Kliknutím zvětšíteRekordní počet diváků i ochota hudebních hostů odehrát dvouapůlhodinové sety byly neklamným znamením, že živá muzika během covidu všem zatraceně chyběla. Letošní festival Metronome přinesl hned několik mimořádných zážitků, na které se nedá jen tak zapomenout.
Po středě věnované ukrajinským umělcům přišel napjatě očekávaný čtvrtek, odstartovaný kapelou Mňága a Ždorp. Příjemný rozjezd připravil publikum na mnohem náročnější materiál v podobě živého provedení alba Řeka, pro které si zpěvačka Lenka Dusilová rezervovala scénu na Křižíkově fontáně.
Za doprovodu producenta Petra Ostrouchova a členů skupiny Květy pak nekompromisně valila do lidí poměrně složité emoce, na které si člověk musel sednout a celkově se zklidnit. Až na industriální skladbu Vlákna plynuly zvukové plochy v atmosféře stmívajícího se Výstaviště volným tempem jako těch pár mráčků na obloze, z níž toho večera naštěstí nespadla ani kapka.
Vábení rockového krysaře
O půl desáté vtrhl na hlavní stage australský kníže temného rocku Nick Cave s nezbytnou partou The Bad Seeds a zavelel: „Get ready for love!!!“ Trio gospelových vokalistek mu odpovídalo nádherně přidrzlým: „Get ready, get ready, get ready!!!“ Cave si už dlouho pohrává s formátem rockové mše. Ale vidět ho po tak dlouhé době znovu naživo, navíc v tak výtečné formě, bylo pro vlnící se moře návštěvníků ještě mnohem větším svátkem.
Po tragické smrti patnáctiletého syna Arthura, který roku 2015 spadl z útesu, a nedávném úmrtí dalšího potomka Jethra v květnu letošního roku se stárnoucí bard netají se svými pocity. A ačkoliv jsou hrozně tíživé, pomocí klavíru a znaveného hlasu z nich dokáže vykouzlit opravdové klenoty. S nebývalou otevřeností vroucně zpívá: „I need you…“ Klidně si dojde pro diváky na okraj rampy, vztáhne k nim ruku a jako krysař šeptá: „Come on, come on, come on.“
Je fascinující sledovat, jak si tenhle velezkušený performer s fanoušky pohrává. Vodí si je jako loutky na niti. Stoupne si na jejich ramena (párkrát ho málem upustili) a zpívá jim přímo do obličeje. Velebné balady (Ship Song, Into My Arms) střídá s kakofonickým běsněním v dávných hitech Tupelo, From Her To Eternity a Red Right Hand. Tančí kolem svého sboru, houpá se na nožkách hrozících podlomením, občas padne na kolena a hned se zase vymrští vzhůru – tak lehce, jako by mu ani nebylo 64 let.
Beck s hodinovým zpožděním
Vystoupení Nicka Cavea na festivalu Metronome patřilo k tomu nejlepšímu, co kdy na tuzemských scénách předvedl. Lidé domů odcházeli naprosto omámení a nadšení. Přesně tak má vypadat návrat živé hudby do Čech. Z portálu si ho natáčel na mobil i chlapík jménem Beck, jemuž patřil páteční večer.
Ale to už byla energie jiného druhu – meteorologové varovali před extrémními srážkami, nad městem jako by celý den visel poklop. Nedýchatelno, obzor měl podivnou nažloutlou barvu. Bylo jasné, že se páteční noc na Výstavišti neobejde bez menších obětí.
I podle původního programu měl Beck Hansen, jedenapadesátiletý rodák z Los Angeles, začínat dost pozdě, až v půl jedenácté. Do té doby rozehřívali diváky Marpo, Tata bojs a Sunnbrella se synem Mira Žbirky Davidem. Hrozilo, že se koncert hlavní hvězdy odvolá. Organizátoři čekali, až se uklidní hromy a blesky, a fanoušci mezitím mokli v stále se zvětšujících loužích.
Držitel osmi cen Grammy byl na pódium vpuštěn s hodinovým zpožděním. V ten moment už se na tisíce hlav poschovávaných po různých koutech Výstaviště neřítila z nebe zdaleka taková záplava jako při vystoupení Tata bojs. Sledovat Becka proto vydrželo poměrně značné množství skalních fandů.
Odměnou byla hezká, nablýskaná show s návratem do starých časů včetně osvědčených hitů. Někoho zklamal halfplayback, většina si ale dlouho odkládanou Beckovu návštěvu pochvalovala. Celkově šlo o čtyři dny plné lyriky, dramat a nečekaných zásahů shůry. Co víc si od letního festivalu přát?
14
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
