V 80. letech byli OK Band čtyři, na obalu rekapitulačního CD XXX jste jen tři. Má to „ten čtvrtý“, Josef Přib,za trest třeba za „dezerci“?

OK Band neměl po dobu svojí existence nějaký pevný počet členů. Naše trojice s Marcelou a Tondou stála u samostatného zrodu kapely a vždycky tvořila její páteř.

V písničce Už mi nevolej jsou skvělé housle. Kdo na ně hrál? „Hodily“ se vám do písničky i někdy později?

Tenhle houslový part měl zajímavý osud. Původně ho nahrál v roce 1982 v budějovickém rozhlasovém studiu bubeník Pavel Skala. Singlovou verzi, kterou najdete i na albu XXX, natočila o dva roky později nesmírně nadaná houslistka Zdeňka Váchová, která se později z hudebního světa bohužel zcela vytratila. Housle jsme použili i v nových nahrávkách z roku 2011 to se jich ujala Markéta Muzikářová ze skupiny In Flagranti.

Máte tento živý nástroj ve své hudbě hodně rád?

V houslích je pro mě taková ta mimočasová cigánská magie. A zároveň agresivní dril Paganiniho. I nostalgická temnota Ultravox.

Písničky OK Bandu Pár slov a dost (1986) a UFO nad rybníkem mě držely nad vodou v čase vojenské služby. Jak to měl s vojnou OK Band? Modré knížky, či na rok přerušená činnost?

Tonda na vojně byl. Mně se podařilo jí vyhnout.

Písničky Pár slov a dost, Tajnej kód a Hádej napsal Karel Svoboda. Jsou z jeho „elektroničtějšího“ období? Vznikly pro vás, či je někdo (tehdy slavnější) odmítl a OK Band měl hit?

S Karlem Svobodou šlo o dlouhodobou spolupráci. Jako zkušený starší rádce u nás vystřídal v roce 1986 Ladislava Vostárka. Dělali jsme pak s Karlem asi dva roky. Pár slov a dost nebo Tajnej kód jsme vytvářeli ve studiu společně.

Nazpívali jste Hádej dřív, než Michal David? Nebyl to tehdy úlet?

Michal David, aspoň pokud vím, skladbu Hádej nikdy nenazpíval. Hádej byla romantická písnička, kterou Karel napsal v roce 1986 pro Marcelu a já ji otextoval. Ano, stylově je trochu odjinud. Je to i očima dneška nádherná písnička. Líbila se nám, tak jsme ji nakonec přidal k albu Stala se nějaká chyba.

OK Band na severu Čech hrával pravidelně v sále litoměřických Mrazíren. Pamatujete si ten sálek? Které kluby pro vás byly zásadní? A vzpomenete si i na nějaký oblíbený v Liberci či na Liberecku?

Jsem velký obdivovatel Karla Hynka Máchy. K Litoměřicím jsem měl vždycky vztah. Ano, Mrazírny si dobře pamatuji. A jako rodák z Liberce i třeba koncert OK Bandu ve velkém libereckém kulturáku.

Pokud vím, mezi vámi a zpěvačkou Marcelou to v 80. letech „pěkně jiskřilo“, ale vztah nepřežil sametovou revoluci. Byl osudový i pro OK Band?

Náš vztah s Marcelou byl pro OK Band vždycky určující. Ať už byl partnerský nebo jakýkoli. Jako milenci jsme se rozešli někdy v roce 1986. Kapela hrála do roku 1989. A vidíte, od té doby jsme se zase několikrát sešli. I když třeba ne jako milenci.

Vladimíre, váš otec byl uznávaný lékař, svým způsobem prominent minulého režimu. Jaké vlastnosti po něm vy sám máte? Co vám třeba dal geneticky pro vedení kapely i pro vaši další kariéru?

Určitě jsem po tátovi zdědil cílevědomost a smysl pro pořádek. Snad i určitou dávku obětavosti. Celkově máme řadu podobných, ale i řadu zcela odlišných vlastností. Proti tátovi jsem strašný introvert.

