Kliknutím zvětšíteLana Del Rey: Did You Know That There's A Tunnel Under Ocean Blvd
Sedmatřicetiletá americká skladatelka a zpěvačka Lana Del Rey navazuje na kritiky uznávaná a úspěšná alba Blue Banisters a Chemtrails Over The Country Club další deskou. Tentokrát se jmenuje Did You Know That There's A Tunnel Under Ocean Blvd. Kromě spousty novinek se na studiovce, jejím čtvrtém počinu za poslední čtyři roky, objevuje i stejnojmenný titulní singl či píseň The Grants, v níž se umělkyně zpovídá ze smrti milovaného strýce.
U2: Songs Of Surrender
Legendární irská rocková kapela U2, která pobláznila celý svět, představuje nové album Songs Of Surrender. Obsahuje čtyřicet jejích klíčových písní jako With Or Without You, One nebo Beautiful Day, které skupina nahrála v nových aranžích během posledních dvou let. V některých skladbách hudebníci dokonce pozměnili i texty. Na celý proces producentsky dohlížel kytarista, klávesák a vokalista The Edge. „Hudba vám dává možnost cestovat v čase. A nás začalo zajímat, jaké by to bylo přenést naše rané písně do 21. století,“ říká The Edge. „To, co začalo jako experiment, se rychle rozvinulo v posedlost a spousta našich písní podlehla novým interpretacím. Nové tempo, tónina a v některých případech i úplně nové akordy a texty,“ dodává.
Katapult: Nostalgia
Katapult je legendární česká rocková skupina, která zaujímá specifické místo v historii domácí pop music. Během bezmála padesátileté kariéry ustála kapela s lídrem Oldřichem Říhou všechny nepřízně osudu (zákaz činnosti v éře budování socialismu, odchod Dědka Šindeláře a Tolji Kohouta do rockového nebe apod.) a fungovala víceméně nepřetržitě. Do zlatého fondu českých písní patří Až, Chodníkový blues, Katapult, Půlnoční závodní dráha či Vojín XY hlásí příchod. Teď skupina přichází s novým albem, které vychází v roce, kdy Olda Říha – mozek, srdce a duše Katapultu – oslaví pětasedmdesáté narozeniny a šedesát let na scéně. Drtivou většinu písní zkomponoval sám, na textech se kromě něj podíleli Filip Hrbek a Michal Tříska. Studiovou novinku uzavírá klasika od Suchého a Šlitra Mister Rock a mister Roll. Album lze označit za první desku nové éry Katapultu.
Michal Pavlíček: Faces
Hudební mág Michal Pavlíček rekapituluje svoji dosavadní rockovou a popovou tvorbu na rozsáhlém výběru s titulem Faces. Čtyřalbová kompilace vychází na CD v rozšířené podobě Faces Extended. Komplet vykresluje Pavlíčka jako autora i kytaristu s nezaměnitelným rukopisem. Dvě z částí jsou věnované Pražskému výběru a Stromboli, dvě jeho sólové tvorbě i jeho písním pro BSP, Moniku Načevu, Zuzanu Michnovou, Big Heads, Trio a cyklus Na Kloboučku. „Hudba je pro mě ve své kráse a barevnosti obzor bez hranic. Proplouval jsem různými styly i fúzemi a vytvářel jsme si svou vlastní tvář. I když je moje tvorba stylově košatá, spojuje ji feeling a výraz, a to nejen hudební, ale i vizuální. Od svých prvních doteků s kytarou někdy v patnácti letech až do současnosti se v extázi při hraní tvářím stejně. Mám takový svůj škleb, a právě proto jsem nazval toto čtyřalbum Faces a můj kamarád Michal Baumbruck vybral z těchto různých období fotky na obal,“ říká protagonista.
