Sama Lucia Šoralová říká, že kapelu Nerez poslouchala od svých jedenácti let. „Do jejích písní jsem se zamilovala. Nerez mě po hudební i textové stránce formoval,“ sděluje zpěvačka.

Za jakých okolností jste se poprvé setkali?
Šoralová: Když jsem v roce 2012 začala vystupovat se skupinou La Alma, zavedla jsem tradici, že jsem si na každý vánoční koncert zvala hosty. V roce 2016 jsem se odhodlala zavolat klukům z Nerezu, když už je jejich tvorba s mým životem tak spjatá. Tehdy jsem byla zrovna na dovolené u moře. Říkala jsem si - teď vím, co chci, nikdo mě nepošle do háje, mám sílu!

Sázavský: Zatímco já jsem seděl doma v plískanici, bylo to někdy v listopadu…

Šoralová: Čekala jsem rezervovaný přístup, ale Vítek strašně mile reagoval.

Sázavský: Víte proč? V té době jsem učil na konzervatoři, což dělám doteď, ale už bohužel ne to, co mě bavilo ze všeho nejvíc - totiž interpretaci zpěvu na populárním oddělení. Zrovna jsme se studenty třetího ročníku probírali šanson. Na dané téma přinášeli písničky z Luciina alba O lásce, cti a kuráži, které jí otextoval Michal Horáček. Asi čtyři z nich mně „vlezly do uší“. Začali jsme na nich společně pracovat, aby je mohli zpívat u nějakých zkoušek, nebo na školním koncertě. Takže díky studentům jsem prorostl do Luciiny tvorby a ona mi ve správnou dobu zavolala.

Co bylo dál?
Šoralová: Kluci mě pozvali na koncert do Balbínky, při němž se ve mně odehrávaly stejné euforické pocity jako tenkrát, když jsem jejich tvorbu objevila. Uvědomila jsem si, že pracovat s nimi je pro mě inspirativní, že nám to dohromady funguje. Následovalo několik dalších vystoupení, až jsme zjistili, že hrajeme víceméně spolu. Do toho přišel Vladimír Kočandrle s myšlenkou: „Natočte desku a udělejme nový Nerez. V této trojici si ho umím představit.“

Sázavský: V nás, otcích-zakladatelích značky Nerez, muselo konečné rozhodnutí trošku dozrát. Zvažovali jsme všechna pro a proti - jestli někdo z fanoušků nebude naštvaný, jestli někomu nesáhneme na něco, co je pro něj „svaté“, tím pádem jednou dané a neměnné… Věděli jsme taky, že si své rozhodnutí budeme muset umět obhájit. Nakonec jsme došli k závěru, že Nerez neobnovíme pod jeho původním názvem, protože by to nebylo správné vůči zesnulé Zuzaně Navarové, ale pojmenujeme jej Nerez & Lucia. To je fér. Každý tak ví, že je na Zuzanině postu jiná ženská, která do té značky vrostla a stala se jednou z autorského trojúhelníku.

Zdá se, že z vaší strany šlo o delší zvažování.
Sázavský: Přiznám se, že ano. Zdeněk je oproti mně vždycky o krok vpředu. Třeba řekne - pojďme rychle udělat to a to… A já - počkej, možná bychom to ještě měli probrat. V určitém bodě se ale sejdeme, bezvadně nám to funguje už desítky let.

Vaše deska Zlom překvapuje žánrovou pestrostí - zahrnuje čardáš, folkovou baladu, reggae, šanson i akustickou pop music. Jednotlivé písně vznikaly až v období, kdy už jste se znali, nebo jde i o věci, které jsou staršího data?
Vřešťál: Zařadili jsme na ni dvě původní nerezovské písně Kytička a Budem si spolu žít, které ale na studiovém albu nikdy nevyšly. Takže jsme je znovu natočili s Luciou a začlenili do sestavy s deseti úplnými novinkami – mými a Luciinými.

Sázavský: V několika málo případech jsme přece jen našli nápad na píseň v šuplíku, protože se třeba v době jeho vzniku nevědělo, co s ním. Jiné jsou psané s ambicí přímo pro novou desku. Velmi mě překvapilo, jak ti dva, Zdeněk a Lucia, dokážou napnout síly v situaci, kdy jsme potřebovali ještě dvě tři čtyři silné věci. Ochota zabývat se jimi, nic neodkládat, vyhovět tomu, co chceme, přišla svižně. Ukázalo se, že naši spolupráci nebereme na lehkou váhu.

Šoralová: V mém případě nešlo o promyšlený akt, ale čirou radost a spontánnost. V životě to mám tak, že když jsem šťastná, tak mi tvoření jde, a když nejsem, tak nejde. Moc si přeju, abychom s kluky neskončili jen u jedné desky.

