„Na letních akcích hrajeme opravdu rádi,“ potvrzuje v exkluzivním rozhovoru bubeník Ian Haugland. „Když nám počasí přeje, je to jako velká obří zahradní party, kde potkáme všechny přátele i spoustu nových lidí.“

O Češích toho vědí tihle švédští harcovníci poměrně dost. „Škoda, Ivana Trump, Miloš Forman, překrásná a majestátní Praha…“

A kupodivu také jazzman Jan Hammer, kdysi dávno autor muziky k filmu Šíleně smutná princezna a poté jeden z nejznámějších českých emigrantů, který se proslavil v Americe hudbou k seriálu Miami Vice a účinkováním v jazzrockové formaci Mahavishnu Orchestra.

„Jana Hammera jsem poslouchal už jako dítě, obzvlášť miluju jeho nahrávky s kytaristou Jeffem Beckem,“ říká Haugland, jenž se ke skupině Europe přidal v létě roku 1984. Dva roky nato vtrhli severští rockeři do rádií s titulním hitem ze své třetí studiové desky The Final Countdown.

Stačí slyšet fanfáru

„Toužili jsme mít úžasnou pecku, která by zahajovala naši show,“ vysvětluje bubeník, jak písnička vznikla.

„Její autor Joey Tempest si půjčil syntezátor od klávesáka Mica Michaeliho a tak dlouho si s ním hrál, až našel zvuk fanfáry, která skladbu definuje. Od té chvíle jsme neměli jediný koncert, na kterém by tahle melodie nezazněla. Stačí, aby dav uslyšel první tóny, a doslova se zblázní.“

Když Ian Haugland zrovna nehraje s Europe, rád poslouchá řadu jiných kapel. „Teď právě jsou to Muse a jejich album Simulation Theology. A také Physical Graffiti od klasiků Led Zeppelin. To mě snad nikdy neomrzí. Z literatury jsem právě rozečetl Počátek od Dana Browna.“

V Česku nejsou Europe poprvé – před deseti lety tu s Českým národním symfonickým orchestrem natáčeli album Last Look At Eden. A při té příležitosti přišli na chuť českému pivu. „Překvapilo by vás, co všechno o něm vím,“ tvrdí Haugland. „Třeba, že ho vaříte už od 11. století. Nejradši mám Staropramen, Krušovice a Budvar.“

Autoři: Michal Bystrov, Johana Turner