Nakladatelství Vyšehrad vrací na scénu jednu z nejdůležitějších překladových sbírek, která u nás kdy vyšla. Zpěvy sladké Francie a Nové sladké Francie, dva výbory spojené novodobými vydavateli v jediný celek, inspirují už skoro celé století nejrůznější hudebníky, recitátory, divadelníky i poety, kteří v nich znovu a znovu nacházejí nádhernou bezprostřednost, humor i mírnou zvrhlost v mezích zákona.

Nebohá kočička

Zpěvy sladké FrancieTak třeba Pastýřka, kterou kdysi famózně interpretoval zpívající herec Josef Bek. S tím svým věčným úsměvem na rtech vyprávěl o dívce, která „když ovce podojila, z mléka sýr dělala“. A kočičku, která chtěla do mlíčka strčit tlapku, varovala: „Holí bys dostala.“

Jenže když zvíře neodolá svodům lahodné tekutiny a pracku v ní přece jen smočí, dopadne to s ním mnohem, mnohem hůře. „Pastýřka hněvem vzplála, tralalalum, trala, tralala, pastýřka hněvem vzplála, kočičku zabila.“

Zpěvy sladké Francie, prvně vydané roku 1925 a po pěti letech následované Novými zpěvy sladké Francie, umně balancují mezi veselostí a krutostí, dvěma odvěkými póly lidové poezie. Díla anonymních truvérů z 15. až 18. století přeložil příbramský rodák Hanuš Jelínek (18781944), který toho pro sbližování francouzské a české kultury udělal tolik jako málokdo. Při studiu na pařížské Sorbonně v letech 1899 a 1900 překládal do francouzštiny českou a slovenskou lidovou poezii (sbírka Chansons populaires tchécoslovaques našla svého vydavatele až o 20 let později).

Poté se pustil do francouzského překladu spisů Karla Hynka Máchy, Karla Čapka či Aloise Jiráska, s jehož dcerou Boženou se oženil. Roku 1912 vydal pojednání o moderní české literatuře (La littérature tchèque contemporaine) s předmluvou francouzského bohemisty Ernesta Denise. A potom už začal přemýšlet, jak naopak českému čtenáři přiblížit starofrancouzský folklor.

To, že byl ve svém snažení úspěšný, potvrzují dodnes živé sloky z jeho Zpěvů sladké Francie. I ten, kdo nejeví pražádný zájem o lidovou muziku, někdy slyšel písničku o cestáři: „Na silnici do Damville jednou jeden cestář byl…“ Až na to, že v českém prostředí se cestář z normandské obce Damville přenesl na silnici do Prášil. Mezi trampy a skauty se už před válkou ujala píseň Byla jedna loďka malá („na vodě jak, jak, jak živ nebyla“). A k populárním číslům patří i popěvek Švarný tambor („šli tamboři tři švarní z vojny domů“).

Kohout zpívá dezertéra

Ale nejvíce u nás zdomácněla balada Dezertér, známější pod svým prvním veršem: „Na vojnu jsem se dal pro krásnou plavovlásku…“ Český text je věnován Marii Majerové, byla to její oblíbená písnička. A miloval ji také uznávaný shakespearovský herec Eduard Kohout, jenž z ní udělal zlatý hřeb svých sólových recitálů. Natočil ji i na gramofonové desky.

Nové vydání Zpěvů sladké Francie doprovází CD souboru Chairé, vedeného Josefem Krčkem. Hudbu střídá mluvené slovo, jehož se zhostili Alfred Strejček a Hana Maciuchová. Předností knížky jsou notové zápisy z velkého množství básní uveřejněných v původním souboru se Krčkovi podařilo najít nápěvy k 26 z nich.

Všestranný Jelínek pracoval od roku 1918 na ministerstvu zahraničí. V květnu 1919 byl v Paříži u podpisu mírové smlouvy s Německem. Stál u zrodu organizace, na jejíchž základech vyrostlo UNESCO, a napsal skvělé paměti Zahučaly lesy. Slávu svých raných sbírek však už nepřekonal.