Mluvili jste si vzájemně do práce?
Vřešťál: Právě že jo. V dobách původního Nerezu jsme se strašně hádali, zejména o muziku. A když jsme se hádat přestali, tak jsme se rozešli. A teď se zase krásně hádáme. Taková hádka je vlastně velice prospěšná.

Myslíte tím, že je konstruktivní?
Šoralová: Nikdy, tu konstruktivnost přináší jedině Vítek.

Vřešťál: Vítka potřebujeme, abychom se my dva s Lucií, protože jsme oba hodně impulzivní, zklidnili.

Kromě žánrové rozmanitosti zní na albu čeština, slovenština, hebrejština, srbochorvatština či romština. Co vlastně znamená název jedné z písní - Ederlezy?
Šoralová: Ani já, která jsem tu píseň pro nás objevila, netuším. Jedná se o romskou lidovku z Balkánu. Ptala jsem se dokonce i Romů, které znám, ale neuměli mi to přeložit.

Desku jste pojmenovali podle písničky Zlom. Z jakých důvodů?
Vřešťál: Lucie k ní přinesla hotový slovenský text a já jsem k němu dopsal tři české sloky… Obecně mám za to, že je někdy dobré nazvat album podle jedné z písní na něm zahrnutých. Nebývá to povinné, ale když jsme uvažovali tímto směrem, tak jsme zjistili, že se nám to hodí do krámu. Zlom je podle našeho soudu jedna z nejsilnějších písní, navíc jsme se na ní autorsky i aranžérsky spolupodíleli víc než na jiných.

Sázavský: A taky ten „zlom“ cítíme v mnoha dalších ohledech - jednak v už zmiňovaném názvu, kdy se z Nerezu stal Nerez & Lucia, ale i ve smyslu generačním, v tom, jak spolu komunikujeme, jak se v našich hlavách vaří a vznikají nové písně. Zlom je ostatně obsažený i v česko-slovenském textu té písně, kterou napsali dva autoři svým rodným jazykem a mezi nimiž to vzájemně jiskří.

Co skladba s hebrejským názvem Ani ohevet otcha?
Šoralová: Znamená - „miluji tě“. O moc dál jsem ve výuce hebrejštiny nedošla. Zrovna tahle píseň vznikla dřív, občas jsem ji hrála s La Almou, ale dozrála pro mě, až když se do ní zapojili kluci z Nerezu.

A jak vznikla další píseň Klec, na kterou jste nedávno natočili klip?
Šoralová: Ondřej Soukup, který je na albu vedle Silvie Kaščákové autorským hostem, psal před lety hudbu ke krásnému izraelskému filmu Intimate Grammar, režíroval jej Nir Bergman. Jeden z motivů se mi moc líbil, ale Nir tehdy Ondřejovi řekl, že je až příliš židovský. Když jej doma hrál, napadlo mě, že by z něj mohl vytvořit celou píseň. Vznikla už v čase, kdy jsme si s Nerez vzájemně hostovali, takže jsem Zdeňka požádala, jestli by ji neotextoval. Sama jsem si netroufala. No a Zdeněk napsal ten text okamžitě, evidentně mu ta hudba něco házela.

Teď vás čekají koncerty, všechny budou takzvaně „křtící“?
Sázavský: Ano, dohromady je jich dvanáct. Turné začneme 15. března v Plzni a zakončíme 24. dubna v Bratislavě. V Praze zahrajeme 8. dubna v Divadle Kalich. Čekají nás i vystoupení na velkých letních festivalech, například na akci Benátská! v Liberci (kromě základního tria jsou členy kapely Nerez francouzský kontrabasista Grégoire Brun, hráč na akordeon a saxofon David Lomič a multiinstrumentalista Robert Fischmann). Koncertování považujeme za nejlepší část muzikantského života.

Vaše stávající uskupení - tedy La Almu a Neřež, pokračovatele původních Nerez - teď upozadíte?
Šoralová: Řekněme, že La Alma spí. Veškerou energii chci dávat do Nerez & Lucia a moc se na to těším.

Sázavský: Stejné je to i s Neřež - sice taky máme nějaké nasmlouvané koncerty, ale teď napínáme síly k novému projektu. Takže jestliže La Alma spí, Neřež klimbá.

Termíny turné NEREZ&LUCIA
15. 3. 2019 - PLZEŇ - Měšťanská beseda
20. 3. 2019 - MLADÁ BOLESLAV - Dům kultury
22. 3.2019 - KARLOVY VARY - Ambasador
24. 3. 2019 - ČESKÉ BUDĚJOVICE - Jihočeské divadlo
28. 3. 2019 - ÚSTÍ NAD LABEM - Národní dům
29. 3. 2019 - LIBEREC - Warehouse
3. 4. 2019 - TŘEBÍČ - Národní dům
5. 4 . 2019 - OLOMOUC – S klub
6. 4. 2019 - OSTRAVA - Heligonka
8. 4. 2019 - PRAHA - Divadlo Kalich
11. 4. 2019 - BRNO - Semilasso