Tomáš Klus: Nemůžeme si dovolit levné věci. Právě ty zatěžují planetu

Hana Langrová 27. 3. 2017

Tomáš Klus vyjel 11. března na jarní část Recyklus Tour. Na koncertech bude možné zanechat oblečení pro dobročinnou organizaci MOMENT.

V posledních dvou letech jste prošel lehkou obměnou. Hodně se zaměřujete na základní lidské hodnoty, jako je rodina, příklon k přírodě, nezneužívání planety, úcta k ženám… Jak jste k tomu dospěl?

Jen jsem si dal čas, zastavil se a ujasnil si, co v životě chci a že je to prosté. Chci být primárně šťastný. Je to věc, která nás všechny spojuje a je na čase pro to začít něco dělat. Dát si oddech a zamyslet se nad tím, kdo jste. Přijmout své světlé i temné stránky, dá člověku obrovskou svobodu, která se projeví především respektem vůči druhým, neboť nikdo není lepší, nebo horší, jen jiný a to mě fascinuje. Otevřel se mi tak svět, protože od té chvíle potkávám jen samé zajímavé lidi, jedinečné příběhy, jichž jsme každý výsostnými autory.

Takže stačí jen změnit úhel pohledu?

Odtud je už jen krůček odhlédnout od své primární potřeby štěstí a rázem vás uspokojuje štěstí globální, to štěstí, které všichni tolik chceme, a především to, které si všichni zasloužíme, na které máme právo. Má milion podob. Někdo se realizuje v práci, někdo v rodině. Jediným problémem je náš přístup, neboť ke svému štěstí přistupujeme jako k povinnosti, a to nás drží v pocitu, že je nedosažitelné. Přitom už v něm často jsme až po uši. Jen se rozhlédnout.

Nechcete tedy žít život konzumního člověka.

No a neoddělitelnou součástí spokojenějšího života, je mít ho kde žít. A co si budeme povídat, podmínky si spíš ztěžujeme, neboť hledáme spokojenost ve vnějších věcech, autech, gaučích, televizích. Všichni jsme konzumní lidé, ale důležitá je pokora vůči tomu, z čeho čerpáme, a jistá umírněnost. Šetrnost, uvážlivost. Je podle mě dobré přemýšlet o tom, zda skutečně danou věc potřebuji a když ano, zvolit kvalitní věc s jasným původem. Raději si dopřeju drahou věc, protože vím, že mi vydrží. Nemůžeme si dovolit levné věci…

A jak toho chcete docílit?

Podle mě by bylo skvělé rozbourat domnělé hranice mezi státy, mezi lidmi. Ten pocit oddělenosti, cizoty v nás budí dojem nebezpečí a zoomuje naši pozornost jen a jen na nás a společnost jako taková nám je fuk. Ale Země patří nám všem, respektive a to je přesnější, si ji půjčujeme od našich dětí. Bylo by fajn při předání štafety, nemuset studem klopit oči, případně ji předat s mantrou, že svět je zlej. To se taky může planeta naštvat a už nám nedat nic.

Máte pocit, že až takhle špatně na tom planeta je?

Uvědomil jsem si sám sebe jako dítě planety Země. Je čas přestat se chovat jako hloupé dítě. Koukat se na to, jak tu továrny do pitné vody vypouštějí splašky a přitom vědět, že na druhé straně světa lidé umírají žízní a že už jsou schopni se o ni rvát. Jsou tu také deštné pralesy, díky kterým dýcháme, žijeme… Místo toho, abychom se o ně starali a pečovali o ně, je vypalujeme a sklízíme nutellu, která kdo ví, jak nám bude chutnat v momentě, kdy nebudeme mít co dýchat.

Je fajn, když na tuto problematiku upozorňují slavní lidé.

Taky mi vadí spotřeba. Za rok se vyrobí sto miliard kusů oblečení. Nevím, kdo to spočítal, ale připadá mi to jako reálné číslo. Co je na tom ale hrozného, že 60 % toho končí ještě ten rok na skládce. Nezajímá nás, z čeho ty věci pocházejí, kde vznikají, jde nám jen o cenu, kterou chceme nízkou. Čím nižší cena, tím víc si toho můžeme koupit. Největší zlo je hamižnost.

Vše je jen o změně pohledu. Je fuk, kdo na to upozorní, hlavně už začněme něco dělat. Chybí mi tu otevřená diskuse na téma naše společná budoucnost.

Takže k formování myšlenek jste potřeboval pauzu? Odpočinek od hraní, rozhovorů a užít si rodičovství?

