Koncert s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou se uskuteční na zámku Valeč u Hrotovic dnes od 20 hodin. Jiří Suchý letos 1. října oslaví 85 let.

Jak vnímáte, že jste dnes legendou?

Občas mi to napadne, ale zabývám se spíš jinými věcmi.

Co vás po úmrtí Jiřího Šlitra přimělo pokračovat dál? A kde berete tu neutuchající energii vytrvat za všech okolností?

Pokračoval jsem, abych nesplnil přání těch, kteří si přáli, abych nepokračoval.

S divadlem Semafor jste zažil několik etap která byla nejkrásnější a která nejsložitější? Měl jste někdy chuť se vším seknout? Třeba když jste hledali pro divadlo stálou scénu, po revoluci, když přišly povodně…

O tom jsem napsal celou knihu a nedovedu to shrnout do krátké odpovědi.

Máte potřebu vychovávat si svého nástupce? Souzníte s někým mezi mladými herci a autory?

To pořád nemám vyřešené.

Považujete se nejvíc za principála, textaře, hudebníka, skladatele, nebo herce? Na kterém postu jste nejvíc doma?

Ani to nemám dosud vyřešené.

Dovedete si představit, že byste hostoval na nějaké jiné scéně v titulu někoho jiného?

Hráli jsme s Jitkou Molavcovou v Hudebním divadle v Karlíně role V+W ve hře Golem, zaskočil jsem si tam i v muzikálu Hello, Dolly a v Semaforu jsme hráli americký muzikál Každý má svého Leona.

Jak se vám po letech hrál Listonoš v Dobře placené procházce? A jak příjemné bylo opětovné setkání s Milošem Formanem, který u vás v začátcích Semaforu natáčel Konkurz?

S Milošem Formanem jsme udržovali styky nepřetržitě. On jezdil do Prahy, já za ním do New Yorku. Každé setkání bylo příjemné. A že jsem hrál v Národním, toho jsem si vážil.

Je těžké znovu uvádět tituly, které se již staly legendárními, aby naplnily očekávání, anebo je větším úskalím napsat něco nového?

Vyjde to tak nastejno. To i ono má své klady a nevýhody.

Co říkáte éře muzikálů, které vznikají na základě již známých písní například Mamma Mia! nebo u nás Mýdlový princ? Vy byste mohl podobné tituly sypat z rukávu…

Ale nesypu. Jen občas.

Čím si vysvětlujete, že se písně, které jste složil s Jiřím Šlitrem, proměnily v evergreeny?

Zázrakem.

Těší vás, že spousta her, které jste napsal, oslovuje i mladé tvůrce, studenty herectví a současná divadla? Například Kdyby tisíc klarinetů nebo Kytice?

Těší. Velmi.

Jaké bylo vaše první setkání s Jitkou Molavcovou a jak vyplynulo, že se stala vaším dalším divadelním partnerem?

Vyplynulo to, ani nevím jak. Prostě samo.

Melicharová a saxofon to byl váš nápad, jak vzniklo toto spojení?

Byl to můj nápad. Navrhl jsem, abychom se naučili na saxofony. Jitka to uskutečnila, já na to zapomněl.

Potkal jste ještě jinou ženu-komičku, nebo jste už jinou nehledal?

Neměl jsem důvod hledat jinou.

Čím si vysvětlujete, že vám to s Jitkou Molavcovou ladí dodnes?

My už jsme prostě takoví.

Přijíždíte na festival Petra Dvorského, který se koná na Vysočině. Jaký máte vztah k tomuto kraji nebo venkovu vůbec?

Moje první manželka Běla byla z toho kraje, a tak jsme tam spolu občas jezdili.

Na koncertě ve Valči vás 18. srpna doprovodí Orchestr divadla Semafor pod vedením Jiřího J. N. Svobody. Můžete své kolegy představit?

Jiří Svoboda je nejen šéfem orchestru, ale rovněž intendantem (provozním ředitelem) Semaforu. Ostatní hudebníky představím až na koncertě. Každý se tu uvede svými sóly a já pak oznámím jeho jméno.

SIMONA POLCAROVÁ