rolling Stone ho popsal jako „nanicovatě madonnovitý taneční pop“, jiní Alanis považovali za „Janet Jacksonovou přes kopírák“ a magazín Spin dokonce napsal: „Jako by obživla její fotka ze školní ročenky a stvořila desku, která ji bude už navždy strašit.“

Co se týče její původní image, v tom jí tehdejší producenti také příliš nepovzbudili. Jednoho dne se dozvěděla, že má-li mít šanci na úspěch, musí alespoň deset kilo zhubnout. Kyprou puberťačku tato podmínka tak vyděsila, že si záhy přivodila anorexii i bulimii. Nicméně kila šla dolů a ona se mohla vesele prohánět po pódiu coby předskokanka populárního rappera Vanila Ice. Roku 1992 následovalo druhé album Now Is The Time a navzdory jeho názvu (Teď je ta chvíle) se opět nic nestalo. Přestože zde byla jasně patrná snaha po vlastní autorské výpovědi, časopis Time označil nahrávku za „nenapadnutou“. Dvouletá smlouva s MCA Records vypršela a osmnáctiletá hvězdička mohla začít zase znovu od píky.

Malé milé pomsty

V devadesátém třetím se Alanis Morissette přestěhovala z Ottawy do Toronta, podnikla neúspěšný výpad do countryové mekky Nashville a čím dál častěji zajížděla do Los Angeles, kde navazovala kontakty se skladateli a producenty, kteří by jí eventuálně mohli pomoci opět nastartovat její stagnující kariéru. Setkala se tu i s Glenem Ballardem, s jehož pomocí dokázala do dvou let napsat a natočit svůj mezinárodní debut Jagged Little Pill. V L. A. byla také jednoho dne přepadena ozbrojeným mužem, což v ní ještě dlouho poté vyvolávalo nekontrolovatelné záchvaty vzteku a úzkosti. Potíže se vystupňovaly až do té míry, že musela vyhledat psychiatra, a právě sondy, které tenkrát podnikla do svého nitra, spolu s reakcemi, jež v ní vyvolávalo jednání druhých, především mužů, stvořily onu jedinečnou myšlenkovou základnu, jíž se vyznačují všechny albové počiny této zvláštní písničkářky.
Její první hitový singl jakoby předurčil, čím se bude Alanis ve svých textech nejčastěji zabývat. Recenzenti právem zajásali, že od dob skladby Carly Simonové You’re So Vain se nikdo tak pěkně nepomstil svému bývalému jako ona v písni You Oughta Know.

Zpěvačka – a teď už i svébytná skladatelka, textařka i kytaristka – navíc silou své osobnosti deklarovala, že ženské písničkářství neskončilo s Joan Baezovou a v novém tisíciletí bude hrát čím dál významnější roli. Právě jí a Sheryl Crow se povedlo (samozřejmě díky letitému úsilí Tracy Chapmanové, Tanity Tikaram, Suzanne Vega a jiných prvních vlaštovek) otevřít stavidla, zpoza kterých vtrhly na světová pódia divoké dámy jako Meredith Brooks nebo Shakira. Po Alanis a Sheryl už sice žádná diva z poprockové oblasti neřekla publiku nic zásadního, ale éra emancipovaných písničkářek zdaleka nekončí a třeba Avril Lavigne je příkladem, že Alanis Morissette inspiruje stále nové muzikanty a muzikantky. I proto si vyprodaný velký sál Kongresového centra plně zaslouží.