Asi jediný důvod, proč Musica Folklorica nehraje na největších festivalech u nás i ve světě, je poměrně složitý transport mnohačlenné cimbálovky, kupříkladu do hlavního města. Jinak by tahle kapela byla už dávno celonárodním fenoménem.
Nenápadné rebelství
Není snadné vysvětlit, proč je parta sdružená kolem primáše Petra Pavlince z Velké nad Veličkou tak skvělá. Snad je to tím naprosto seriózním přístupem k věci, jenž se ale ani v nejmenším nevylučuje s originálním myšlením a mírným rebelstvím v mezích zákona.
Hráčská zručnost se na nahrávkách Musiky Folkloriky snoubí s až vědátorskou znalostí tématu (Pavlinec je svého druhu folklorista a dějiny hudby má v malíku). Když tedy posloucháme cédéčka, která tento soubor vydává na značce Indies Scope, dozvíme se díky obsáhlým bookletům i leccos z historie. Sympatické je také to, že kapela poskytuje příležitost žijícím legendám tuzemského folkloru, které se tak mohou ještě jednou vzepnout a natočit svou labutí píseň.
To byl případ bratrů Luboše a Dušana Holých, proslulých zpěváků a profesorů, kteří zájem o lidovou hudbu propojili se znalostmi etnomuzikologů. Se starším Lubošem nahrála Musica Folklorica v roce 2010 (pár měsíců před jeho smrtí) výtečné album Rabudeň, rabudeň, kdežto Dušana Holého nechala roku 2015 (v jeho dvaaosmdesáti letech!) zazářit na desce Nejen zahrádečky. Zatím nejnovějším počinem Pavlince a spol. je CD Majstr, na němž exceluje stále aktivní horňácký houslista a primáš Martin Hrbáč. Muž, který se vyučil pěveckému řemeslu u legendárního Jožky Kubíka, letos oslavil osmdesátiny. A k jubileu nemohl dostat lepší dárek. Ve spojení s Musikou Folklorikou má potenciál oslovit další generaci, která možná nedojíždí na lidové slavnosti ve Strážnici a neobléká se do krojů svých dědečků a babiček, zato ale velmi dobře rozumí přesahům do toho, čemu se dnes říká ethno music.
Cimbál s marimbou
Cimbálová hudba Musica Foklorica nechce být za každou cenu jiná. Přesto je znát, že tradicionalisty dráždí snad svým nesentimentálním postojem k lidovému materiálu nebo tím, jak se stará o svou image.
Její nákladné, filmově pojaté klipy s příběhem se asi nikdy neobjeví v televizi. Na YouTube však mají spoustu fanoušků. Podívejte se třeba na video k písni Była svaďba, była, odkazující k uherskému vpádu, nebo na klip Ked sa Janko na vojnu bral, což je předobraz hororu o svatebních košilích. Skvělá je i písnička Ej, ženy, ženy, poradteže mi ze stejnojmenné desky se zpěvačkou Veronikou Malatincovou.
Tahle uhrančivá čarodějka má bez nadsázky takové charisma, že by se neztratila ani vedle Lucie Bílé nebo Ivy Bittové. Totéž platí o Martinu Prachaři, s nímž Musica Folklorica nahrála před pěti lety album Opýtaj sa Malana.
Prachař má hlas srovnatelný se stálicemi populární hudby. O to více nás překvapí, že je v civilním životě výkonným ředitelem Kordárny továrny na výrobu technických tkanin do pneumatik ve Velké nad Veličkou.
Inu, samotný foklor asi není k uživení. To ovšem neznamená, že by skomíral. Musica Foklorica a jiné spřátelené soubory (Oskoruša, Lipina) jsou toho pádným důkazem. Petr Pavlinec disponuje nakažlivým nadšením, které se projevuje i tím, že neváhá smontovat cimbál s marimbou nebo ho skloubit se zvukem husté elektriky v ethno-metalové skupině Chiasmatic. Ano, i takové věci se dějí na Horňácku. A pak, že je lidová hudba passé!
