Britský zpěvák Ozzy Osbourne má hotovo. A to už zhruba půl století od chvíle, kdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let spolu s kytaristou Tonym Iommim, bubeníkem Billem Wardem a baskytaristou Geezerem Butlerem položil pod hlavičkou kapely Black Sabbath základy žánrům hard rock a metal.

Na „Sabbathy“ přísahaly osobnosti nejtvrdších hudebních stylů a jejich vliv je patrný dodnes.

Ve stínu smrti

Ačkoliv Ozzy svou pozici ikony tvrdé hudby budoval zcela nekompromisně (ukusování netopýřích hlav, divoké večír-ky, extrémní alkoholismus), v posledních třiceti letech jako by mu nestačila. Jeho sólová alba jsou mnohem přístupnější, nabízejí rozhlasové hity (No More Tears, Perry Mason).

Světa pop music se zpěvák dotýká daleko více, než by fanoušci klasických de-sek Black Sabbath byli ochotni připustit. Ostatně to byl právě on a jeho rodina, kdo se stal jednou z největších celeb-rit televize MTV a to díky reality show, v němž potrhlá rodinka Osbournových prožívá své „obyčejné“ životy.

Nejširšímu publiku je pak určena také Ozzyho novinka Ordinary Man. Ta vychází v době, kdy hvězda alba bojuje s Parkinsonovou chorobou, ruší turné a otevřeně přiznává, že její kariéra je u konce. „Jak takové album může dopadnout?“ ptá se nejeden fanoušek. A Ordinary Man mu dává šokující odpověď: Ozzy i v tomto stavu nahrál jednu ze svých nejlepších desek.

Prvoligoví spoluhráči

Základem úspěchu je prvotřídní tým, kterým se Ozzy obklopil. Za vším stojí muzikanti a producenti Andrew Watt a Louis Bell, kteří spolupracují s nejžhavějšími interprety současnosti včetně rapperky Cardi B. či superstar Taylor Swift. A vklad těch dvou pro náladu Ozzyho novinky je nezměrný.

Jejich pojetí hard rocku, ovlivněné současnými posluchačskými touhami a potřebami, činí z alba Ordinary Man nečekaně aktuální nahrávku. Kompozičně jde o klasické střídání slok a refrénu, které v poslední fázi rozčísne klasické hardrockové kytarové sólo. Co by v jiných rukách znělo usedle, je tady najednou svěží.

Ozzyho tradičně mečivý vokál je samozřejmě trochu níž položen, než býval v době, kdy Osbourne zažíval svá nejlepší léta. V některých skladbách mu producenti zjevně dost pomohli těmi nejmodernějšími technologiemi. Ale je to stále ten nezaměnitelný Ozzy, který k tvrdé muzice přivedl desítky, ne-li stovky milionů posluchačů po celém světě.

Album je navíc hráčsky na nejvyšší možné úrovni. Vedle Watta a Bella se na něm podílel například špičkový bubeník Chad Smith z Red Hot Chili Peppers. Na kytaru tu spustí své hřmění i Tom Morello z Rage Against The Machine či Slash z Guns N’ Roses. V titulní skladbě Ordinary Man si na piano zahrál sir Elton John a výsledný duet Ozzyho s Eltonem má vrcholný hitový potenciál.

Poslední sbohem? Budete chtít víc

A přesto se ty nejlepší skladby skrývají až v samém závěru. Jde o dvě spolupráce s rappery konkrétně s Travisem Scottem a zejména Post Malonem. Ten si s Ozzym vystřihl sabbathovskou vypalovačku It’s A Raid, která tempem rozmetává většinu hardrocku posledních třiceti let. Naopak společná balada všech tří interpretů Take What You Want je dokonale moderní skladbou, spadající do žánru trapu, který posledních pět let prožívá ohromný rozmach.

Producentům se navíc podařilo propojit rap s hardrockem tím, že na samý konec skladby zařadili kytarové sólo. Což může znít jako čiré šílenství jenže tady to skvěle funguje.

Pokud se chtěl Ozzy tímto albem rozloučit se světem, je Ordinary Man jako testament navýsost bravurní. A zároveň se Osbournovi trochu vymkl z rukou, neboť po jeho poslechu budou lidé chtít víc. Třeba se ještě dočkáme.