Odletět na tuhle planetu jsem se rozhodl i já a byl to parádní, zhruba dvouhodinový výlet, při kterém jsem se ocitl skutečně vysoko. Příprava byla jasná, zakoupit lístek a pak nahodit otrhané džíny, koženou bundu, nějaký ten náramek a určitě na hlavu klobouk, ne sice tak parádní, jaký nosí frontman kapely Robert Kodym, ale i tak to dohromady vypadalo dobře. Pak už stačilo počkat na partu kamarádů a šlo se.

Bez předkapely

Wanastowky sice jedou veliké turné, budějovický koncert byl druhý v řadě po Plzni, ale pro mnohé překvapivě si na něj nevzaly žádnou předkapelu, a tak jsme před osmou večerní stáli před sportovní halou. Chtěli jsme přece vidět charismatického Roberta Kodyma pěkně zblízka a dámská část publika zas možná chtěla co nejlépe vidět na Tomáše Varteckého, který nezklamal a opět hrál v sukni, jak je jeho zvykem, a jeho dlouhé dredy lítaly po celém pódiu.

Místa jsme tedy měli perfektní a všechno mohlo vypuknout. WV se do toho pustily zostra a nenechaly nás příliš dlouho čekat tak, jak to umí třeba i pár hodin Guns and Roses.

Ženy od 13 do 50 let

Na scénu vtrhla čtveřice se songem Letíme na Wenuši a okamžitě naskočila husí kůže, což předznamenalo, že by to mohlo být skvělé. „Robert vypadá fantasticky. To bych si nechala líbit,“ rozplývala se jedna z přítomných žen a rozhodně nebyla jediná. Wanastowi Vjecy měly ve sportovní hale obdivovatelky od 13 až po 50 let a takřka všechny by si rády nechaly od muzikantů nasadit Korálky z karneolu, což je také název další písně z nového alba.

To nejlepší, tedy ty největší hity, ale mělo teprve přijít. A taky, že přišlo. Fanoušci nešetřili hlasivky, a když Kodym představoval členy kapely, hala už pořádně burácela. Když pak WV koply do Bedny od whisky, zpíval, skákal, nebo mával rukama snad úplně každý. A nikdo nemohl říct, že to stojí za nic, když zazněl Panic, jeden z velkých hitů kapely Lucie, jejíž byl Kodym členem. Ten si 'vypůjčil' ještě další hit Dotkni se ohně – v tu chvíli fantasticky vyzněla také světelná a vizuální show, když v jeden moment všichni členové jako kdyby stáli uvnitř katedrály, aby je po chvíli sežehly plameny.

Publikum bylo ve varu

Publikum bylo ve varu, a to teprve měla přijít Nahá. Hotoví pak byli všichni po ostrém a tvrdém songu Wona je hotowá, každý si také s chutí zazpíval, že Škola je kráva. Některým skalním fanynkám se pak trochu podlamovala kolena, když zazněla Sbírka zvadlejch růží, to bylo ale jediné, co uvadalo, protože atmosféra v tu chvíli gradovala.

Po sérii písní Wanastowky nečekaně rychle zmizely z pódia, ale konec to rozhodně nebyl. „Přídavek,“ znělo sborově halou, k tomu vytleskávání, ohlušující pískot a křik a WV se v plné parádě vrátily zpátky, aby do éteru poslaly asi dalších pět písniček.

I v českobudějovické sportovní hale ale jednou musel přijít konec a ten nastal zhruba po dvou hodinách, i když to byla taková jízda, že to uteklo, jako půl hodiny. „Dostala jsem Roberta, dostala jsem Sbírku. Měla jsem všechno, co jsem potřebovala. Bylo to super,“ s takovými slovy odcházela jedna z fanynek Martina a určitě nebyla jediná. I já jsem si užil a ještě v ulicích města si zpíval Tak mi to teda nandey. Wanastovi Vjecy mi to nandaly parádně.