V Litomyšli, stejně jako jinde, vyprodaly klub. „Říkali jsme si, že by to bylo super vyprodat třeba jeden koncert, to by byl takový splněný sen," prozradil zpěvák kapely Nebe PETR HARAZIN. Atmosféru koncertů si chválí i JINDRA POLÁK. Není to jediná věc, na které se shodují, a spolupráce jim tak funguje skvěle.

Litomyšl je nejmenším městem, ve kterém koncertujete. Je to náhoda?

J.P.: My jsme jako členové kapely nevybírali konkrétní místa. Spíše šlo o jednotlivý kluby. Jakou mají tradici a jak fungují. To Kotelna má. My jsme tady s Jelenama hráli už před nějakým časem na oslavě narozenin a bylo to hrozně fajn.

Vy jako mladá kapela jste na vzestupu, kam míříte?

J.P.: My to takhle nevnímáme, kam míříme. My chceme hrát, hrát a hrát a jít tam, kam až to půjde.
Jaké je to vlastně pro Nebe? Hrajete s kapelou, která je pódiích krátkou dobu. Vy deset a Jeleni dva…
P.H.: …takže bychom jim třeba záviděli? Jsou to takové rychlokvašky, kdežto my to máme poctivě oddřené už deset roků. Ne. Dělám si samozřejmě srandu, my to máme nastavené takhle od začátku, že jdeme krůček po krůčku a já si myslím, že je úplně jedno, jakou cestou člověk jde. Jestli prostě vyletí během jednoho roku, nebo si to vydobude během několika let. Důležité je dělat hudbu od srdce a ono se to vrátí. Je jedno, jestli dneska nebo zítra. Nebo za deset roků.
J.P.: V Čechách hodně funguje mezi kapelami a nebo možná v povědomí lidí, nebo já nevím, že všichni mají dojem, že musíme soupeřit. Někdo musí být lepší a musím se přes něj dostat nahoru, ale to je vlastně nesmysl. Tady je dost prostoru pro spoustu dobrý muziky. Myslím si, že je daleko lepší, když ty kapely spolupracují a berou se jako parťáci. Jednak si navzájem pomůžou a pro lidi je to daleko zajímavější. Správná cesta je cesta spolupráce. Snažíme se dělat muziku, jak nejlíp umíme, chceme pobavit lidi, aby se všichni cítili dobře a byla to párty pro všechny
P.H.: A to je celá filosofie tohohle našeho společného turné.
J.P.: Přesně tak.

Kde vznikl ten nápad? V dnešní době je to svým způsobem originální a vzácné.

J.P.: Ono to nějak vzešlo z obou kapel zároveň. To bylo vtipný, protože jsme s tím nápadem přišli oba. Potkávali jsme se hodně na letních festivalech. V šatně, na pódiích, na benzínkách, kde jsme si kupovali bagety. Dali jsme se do řeči a zjistili jsme, že máme podobný náhled na muziku. Jak ty věci dělat a říkali jsme si, že by bylo super udělat něco dohromady. Po nějaký době vznikl nápad na společné turné a myšlenka dělat ho v kamarádském duchu, v duchu nějakého propojení. Aby to prostě nebyly dva oddělený koncerty. Chtěli jsme to propojit.

Proč se jmenujete Jelen a proč Nebe?

J.P.: My se jmenujeme podle naší písničky Jelen. Když jsme to vymýšleli, tak někdo z kluku přišel s tím, tak se pojďte jmenovat podle tý písničky a já jsem říkal: „Tak to jenom přes moji mrtvolu." Nakonec jsem o tom přemýšlel a zjistil, že Jelen je vlastně úplně ideální název. Je to jednoduchý, krásný, jasný český slovo. Každý si pod tím hned něco představí. Graficky se s tím dobře pracuje. Navíc jelen je krásný majestátní zvíře, který figuruje ve všech mytologiích, co si umíte představit, takže je to vlastně super název.
P.H.: Nebe proto, že my jsme dříve měli anglický název. Naše první píseň byla anglická, ale pak jsme začali zpívat česky a řekli jsme si, že nechceme mít anglický název. Navíc strašně špatný a dvouslovný. Bylo to Fat Skewers (pozn. red. Tlusté špejle) a nikdo si to nedokázal zapamatovat, napsat a ani vyslovit. Dohodli jsme se tedy, že chceme mít nějaký jednodušší. Jak říkal Jindra. Jednoduchý, krátký, úderný název, který si prostě každý zapamatuje a Nebe napadlo mě a kytaristu Štěpána nezávisle na sobě. My jsme to předhodili klukům v kapele a ti říkali, že v žádném případě, že si lidi budou myslet, že jsme nějaká náboženská kapela. My jsme si to prostě jako autoři písní prosadili a do dneška si na takovéhle nešvary prostě nikdo nevzpomněl.

Co vás kromě dokončení turné čeká v nejbližší době?

