Josef Melen má sám dvě děti. Dalším dětem pomáhá, podporuje charitativní akce, ale hlavně se opět vrátil k hudbě.

Máte dobrý vztah s dětmi?

Mám děti rád. Mezi dětmi jsem vyrůstal a dost dlouho jsem pro ně zpíval. Dodneška vlastně moderuji akce pro děti, zpívám pro ně a také se věnuji charitě. Přímo pak pomáháme, společně s manželkou,dvěma konkrétním dětem. Moje žena holčičce Nelince a já klukovi Míšovi. Míša má dětskou obrnu a je to obrovský bojovník.

Kde jste se setkali?

Byly to náhody. S Míšou jsem se například setkal na jedné akci s tím, že mu budou předávat plastová víčka, která pro něj lidé vysbírali. Já jsem akci moderoval. Když mi pak Míša podával ruku, cítil jsem z něho energii a to, co prošlo mezi námi dvěma, mě osobně nastartovalo. Dnes mám pocit, že se s ním znám od jeho narození. Jsme přátelé, a tak nějak patří ke mně.

Čím konkrétně Míšovi pomáháte?

Pomáhám mu organizovat právě sbírku víček. Sbírám je mezi všemi svými známými a různými firmami. Teď jich mám v garáži už zase asi půl tuny. Jednou za čas se víčka vyberou a ve sběru za ně dostaneme pro Míšu peníze. Jenom pro představu, za kilo víček je zhruba šest korun, což je opravdu málo.

Proč právě víčka?

Víčka jsou něco, co lidi nebolí. Dělají to rádi, poněvadž nemusí sáhnout úplně do kapsy pro peníze. Navíc to přispívá k lepšímu životnímu prostředí.

A co děláte, když zrovna nepomáháte při charitě? Čím se dnes živíte?

Teď se živím především moderováním. Jsem také autor mnoha preventivních projektů. Mým vlastním dítětem jsou projekty zážitkové prevence a safety show, do kterých tedy spíše více investuji, než bych se jimi živil. Jinak jsem profesionální moderátor, to mě živí. Dále k tomu dělám ještě muziku, mám nahrávací studio a můžete mě slyšet třeba i v reklamách. Zabývám se i zvukem, a tak jsem například součástí filmových štábů coby zvukař. Většinou se moje práce týká veřejného života nebo muziky, zvuku, studií a tak dále.

Návrat do světa celebrit nebyl těžký

Jaký byl váš návrat do světa showbyznysu, pamatovali si na vás?

Moje cesta zpátky do showbyznysu, co se týká hudby, byla o to snadnější, že jsem pořád aktivním moderátorem. Potkával jsem se tedy celou dobu s bývalými kolegy z branže na jevišti. Byl jsem ten, který je na těch galavečerech uváděl. Například s Michalem Davidem se občas na jevišti potkáváme. On je host večera, který moderuji, takže jsem vlastně úplně ten kontakt nepřerušil. K muzice jako takové jsem se veřejně vrátil tak před dvěma lety. Dnes už je možnost vidět mě na jevištích i jako zpěváka.

Jak jste se od zpěvu dostal k moderování?

V showbyznysu se pohybuji od pěti let a postupně jsem se od zpěvu dostal k hraní a pak k moderování. Moje první rádio bylo rádio Golem, kde jsem vysílal pod pseudonymem. Potom to všechno pomalu upadalo, byla to velice těžká doba; ten začátek devadesátých let. V té době se všechno české považovalo za špatné, a tak jsem tehdy musel vysílat pod pseudonymem Jan Alan a měl jsem svojí ranní show.

Proč tenkrát vaše kariéra skončila? Bylo vám tuším sedmnáct let.

Revoluce přetrhala strašně moc vazeb. Tehdy skončily Kroky Františka Janečka a já přešel k Petrovi Hannigovi. To bylo těsně před revolucí a bylo mi sedmnáct let. Pořád jsem v té době zpíval Pětku. To byla věc, která mě štvala, protože jsem v pubertě zpíval jenom písničky o zvířátkách a o škole, a to už nebylo úplně vhodné. Byla to chyba produkce, že nikdo neudělal takový přerod, abych dostal nový repertoár pro svoje fanynky, kterým bylo tehdy také patnáct a více let. Pokud v sedmnácti zpíváte dokola jen o škole, tak zaprvé se vám to už nechce a za druhé posluchači také chtějí poslouchat něco, co prožívají. Tenkrát se tohle produkčně strašně nepovedlo.