Nejzásadnější, často temné texty z let 1983 - 1986 (některé z výběru mají ovšem vročení 2000) jsou z autorské dílny tandemu Voko (tedy Vostárek – Kočandrle). Vladimíre, jak vznikaly, jak se vám tehdy s textařem Katapultu spolupracovalo?

S Láďou jsme se svého času dobře doplňovali. Seděli jsme u něj na Babě nad rozpracovanými základy, vykouřili jsme spousty cigaret a já neodešel domů do Bubenče, dokud jsme neměli celý text pohromadě. Na výběrové album XXX jsme několik starých hitů použili v pozdějších a podle mého i zdařilejších verzích z roku 2000, například Nejsi nebo Kdo ty barvy určil. Většinu skladeb z výroční desky jsme ale nechali v původních variantách z 80. let.

Zmiňované CD má logicky jméno XXX, oslavuje 30 let skupiny. To označení je ale běžné i pro pornografii. Podoba čistě náhodná?

Kvalitní pornografie… proč ne? První plán v tom ale asi není (smích). Koneckonců, také jedno z mých oblíbených alb od britské skupiny The Cure se jmenuje Pornography. Kvalitní porno v sobě může mít hodně magie.

A ještě jednou XXX. Na obalu je tvoří šest náplastí nebo je to něco jiného? A proč?

To jsou jen různé ornamentální varianty těch „X“.

Abraxas měl v 80. letech ve znaku stylizované A „s křidélky“, OK Band volil stylizovaný znak odkazující na mužské i ženské pohlaví. Kdo ho vytvořil a co jej inspirovalo? A od kdy je pasé?

Už ani nevím, jak to přesně bylo… Tak jsme nějak s Láďou Vostárkem v roce 1981 manipulovali s právě vznikajícím logem OK Bandu a najednou se tam ten křížek se šipkou octly. A už tam zůstaly. Byli jsme ostatně kapela s holkou v našem středu.

Když už je řeč o Marcele Březinové: kdo jí byl v začátcích kapely vzorem ze zahraničních zpěvaček? Komu by se třeba tenkrát v 80. letech ráda podobala, přiblížila? Třeba Alison Moyet z Yazoo či Annie Lennox z Eurythmix nebo Toyah Wilcocks? První dvě zpívaly novou vlnu i pop, ale milují také soul…

Tyhle tři jste vyhmátl docela přesně.

Co vše čeká OK Band okolo alba XXX? I návrat na pódia?

Jsme v jednání s agenturou RichArt. Nějaká zhuštěná vystoupení největších hitů OK Bandů nelze vyloučit.

Váží se k písničkám Žižkovská zeď, Bydlím na závětrné straně továrního komína, Nemůžu psát texty a Smutný cirkus (alegorie k Československu 1983?) nějaké příběhy, zajímavé souvislosti?

Jednoduché politické alegorie bych v tom nehledal. Spíš některé hlubinné všudypřítomné symboly. Od dětství mě fascinovaly zdi. Nebo lidé v převlecích, kdy není možné poznat, kdo je doopravdy kým. Je možné se jen dohadovat.

Jak vy sám vidíte budoucnost OK Bandu? „Jen“ jako příležitostnou partu pro fajn vzpomínání?

OK Band je pro nás stejně jako v roce 1981 nebo 1999 kus toho nejvíce tepajícího života. Jinak bychom do toho proudu znova nevstupovali.

Které verze skladby Chanson d´amour z CD XXX si nejvíc ceníte? A proč? Já té poslední, bonusové…

To je těžké říct… Ta prostřední je původní tvar. Chtěli jsme znovu probudit něco se vzdálenými názvuky OMD a Ultravox. Pak jsme ty naše natočené stopy dali dvěma daleko mladším chlapcům, aby je dali dohromady po svém. A vylezl z toho nablýskaný elektropop i šantán. Tohle všechno je a vždycky také byl i OK Band.