Úplně si nedovedu představit, jak na takovou dálku zkoušíte. Můžete to popsat? Nebo podobná vystoupení dáváte na první dobrou?

S Pražskou komorní filharmonií máme tento týden tři zkoušky. Projdeme symfonickou část skladeb, která v sobě zahrnuje různé styly – od jemných impresionistických barev přes bigbandové tutti až k hřímajícím filmovým plochám. Na generálku před koncertem přijede Dianne s triem, jednou si vše zahrajeme a pak až před diváky… Takže s tou první dobrou nejste zas až tak daleko od pravdy.

Představuju si, že ke spolupráci s Dianne Reeves vás oslovili pořadatelé Strun podzimu. A že jste na nabídku okamžitě kývl. Co to pro vás znamená?

Taková nabídka se neodmítá a pro mne je to především velká čest, že se mohu takového projektu účastnit. A zároveň velká pokora před velikány stylu, který velmi obdivuji. Pražské komorní filharmonii i Strunám Podzimu tímto děkuji za odvahu.

Máte možnost se při své práci často setkávat s takovými ikonami světového významu?

O prázdninách jsem doprovázel s CBC bigbandem Miroslava Surky legendárního Jamese Morrisona a před dvěma lety byl naším hostem Bobby Shew. V kombinaci se symfonickým orchestrem je to poprvé.

Vaše lavírování mezi populární a vážnou hudbou je známé. Jakou roli u vás hraje právě jazz? Dozvěděl jste se o něm třeba něco, co jste před tím nevěděl, při studiu na prestižní Berklee College of Music v americkém Bostonu?

Na Berklee jsem se snažil dozvědět všechno, co jsem v krátkém čase mohl pojmout. Nejen o jazzu. Oni pojímají hudbu jako celek, pop music má svoje zákonitosti stejně jako nejrafinovanější současná vážná hudba, harmonické postupy klasicistních mistrů jsou základem pro divoké jazzové reharmonizace. To je to, co jsem potřeboval vědět, a navíc – Boston se mi moc líbil.

StarDance vás teď pohltí až do Vánoc – je náročné vybírat skladby do soutěže tak, aby byly pro diváky originální a zároveň aby se na ně dalo tančit? Máte na to nějaký klíč?

Po třech řadách StarDance nám už studánka světových hitů, na které lze bez problémů nasadit určitý tanec, pomalu vysychá. Je to však nová výzva pro choreografa a aranžéra. Myslím, že letošní mladí taneční profesionálové si takovou výzvu zaslouží a já vlastně také.

Radíte se třeba i se svými vokalistkami a hudebníky z Moondance Orchestra?

Ano. S dramaturgem Janem Potměšilem děláme předvýběr hudby, ve kterém figuruje nejedna píseň, s níž přišla Dasha nebo Naďa Wepperová. Třeba letos jsme zařadili úpravu písně Lollipop z filmu Planeta 51. Měl na ni tančit pan Hemala… Michal Cerman je zase studnice rockových písní a Dušan Kollár umí celá osmdesátá léta.

Aranžoval a dirigoval jste muzikály West Side Story, Hair a Rusalka a podílel jste se na muzikálech Hamlet a Galileo, spolupracujete se známými osobnostmi české pop music. Čeká vás v tomto směru něco nového?

Kromě aranžmá muzikálů a jednorázových projektů různých velikostí jsem se letos odvážil vyprodukovat svoji vlastní hudební představu projektu, který bych rád dovedl až k jevištnímu provedení. Jedná se o scénické oratorium Zvěrokruh, které jsme s naším orchestrem a sólisty ve spolupráci se symfonickým tělesem a sborem během září a října natočili a teď mne čeká trnitá cesta k realizaci.