Už plná parkoviště v okolí věstila, že v kulturáku bude našlapáno. A předtucha byla v tomto případě správná.

Spousta lidí ještě postávala na chodbách, první řady a balkón už byly však zaplněné. Své pecky právě předváděla první kapela. Kluci, kteří si říkají Flattus, navodili tu správnou atmosféru. Ačkoli spousta rockerů, kteří se na koncert chystali, nevěděli, o jakou kapelu jde, není Flattus na české hudební scéně žádným nováčkem.

Kapela funguje více než deset let a má za sebou stovky odehraných koncertů. Jejich album s názvem Za stěnou bylo navíc první, které se v republice prodávalo za cenu, kterou si určují fanoušci sami a to bez jakýkoli limitů.

Od soboty si tak tuhle bandičku čtyř kluků budou v Kolíně jistě všichni pamatovat. O Flattusu se totiž po odehraném koncertě mluvilo na každém rohu kulturáku.

Druzí hráli The Snuff

Nebylo snad ani půl deváté a na prkna kolínského pódia nastoupila partička říkající si The Snuff.

Pro ty, kdo jezdí na Tour Harleje pravidelně nebyla tato pětičlenná banda žádným velkým překvapením. Kapela založená bratry Kučerovými funguje od roku 2009. The Snuff začínali na vlastní garážové rock-metalové tvorbě s anglickými texty.

Už dva roky po založení skupiny a několika personálních změnách se kapela přestěhovala do opravdové zkušebny. V ten samý rok jeli The Snuff poprvé šňůru společně s Harlejí. O rok později absolvovali s Tomášem Hrbáčkem, Tondou Rauerem, Martinem Kolinssem, Liborem Fantou a Milanem Hoffmannem další tour, tentokrát k albu Teleskopické tele. Letošní společné tour Harleje a Škworu je tak pro The Snuff třetím, které absolvuje po boku Harleje.

Škoda, že nezpívají česky

Kapela samotná image jednotlivých kluků i show, kterou předvádějí, je na vysoké úrovni. Možná je jen trochu škoda, že místo svého rodného jazyka kluci zpívají v angličtině. Pokud však chtějí prorazit do světa, mají rozhodně dveře více otevřené.

Koncert The Snuff rychle utekl a pak už všichni netrpělivě čekali na jednu z hlavních hvězd večera. Pódium se připravovalo pro kapelu, která vznikla na konci roku 1998 a její původní repertoár byl založen na kombinaci punku a trashmetalu. Ano, řeč je o legendě, která si říká Škwor.

Škwoři mají Kolín rádi

Kluci ze Škworu rozhodně nebyli v Kolíně poprvé ani naposledy, to potvrzují slova lídra kapely Petra Hrdličky: „Se Škworem jsme tady byli před pěti lety, mám tenhle sál rád, je velký, upravený a máme tu vždycky dobrý zvuk. Rád se sem vždy vracím."

Slova chvály ještě několikrát zopakoval. Během koncertu mnohokrát pochvaloval publikum. Aby také ne. Vždyť sál praskal ve švech a přítomní neuvěřitelně spolupracovali s kapelou.

Petr Hrdlička se mohl několikrát přesvědčit, že ta masa lidí, která stojí pod pódiem, rozhodně jejich muziku neslyší poprvé. Ze všech koutů sálu se tak ozýval chorál zpívající pecku Mé slzy neuvidíš, nezapomenutelné Celebrity nebo song o tom, jak Já jsem dokonalej a vyvolenej…

Nechyběly ani další zásadní věci z tvorby Škworů. A show byla obohacena ohňovými efekty. Teplo od pódia bylo cítit až v zadních řadách. Kromě skvělé atmosféry se fanoušci se tak dočkali například i řečnické otázky: „Co je tam za velkou louží?"

Výhrůžka s námi nic neudělá

Až na úplný závěr si kluci nechali písničku z alba Vyvolenej, kterou zná snad každý. Kolin si tak společně zazpíval: „Sraž nás na kolena, výhrůžka s náma nic neudělá…"

Škwoři se pak velkolepě loučili. Atmosféra v sále byla neuvěřitelná.

Večer se pomalu chýlil ke svému závěru a všichni už nedočkavě čekali na Harlej. Ačkoli se po Škworech sál nepatrně vylidnil, stále ještě v něm bylo plno. Jen už se dalo alespoň trochu volněji pohybovat.