Zdroj: Youtube

Měl jste ještě potom chuť za Františkem Janečkem zajít?

Už jsem nikdy neměl chuť jít za panem Janečkem. Mám svoji hrdost. Necítím však žádnou zášť vůči němu.

Nemoc může člověku otevřít oči

Moderujete dnes i bojové sporty, jak jste se k nim dostal?

To byla náhoda v souvislosti s tím mým prvním rádiem, které mělo moderovat nějakou takovou akci s bojovými sporty a já, coby jejich moderátor a mladý kluk, bylo mi necelých dvacet let, jsem do toho skočil. Tehdy bylo pořádání takových galavečerů v plenkách. Následně jsem i bojové sporty začal dělat, protože mi imponovaly. Dnes už moderuji bojové sporty dvacet jedna let.

Prodělal jste rakovinu. Pomohl vám sport po léčení se z nemoci vzpamatovat?

Všechno mě zastihlo v období, kdy jsem sportoval tak možná jen na deset procent. To znamená, že sportu bylo málo. Maximálně jsem chodil na golf. Paradoxem je, že to, co se tehdy stalo, mě neuvěřitelně nakoplo k práci, k fungování, ke sportu, ke všemu, co dnes dělám, k rozjetí nových projektů a k pomáhání velkým i malým.

Máte pocit, že po úspěšném překonání rakoviny žijete teď plnější život než předtím?

Stoprocentně. Dny se mi vyplňují samy. Uléhám každý večer s pocitem, že dny, které prožívám, jsou prožité správně a naplno.

Cítíte strach z nemoci, že se vrátí, nebo si to nepřipouštíte?

Snažím si to nepřipouštět až do chvíle, kdy jdu na kontrolu. Není to úplně příjemná záležitost, ale teď mám do další kontroly v prosinci vystaráno a můžu si užívat.

Proč si myslíte, že zrovna píseň Ne, pětku, ne byla takový hit?

Ještě bych rád připomněl například písničku Údolí vran, která se ještě dneska hraje dost na táborech. Je to právě tak, že když někomu připomenu ještě další jiné písničky, začíná si vzpomínat. V té době to šlo, jak na běžícím pásu. Každý týden ve Studiu kamarád jiná písnička, aby se to neopakovalo. Navíc nebyla mainstreamová rádia a neřezalo se to do lidí jako dnes.

Zdroj: Youtube

Tajná přání by se občas měla plnit

Máte nějaká tajná přání či sny?

Mám a rád si své sny plním. Nesmím je však předtím nikomu říci. To už bych si je potom splnit nechtěl. Jsem člověk, který opravdu miluje kávu, a tak jsem si vymyslel svojí značku kávy. Někdy v červnu jsem si řekl, že by bylo dobré, když mám kávu tolik rád, abych měl přímo svoji kávu Melen. Tohle je káva, která chutná mě. Nechávám si vždy několik kilo měsíčně upražit a osobně u toho asistuji. Moji kávu si lidé mohou koupit přes internet, ale pravá káva Melen je pouze ta, kterou vlastnoručně podepíši. Zatím je mezi lidmi asi dvacet kilogramů.

Co chystáte do budoucna?

Určitě chystám nové písničky. Aktivně jsem se za poslední půlrok vrátil k materiálu, který dávám dohromady už dvacet let, a to je hudba i text k muzikálu. Dvě třetiny toho už jsou na světě a v současné době na to nejsem sám. Pomáhají mi i přátelé a je to příjemná práce i vzhledem k tomu, že nemáme žádný konečný termín.

Kdy se můžeme na muzikál těšit?

Začali jsme s ním na začátku léta, a tak jsme si řekli, že do roka a do dne by měl být kompletně hotový hrubý materiál. Je to na téma druhé poloviny patnáctého století, někdy kolem šaška krále Jiřího. Jedná se o takový romantický, až chvílemi drsný, příběh.

Na co se ještě můžeme těšit?

Druhou věc, kterou plánuji, je sváteční píseň, která bude navazovat na můj aktuální počin Hvězda přání. Také chystám instrumentální desku se svým tatínkem, který je úžasný akordeonista. Budu na desce hrát na klavír. Momentálně tedy pracuji na desce, dělám muzikál, moderuji, mám ranní show na rádiu Relax, pražím kávu a dělám prevenci a charitu. Je toho opravdu hodně.