Hlavně odpočinout si od interview. A správně, hlavně se věnovat rodině. Byli jsme dva měsíce na Bali a tam mi přišla myšlenka Recyklus Tour. Je to ostrovní stát, vyplavují se tam věci na pláž a člověk vidí, co planetě způsobuje.

Jak se například díváte na plýtvání masem, se kterým souvisí i spotřeba vody a dalších věcí.

Kdybychom se naučili to, co bylo dříve nedostatkem, než morálním pnutím, tedy: maso v neděli, pomůže celé planetě. Nejsem také žádný zapřísáhlý „nemasovec". A taky to nemusí být tak striktní, ale střídmost je zde namístě. Rok jsem nejedl maso vůbec, teď si ho jednou za čas dám. Obecně: Jíme maso příliš! Jeho zpracování je obrovskou ekologickou zátěži.

Přečtěte si: Před 35 odstartovala kariéra Jarka Nohavici. Vyznamená ho Zeman?

Setkáváte se s odpůrci, kteří proti vaší změně brojí?

Nejčastější argument zní, že systém je špatně nastavený. Všichni jsme zmatení. Došlo k obratu. Dříve jsme neměli žádné informace, za protektorátu a totality, zato teď jich máme příliš. Pak je tu generace starších lidí. Nedokážu si představit, že by mi bylo 80 let. Kdybych četl noviny a uměl s internetem, tak bych se bál, že svět zítra skončí. Tito lidé nemají tušení, co je to hoax. A dokonce se to stává i mým vrstevníkům.

Existují i lidé, kteří se živí tím, že vypouštějí do médií kachny. To by se mělo dostat do povědomí. Vzhledem k tomu informačnímu pel melu si tedy s internetovými brojíři hlavu nelámu a do očí mi zatím nikdo nic nevyčetl.

Nenechte si ujít: Smrt Špinarové její kolegy z branže zasáhla. Zpívala do posledního dechu, říkají

Člověk někdy nechce jít do konfliktu, ale tato doba postfaktická už nás k tomu nutí.

To je život v pravdě. Jsme tu od toho, abychom si vyměňovali své názory a diskutovali spolu. My tu nemáme jiný smysl. To, že spolu umíme mluvit, to je přece ono. Někdy nemám nadhled a jsou lidi, nejčastěji přátelé, kteří nás mají informovat o pohledu zvenčí.

Jasně, nejdůležitější je dialog, diskuse, občas i polemika.

To mě naučila moje žena. Když mi někdo ublíží a já dělám jako že nic, je to chyba. V rámci harmonie jsem člověku odpustil, ublížil jsem sobě i jemu. Měl bych za ním přijít a učinit pravdu: „Mrzí mě, co jsi udělal, bolí mě to, není to fér." To, jak on se zachová, jestli půjde do diskuse, nebo začne křičet nebo mě napadne, je už jeho volba a já jsem připraven najít kompromis. Důležité je, nenechávat si emoce v sobě, protože ony jednoho dne bouchnou. Třeba i v nesmyslných situacích. Někdo se vyřve na chudáka psa, dítě, ženu…

| Video: Youtube

Přišla se změnou obměna publika?

Ano, velký zlom přišel mezi třetí a čtvrtou deskou, Rackem a Pro mě na mě, kdy jsem z obecně platných témat, láska vůči opačnému pohlaví nebo znechucení z politické situace přešel k všeobjímající lásce.

Přiznávám, že jsem tomu hodně podlehl, protože jsem zjistil, že je důležité sebepoznání. Největší přínos realitě je osobitost a jedinečnost každého člověka. Přišel jsem trošku o lidi. Takhle to nemá každý a nemusí to tak každý mít. Působil jsem komicky, vykřikoval jsem: „Je to přece důležité. Poslouchejte, takhle přece můžeme zachránit jeden druhého!" To lidi začalo rozčilovat, ale zase přišli jiní lidé. Pak se to také vyhrotilo, nabalili se na mě lidé, kteří neřeší v životě už nic jiného než sebe, takže to jsem zas dával zpátečku já.

Jak se díváte na hudební ankety? Jsou pro vás směrodatné a ukazatelem něčeho?

Já jsem letos například prosil lidi, aby mi do Slavíka neposílali hlasy. Bulvár z toho udělal, že jsem na dně a že propadám. Nechci tam chodit, není mi tam dobře. Teď i vzhledem k Ortelu.

A jak se díváte na Ortel?

… Ortel ale posílá lidi vypalovat mešity a bránit naši vlast. Před kým, proboha? Když někdo nabádá k násilí, tak nemá co dělat v televizi a neměli by dostat prostor, ať jsme v demokracii nebo nejsme. Štvou jiné lidi proti jiným lidem… A to mě štve. Máme jít k sobě, ne proti.