Dan Bárta: Illustratosphere a Entropicture
Vychází remasterovaná reedice prvních dvou alb Dana Bárty, která natočil se skupinou Illustratosphere. Oba tituly se poprvé objevují i na vinylu. Intimní, zadumaný Bártův debut Illustratosphere (2000) se seskupením vynikajících muzikantů za zády se dočkal chvály a ocenění od hudebních publicistů i posluchačů a ovlivnil novou generaci českých i slovenských muzikantů. Koneckonců bylo album oceněno třemi cenami Anděl (album, zpěvák, videoklip). „Byl to porod, ale myslím, že jsme s kluky věděli a věřili, že se dotýkáme něčeho výjimečného. Bylo to silné období, kdy nás vlastně nic jiného než muzika nezajímalo,“ vzpomíná Bárta. Album Entropicture (2003) pak důstojně navázalo na svého předchůdce uklidňujícím, hudebně bohatým kompletem skladeb s důrazem na jemnou rovnováhu tónů a citů, emocí a rozumu. Doprovodil ho nezapomenutelný poetický videoklip k písni Živý.
Zemětřesení 2: Finále
Kytarista a producent Miloš Dodo Doležal dokončil se spoluhráči z projektu Zemětřesení 2 (Mladen Djelmo, Miloš Doležal jr., Štěpán Smetáček) práce na albu, v jehož realizaci zabránila rockové legendě Jiřímu Schelingerovi předčasná smrt. Doležal se Schelingerovým skladbám věnoval několik předchozích let a postupně vydal alba Zemětřesení 2 a Epilog. Nyní se projekt Zemětřesení uzavírá titulem Finále. Zemětřesení Jiřího Schelingera tak bylo konečně zkompletováno v podobě, v jaké mělo původně vyjít. Je navíc doplněno o třináctou skladbu Světlonoš, v níž Schelingerovu nikdy nezveřejněnou melodii otextoval hudební kritik a publicista Roman N. Zahrádka, aby ozřejmil poselství alba, které svým nadčasovým obsahem zamotalo hlavu nejednomu fanouškovi výjimečného zpěváka.
Miley Cyrus: Endless Summer Vacation
Netrpělivě očekávaná novinka hudební umělkyně, skladatelky a průkopnice Miley Cyrus Endless Summer Vacation je osmým studiovým počinem této multitalentované divy a přichází po albu Plastic Hearts z roku 2020. V roce 2023 je Miley nejsilnější a nejsebevědomější, jaká kdy vůbec byla. Hudba, doprovodné snímky a další materiál provázející novinku jsou toho důkazem. Natáčelo se v Los Angeles a na produkci se podíleli Kid Harpoon, Greg Kurstin, Mike WiLL Made-It a Tyler Johnson. Miley popisuje album jako svůj milostný dopis do LA.
Poletíme?: Jednoduché písničky o složitém životě
Debutové album kapely Poletíme? z roku 2008 obsahuje největší hity kapely. Rozebraný vinyl je nyní opět v nabídce obchodů s hudbou. Album Jednoduché písničky o složitém životě obsahuje řadu hitů a písní. Veselých, šmramlovitě punkových, zpěvných, tanečních, ale hlavně zábavných. Kapelu založil Rudolf Brančovský, který píše hudbu i texty, které si dělají si legraci ze všeho, co se mu připletlo do cesty na jeho životní dráze. Na svém albu pak s kapelou Poletíme? s nadhledem glosuje život, jak jde.
Slávek Janda z Abraxasu: Box nám vyšel až po sedmi letech, protože jsme zlobili
Velký albový návrat hlásí i kapela Abraxas v čele s frontmanem Slávkem Jandou. Po čtyřiceti letech totiž znovu vychází její prvotina Box s lehce provokativním obalem fotografa Jarka Prokopa a grafika Adama Hoffmeistera. V lecčems jedinečný počin je dnes mnohými hudebníky i posluchači považován za kult.
Album Box vyšlo až po sedmi letech od existence Abraxasu. Proč?
Protože bylo poměrně obtížné prosadit jeho nahrání. Doba byla dost temná, my jsem byl poměrně zlobiví, ale nakonec se to s pomocí několika lidí podařilo. Vznikla nahrávka, která mne provází až do těchto dnů. Své o tom vypovídá i skutečnost, že i dnes má hned několik písní z Boxu své trvalé místo v koncertním repertoáru současného Abraxasu.
