Jak jste postupovali při výběru finálních dvanácti písní na album?
S Karlem Holasem jsme měli připravenou spoustu materiálu, který jsme chtěli natočit. A najednou přišla doba, která chtěla, abychom zalezli do studia, a tak jsme tam zalezli. Některé písničky jsou starší, dřív se nám nehodily, a ty jsme doplňovali novými, které jsme psali v podstatě přes noc. Materiálu jsme nakonec natočili víc, než jsme původně chtěli. Z Gellnerových básní jsme sáhli po té s názvem Napsala mi psaní. Obecně vzato je to jeden ze způsobů, jak dostat mezi mladé lidi poezii v takové formě, aby ji přijali. Navíc nás na Františku Gellnerovi baví, že jeho básně jsou zpracovávány mnoha dalšími hudebníky, takže žijí několik životů.

Pohráli jste si i se zvukem a aranžemi. Jak taková práce ve studiu ve vašem případě vypadá? A co ten závěrečný zpěv Franty?
Využili jsme oné radosti zahrát si všichni dohromady je to způsob, který je z našeho pohledu nejlepší. Jen někdy jsme zvlášť natáčeli zpěvy, záleželo vždy na tom, o jakou písničku jde a jakým způsobem se ještě doplňuje zvukově nebo nástrojově. No, a zmíněný Franta jsem já, když mi bylo nějakých osm let. Můj bratranec Milan Novák už uměl hrát na kytaru a já jsem mu zpíval. Zaznamenal to na kotoučový magnetofon, klukům z naší kapely se to líbilo, tak jsme to tam dali.

Radostí jinak v dnešní době člověk moc nezažívá. Jak se vlastně na situaci s koronavirem díváte?
No, snažíme se být v klidu, jsme už velcí kluci. Přečkáme to, budeme opatrní, uděláme si další písničky a budeme se těšit na posluchače při koncertech. V této chvíli plánujeme letní šňůru, k dispozici budou i vouchery, aby si lidé mohli pod stromeček trochu té radosti darovat. A když se vládní opatření nějak rozumně a dlouhodobě rozvolní, budeme samozřejmě okamžitě reagovat a koncerty uděláme. Děkujeme všem za přízeň, máme vás rádi!