Jaké byly vaše hudební začátky?
Narodil jsem se v Mýtě nedaleko Rokycan a zde jsem se jako dítě učil hrát na housle a klavír. Od roku 1951 jsem hrál v kapele své-ho otce na piano a akordeon, později s dechovkou na trumpetu. Po absolvování pedagogického vzdělání v roce 1955 jsem začal učit na Základní škole v Toužimi. Během základní vojenské služby v letech 1956-1958 jsem měl v Ružomberoku na Slovensku kapelu Fatran, později pak v Plzni C-58. Po návratu do Toužimi jsem tam vedl několik let taneční orchestr Rytmus, kde jsem hrál na trubku. V roce 1965 jsem přešel na Základní školu do Strašic a v Rokycanech měl kavárenský kvartet.

To už se hrála beatová hudba...
V roce 1969 jsem začal hrát s kapelou Alfa Beat jako hráč na ioniku (to byly elektronkové varhany z výroby tehdejší NDR). Potom jsem si pořídil české varhany Delicia z Hořovic a později italské varhany Farfisa. To už jsme hrávali v kavárně plzeňského hotelu Slovan pravidelné nedělní a pondělní taneční večery. Začátkem 70. let minulého století kapela přešla pod nového zřizovatele (KV SSM) a musela změnit název na Signál. Hráli jsme moderní světovou i českou populární hudbu a jezdili po tanečních zábavách v celém tehdejším Západočeském kraji. Signál pod vedením Miroslava Blažka měl velmi dobrou úroveň a účinkoval mj. i v Televizním klubu mladých.

Pamatuji si vás hlavně z plzeňského hotelu Slovan…
Tam jsem hrál s kapelou Echo, kterou jsme založili s Jaroslavem Špelinou v roce 1974. Měli jsme pravidelné produkce tři dny v týdnu a ještě jsme o víkendech jezdili hrát na různé plesy a taneční zábavy v kraji. Echo mělo výborné vokalisty i muzikanty. Hráli jsme písně od ABBY a jiných populárních kapel tehdejší doby. V kavárně hotelu Slovan bylo vždy plno. Také jsme spolupracovali s orchestrem Miroslava Jirkovského, který dělal koncerty s názvem Když swing byl králem. Od roku 1977 žiji trvale v Plzni.

A jak to bylo dál?
V 90. letech postupně končily produkce kapel v plzeňských kavárnách a hotelích, a tak jsme i my v roce 1992 zakončili naše dlouholeté úspěšné působení ve Slovanu. Hrál jsem potom v triu a nakonec jen v duu se zpěvačkou. Jezdili jsme hrát do Německa a několik let jsem vystupoval v kavárně Centrální lázně v Mariánských Lázních, bohužel už je také zrušena. Rád vzpomínám na příjemné chvíle s lázeňskými hosty a přáteli, byl to vlastně závěr mého aktivního muzicírování.

S hudbou jste však i potom pokračoval…
V roce 2009 jsem se po letech setkal s režisérem a spisovatelem Zdeňkem Pošívalem a napsal a nahrál mu scénickou hudbu ke hře Samuela Becketta Čekání na Godota, která se hrála ve Volyni. Obdobně spolupracuji s ochotníky v Mýtě, kde mám dům po rodičích. Od roku 2011 tam v kostele sv. Štěpána pořádám každoročně koncerty se svým žákem – trumpetistou Františkem Svejkovským – a zpěvačkou Janou Vlasákovou–Černou. Hrajeme muzikálové melodie, evergreeny i upravenou klasickou hudbu. V letech 2011-2013 jsem hrál se starými plzeňskými rockery ve skupině Greyn-hound. Byl to zase jiný styl hudby, ale bavil mě a rád jsem si zahrál.

Váš hudební život byl bohatý…
V současné době, až na výjimky, nehraji. Doma ale na výborném nástroji Farfisa upravuji známé i vlastní skladby, které potom nahrávám na CD pro své přátele a známé. Poslouchám nahrávky pianisty Claydermana, swingové a jazzové orchestry i klasickou hudbu. Své znalosti se snažím předávat zájemcům o hru na klávesy v hudební škole Yamaha Houdek. Poznal jsem díky hudbě řadu zajímavých lidí, výborných muzikantů a dobrých přátel, se kterými se stále rád stýkám.

Jan Kvídera