J.P.: Až dojedeme šňůru, tak vlastně plavmo přejdeme do festivalové sezóny. Máme už plný kalendář až do podzimu. Daří se a to je super. Na podzim bychom rádi udělali pár koncertů, takovou minitour. Chtěli bychom začít dělat na nový desce, kterou bychom rádi vydali na jaře příštího roku.
P.H.: My jedeme festivaly taktéž a pracujeme na nových písničkách a uvidíme, jestli ještě třeba budeme vydávat desku. Každopádně bychom chtěli natočit dva singly. Máme nějaké „demáče". Zatím je to všechno v plenkách.

O vás se ví, že jste „pod křídly" Richarda Krajča. Mnozí vás s ním také srovnávají. Jaký to je pocit?

P.H.: Upřímně, mě to docela těší, že nás někdo srovnává s jednou z nejúspěšnějších českých kapel. Spousta lidí to bere třeba negativně. Že je kopírujeme, což nemůžu upřít. Já jsem na Kryštofu a Richardových textech vyrostl. Hrozně se mi líbí. Neznamená to ovšem, že bychom je chtěli kopírovat. Od začátku naší kariéry se snažíme dělat písničky hlavně ze sebe. Ne, abychom někoho kopírovali. Díky Richardovi jsme se dostali do povědomí lidí. Můžeme jezdit koncerty a užívat si života, který jsme vždycky chtěli mít. A za to mu jsme strašně vděční. V Čechách je strašně tradiční škatulkování. Vždycky si musíš tu kapelu nebo zpěváka či zpěvačku přirovnat k někomu a tady se to bere spíš negativně. Když někdo zní jako dobrá česká kapela. Na druhou stranu, když někdo zpívá v Česku anglicky a řekne se: „Ty vole, to zní jako Nirvana, ti zní jako Coldplay nebo Red Hot Chilli Peppers, to je pecka. Ale když někdo řekne, ti jsou jako Chinaski nebo jako Kryštof, tak je to „kopírka jako prase". Je to zvláštní nešvar, ale to je věc, která jde trošičku mimo nás. My se tím nezabýváme a snažíme se být sví. Ono na to jednou přijde, že si lidi budou říkat, že jsou tady kopie Nebe a Jelena.

Vy zpíváte pouze česky. Uvažovali jste někdy o tom, že byste něco zpívali anglicky?

J.P.: My tyto ambice vůbec nemáme. Třeba první písničky jsem ze začátku psal v angličtině. Došel jsem k tomu, že mám češtinu hrozně rád, že je to pro mě důležitý jazyk. Chci dělat český texty. Koneckonců hrajeme pro český publikum a je to daleko větší výzva než psát v angličtině. Napsat dobrý český text je daleko složitější, protože to je pod daleko větším drobnohledem.
P.H.: Já souhlasím s Jindrou a mám na to úplně stejný názor. Zase na druhou stranu, kdyby nás prostě přestalo bavit skládat česky a přestalo bavit dělat tuhle hudbu, tak bychom určitě neměli problém vyzkoušet si nějaký jiný jazyk, mně se to strašně líbí. Ale pokud jde o světové ambice, tak mi přijde jako velká výzva prorazit s češtinou do zahraničí. Každý chce na západ. Do Anglie, do Ameriky. Já si myslím, že když se podíváme do Polska, tak tam je ten hudební trh na úplně jiné, mnohem vyšší úrovni než třeba u nás. Prorazit s češtinou, jak se to třeba daří Ewě Farné, která má v Polsku desetitisíce fanoušků. Myslím si, že tohle je třeba cesta, která je originální a jednou v životě bychom se tím třeba mohli na té naší stezce taky vydat.

Na Ewu Farnou jsem se chtěl také zeptat. Je z vašeho regionu a nazpívala album v polštině. Nechtěli byste to také vyzkoušet? (pozn. red. kapela Nebe je z Havířova)

P.H.: Jak říkám, pro nás je teď prioritou čeština, ale do budoucna se nebudeme bránit ničemu. Navíc neumím polsky. Takže zatím takto.

Co si přejete pro kapely?

J.P.: Já bych si po turné přál, aby se vyprodávaly další koncerty, aby chodili lidi. Aby se pořád dělo to, že se muzika mezi ně dostane a budou zpívat naše písničky a mít je rádi. A hrát, hrát, hrát to, co chceme.
P.H.: Já bych si přál pro naši kapelu to samé a aby takových večerů, jaký byl v Kotelně v Litomyšli, bylo co nejvíce a mohli bychom to dělat třeba každý den.

Jaký význam pro vás mají ocenění jako Andělé nebo Slavíci? Je to pro vaši kapelu, která funguje relativně krátce, tohle důležité?

J.P.: Je to každopádně strašně fajn, protože to znamená, že si té naší muziky, toho, co děláme a o co se snažíme, někdo všimne a líbí se mu to natolik, že to nominuje. Tak to je skvělý. Je to bezvadný. Jsme nominovaný na Anděly, což je taky skvělý.
P.H.: Zase musím souhlasit s Jindrou. Úplně stejný názor, ale vůbec bych nechtěl říct, že to pro nás není důležité. Samozřejmě, že když někdy budeme nominováni na Anděla, na Slavíka nebo to prostě někdy vyhrajeme, tak to samozřejmě pro nás bude důležité. Právě proto, že to co děláme, není asi úplně blbé.