Nahoře nebo dole. S Pohyby i bez: Lucie naživo prostě umí

V číslech: 70 lidí v zákulisí, osm kamionů, 14 měsíců příprav. Nejdražší efekt: deset milionů korun. Celkové náklady na turné: přes 80 milionů. Ve srovnání s největšími světovými hvězdami to sice žádný rekord není, pro srovnání: Justin Timberlake minulý týden přijel do Prahy s 25 kamiony a 300 lidmi, Madonna měla kamionů před časem 36 a Black Eyed Peas dokonce 40. Vezmeme-li však v potaz, že Lucie si musí vystačit s dvěma nevelkými hudebními trhy (koncertní zastávku v Londýně nepočítáme), je to hodně odvážná věc.

Po prvním pražském koncertu – stejné ohlasy ale zaznívají i z Brna a Ostravy – lze ovšem bez debat prohlásit, že tato odvaha se vyplatila. Lucie prodala přes 100 tisíc lístků a nadšené reakce přicházejí jedna za druhou.

V úterý do O2 areny přijela profesionálně připravená čtveřice hudebníků doplněná o druhého bubeníka, Kollerova syna Adama, několik cellistek a v pár písních hostující Lenku Dusilovou. Lucie dala divákům prakticky na vlas stejný zážitek jako v Brně. David Koller třeba před písní Zkamenělý dítě opět zahlásil: „V téhle písničce si každej může zpívat, co chce."

Trochu to odhalilo problematickou stránku věci: Pokud Lucie nebude vydávat nové desky, těžko může podobné do detailu promyšlené šňůry jezdit často. I v Česku se nostalgie jednou zají.

Pro jednou si ji ale můžeme vychutnat vrchovatě. Přes dvě hodiny programu a skoro 25 písní, z nichž víc než polovina stihla zlidovět a dostat status klasiky, dva charizmatické mužské hlasy a v písni Sen nebo Amerika i jeden z nejkrásnějších ženských, co u nás máme: Lenky Dusilové, stále něžně působící osmatřicetileté čerstvé maminky, co si s Lucií zazpívala, už když jí bylo 18. Takové spojení prostě funguje.

Hity Lucie navíc i bez zásadnějších produkčních zásahů stále zní moderně. Celý pražský koncert tak měl výtečnou atmosféru a jmenovat okamžiky, které čněly nad ostatními, tak je velmi zjednodušující, přesto: Medvídek zhruba v polovině programu hned následovaný Šrouby do hlavy, další dvojice Oheň a Černí andělé nebo přídavková Troubit na trumpety by se nám líbilo – i dobře klimatizovanou halu rozpálily k současným tropickým teplotám.

Přes obří produkci, kapela nepřebila písně efekty. Konfety třeba vystřelily jedinkrát, ale o to efektněji. Také nejdražší vychytávka, hydraulické rameno za zmíněných deset milionů, které na Slovensku z bezpečnostních důvodů Lucie ani nemohla využít, jako lstivá saň čekalo na svou příležitost. Pomalu se vysouvalo, Koller bubnoval chvíli metr, chvíli dva nad úrovní kapely. A pak to, při přídavkové Krev a r'n'r, přišlo naplno: zpívající bubeník se i se svou aparaturou vydal 15 metrů do výšky mezi diváky. A musel být i s bicími připoutaný, protože plošina se ještě naklonila. Až jste měli i dole závrať.

Okamžik, který bude zřejmě letos atakovat domácí hudební rekordy ve sdílení na sdílení na sociálních sítích. I kdyby tam ale nebyl, budete mít na co vzpomínat.

Lucie po Praze zahraje letos ještě v Plzni (26. června) a na hradeckém Rock for People (5. července).