Fanoušci už byli připravení a na pódiu se stále nic nedělo. Harlej nechávala své věrné vyčkávat. Pak už se z reproduktorů ozvalo intro, které by nikam nezapadlo víc, jako právě do sálu kolínského kulturáku. Jen hloupý by už při prvních tónech nepoznal, že za chvíli promluví medvědi od Kolína: „Pojďte pane, budeme si hrát."

Pak už se na pódiu za obrovských ovací objevila postupně celá kapela. „Tak tady máš, Bože, co si chtěl, nedělej, žes mě neviděl, radši to přiznej hned, já jsem se ti moc nepoved´." Začal zpívat Tomáš a s ním i většina publika. Každý, kdo chodí na koncerty pravidelně věděl, že právě Zfetovanej zahájí celý koncert.

Kapitán, Jůlie a nevěrná holka

Poměrně nového Kapitána Morgana vystřídala ségra Jůlie, kterou zpěvák podle svých slov na úvod písničky nikde nevidí. Dostalo se také na Malou nevěrnou holku, Svařák a Pověste ho vejš. Z Cuby kiwi a Královnu noci následovalo Přirození, které bylo avízované spojenými palci a ukazováčky v úrovni stehen. Závěr patřil úžasné Proč pocit mám.

Během koncertu stihl Tomáš upozornit, že Tonda je jako jedny z výkonných baterek. Pokud mu publikum nepředá svoji energii, za chvíli přestane hrát, protože se vybije. To se však naštěstí nestalo a po krátkém přemlouvání nastoupil Tonda společně s ostatními. Místo, aby to však rozjeli v těžkých rockových peckách, začal Tomáš zpívat Kolíně, Kolíne stojíš v pěkné rovině… Nedal však dohromady víc, než tato slova.

Z publika se ozvalo pokračování, ale nikdo tomu nevěnoval větší pozornost. Tomáš se přiznal, že cestou přemýšlel nad textem této písně a na víc nepřišel. Začal tedy s prvními slovy znovu a Kolíňáci se nenechali zahanbit.

Lidovky v Kolíně umíme

Dokázali, že lidovky jim nejsou cizí. „Šenkuje tam má milá má panenka rozmilá, šenkuje tam ve víně," dozpívalo publikum první sloku, když Tomáš i podruhé přestal zpívat ve stejném bodě. Následoval potlesk. Tentokrát z druhé strany barikády tedy z pódia. „Překvapili jste mě," řekl uznale Tomáš.

Pak už si kluci z Harleje s kytarami sedli a začali vybrnkávat jednu z nejkrásnějších balad - Proměnu. „Ještě před chvílí myslel jsem, že tě už dobře znám se všema chybama, co ani sama nepřiznáš. Stačil okamžik jen pořád jsem doufal, že je to hra, který se budeme už brzo jen oba smát," zpíval do užaslého sálu Tomáš a většina rockerů se jen pomalu vlnila do rytmu. Sem tam se objevil i zapalovač.

Optimismus na konec

Úplný závěr však patřil Optimistické. „Hele. Slyšíte mě dobře?," optal se Tomáš publika. „Tak to dáme dohromady, rozbijeme vás." Pak už si celý sál užíval poslední písničku a každý od srdce zpíval, že z Harleje nikdy nebudou Kabáti, o tom, že na to nemají, skončí u chlastu a budou hrát akorát žolíky, kanastu.

Stejně jako Škwor i Harlej se loučila ohromně. Nejprve do publika vletělo několik trsátek a bubeníkovy paličky. Zanedlouho Libor odhodil i svoji čepici a pozadu nezůstal ani Tonda Rauer. I on svoji čepici zanechal v Kolíně.

Fanoušci si koncert užili

Na chodbě, kam se všichni vyhrnuli, byly slyšet slova chvály. Každý si našel to svoje. „Harlej jsem celou neslyšel, ale přijel jsem na Škwory a ti byli skvělí," nechal se slyšet Martin, pro kterého jsou prý Škwoři nejoblíbenější kapelou.

Vedle stojící Bíma konstatoval, že čekal hlavně na písničku Sraž nás na kolena a tu mu zahráli. Jejich společná známá Eliška si zase nemohla vynachválit Harlej.