Říkáte, že jste byli zlobiví. Ale hrát jste mohli…
To jo, ale mnohokrát se stalo, že si mě zavolali k výslechu, absolvoval jsem několik vyčítacích „koberečků“, kterých se účastnil jistý tajemník Prahy. V jednu chvíli jsme měli zakázané hraní v Severočeském kraji, okrese Bruntál a Praze 9. Takže jsme neměli zrovna ustláno na růžích. Když vás ráno někdo vzbudí a ukáže vám legitimaci StB, nic příjemného to není. Ale nakonec se nám to všechno podařilo přežít.
A proč ta tři místa?
To už si přesně nevybavuju, ale upřímně - Praha 9 nám byla celkem jedno, okres Bruntál se dal taky oželet, ale Severočeský kraj pro nás představoval vážnou ztrátu, protože jsme tam měli hodně fanoušků. Tam došlo k tomu, že nás agentura poslala hrát do České Lípy. A když jsme přijeli na místo, zjistili jsme, že nejde o normální koncert, ale že si nás objednali soudruzi, aby přilákali mládež, ke které potřebovali promluvit. Proběhlo to celkem v klidu, chovali se decentně, normálně by to byla větší divočina, ale přesto jsme pak v těch končinách dostali zákaz. Nevrzli jsme si tam až do začátku devadesátek.
Kromě vás se na nahrávání Boxu podíleli bubeník Ivan Pelíšek, basák Michal Ditrich a tehdy čerstvě příchozí zpěvák Miroslav Imrich. S jejich přispěním se původně skoro artrockový sound kapely proměnil v energický nářez, který svými texty doplnil Pavel Zeman. Jak na to období vzpomínáte?
Tak to víte, byli jsme mladí, měli jsme spoustu energie a naštěstí jsme kolem sebe měli lidi, kteří nám nezištně pomáhali. Písničky byly naše společná práce, jindy zase ne, nebyl na to jeden patent. Třeba jsem přišel, začal něco hrát, kapela se přidala, Míra Imrich do toho začal zpívat… Jeden čas jsme měli snahu hodně zkoušet, ale moc jsme toho neudělali, protože jsme se jako kapela hledali a scházeli se, protože nás to bavilo. Bylo jedno, jestli jsme něco udělali, nebo ne, nebyli jsme do ničeho tlačení.
Které písničky z Boxu si nejvíc ceníte?
Pro mě je to jednoznačně skladba Každý den je to jinak. I z dnešního pohledu mi přijde hodně originální. A je zajímavé, že i podle statistiky z OSA se nakonec v průběhu let hrála nejvíc. Teď už by to asi byl Obyčejnej svět. Ale ještě i v době, kdy už byl Obyčejnej svět v éteru, byla písnička Každý den je to jinak nejprofláknutější.
Na hudební scéně se pohybujete pětapadesát let, což je tedy úctyhodná číslovka…
Vezměte si, že svůj první regulérní koncert jsem absolvoval, když mi bylo šestnáct. Ze začátku to samozřejmě bylo spíš amatérské, ale už tehdy jsem hrál s dobrými lidmi – s Vláďou Padrůňkem, s Toljou Kohoutem…. No a potom to bylo s Petrem Novákem.
Co to pro vás bylo za období?
Musím říct, že docela dobré, protože jsme byli výborná parta, užili jsme si hodně legrace. Taková už pak nebyla ani v Abraxasu. Bohužel se z toho období moc nezachovalo, kromě alba Kráska a zvíře. Když jsme pak natáčeli Petrovu další desku, bylo to už divné, byli jsme s kluky takzvaně na odchodu. Ve skutečnosti jsme vyměnili zpěváka, vznikla nová kapela a s ní pochopitelně i nový repertoár. Pak už jsme se s Abraxasem vydali vlastní cestou a poměrně rychle jsme šli nahoru. Byl to vlastně skoro až neuvěřitelný start.
A jak se má Abraxas dnes?
Hraní nás pořád baví. Samotný fakt, že jako kapela existujeme takových let, se dá považovat za malý zázrak. Nic moc nového ale netvoříme, protože všechno už bylo tak nějak řečeno. Ne že by člověk nebyl schopný něco vymyslet, ale i tak toho máme hodně. Už nám to stačí, protože všichni fanoušci jdou stejně na to staré a nové věci tím pádem do repertoáru nevtlačíme. Navíc se nacházíme v období, které není zrovna inspirativní. Máme na to přísloví – když hřmí zbraně, múzy spí.
6
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
