Celkem album obsahuje jedenáct písniček včetně bonusu When the music´s on, který jste natočila v Los Angeles. Patří se říct, že jste šikovná – psát si sama texty i hudbu, to se u nás zas až tak moc nevidí.

Pro mě je to základ toho, když chce být člověk zpěvák. Myslím, že pokud si nechává psát písně – i když „na tělo" – někým jiným, má to v životě těžší, protože jimi nemůže úplně přesně sdělit, co by chtěl, co by ze sebe potřeboval dostat. Takový interpret se víc zabývá krásou svého hlasu, technikou zpěvu, já se ale prvořadě zabývám sdělením.

Které si někdy ještě „zkomplikujete" tím, že jej posluchačům předestřete v pozitivním i negativním vyznění.

Ano, je to případ písničky V lese se smráká, která má dva konce, přičemž na desku Chuť svobody jsem zařadila ten negativní. Na koncertech ale dostávají diváci vybrat, kterou verzi by chtěli slyšet. Tu s pozitivním závěrem chci mimochodem zařadit na druhou část desky (koncipována je totiž jako jin a jang, dvě části jednoho celku, pozn.), která až na tuto jedinou česky zpívanou výjimku vyjde v angličtině.

K tomu se ještě dostaneme… Jak se u vás dá popsat proces tvorby, má nějaké zákonitosti?

Kdybych to věděla, psala bych samé hity. Ono je to totiž vždycky strašně neuchopitelné. Nejčastěji to ale funguje tak, že si hraju na kytaru nebo ukulele, něco si zkouším, a třeba mě napadne zajímavý popěvek. Jindy jedu v autě a začnu si z ničeho nic pozpěvovat melodii i s textem… Třeba Brány svaté, které byly na mé předchozí desce Optický klam, vznikly napoprvé v jednom kuse – změnila jsem v nich později jen pár slov –, když jsem se dozvěděla, že umřel jeden známý na závodech rally. Bylo to, jako by ten člověk mluvil skrz mě, jako by se loučil se životem… Nebo – už zmíněná píseň V lese se smráká se zrodila v Thajsku. Tehdy jsem si jen tak říkala, že bych chtěla vyprávět nějaký příběh, a najednou tu byl. Optimista zase vznikl se záměrem zvednout náladu kamarádce, když jí nebylo dobře, když se ocitla v nesnázích.

Optimista ale zvedá náladu mnoha dalším lidem. Jeden z posluchačů na něj na YouTube reagoval slovy, že když jej náhodou zaslechl v rádiu, stála mu píseň za to, aby si ji vyhledal na internetu…

Četla jsem to a mám z toho radost. Optimista má opravdu hodně pochvalných ohlasů, podobně jako měl svého času můj první hit Láska v housce nebo písnička K výškám… Je to zvláštní a nevymyslíte to. Nejde si sednout a říct si: teď napíšu hit, na který budou všichni reagovat. Teda mně to nejde, někomu jinému možná ano. Například s takovou písničkou Protipól z aktuální desky jsem se strašně natrápila. Zato u Optimisty šlo všechno úplně samo (momentálně má videoklip na YouTube přes milion zhlédnutí, pozn.).

Zdroj: Youtube

A co například taneční písnička Žij svůj svět?

Ta vznikla původně v angličtině na druhou část desky, o které jsem před chvílí mluvila. Je určena pro mladé posluchače, pro něž jsem vlastně žádnou píseň neměla. Jejím prostřednictvím jim chci říct, že svět není jen o tom, jestli se opijí na mejdanu, nebo si vezmou drogu a cítí se pak několik hodin fajn, ale o přístupu k životu, o tom, jak na něj nahlížejí – zda jako na poloplnou, nebo poloprázdnou sklenici. Mám za to, že není nic lepšího, než brát samotný život jako drogu, užívat si ho a cítit se fajn pořád.

Jak už zaznělo, anglicky zpívaný bonus jste natočila v Los Angeles. Co vás do Ameriky táhne, jezdíte tam vstřebávat trendy?

Víc než na vyumělkované pop hvězdy, na něž moc koukat nemusím, se tam jezdím inspirovat umělci, kteří jsou sami za sebe, nebojí se s něčím novým „vylézt" ven. Baví mě například sledovat, jak si hrají se zvukem v písních, které složili, necpou jej do nich uměle, prvoplánově, jen aby dostáli momentálním hudebním trendům… Jejich svoboda vyjádření na mě působí nesmírně pozitivně. V Česku ale spíš vidím, když pracuju se staršími studii, že mají svá zaběhlá kolečka a vůbec nejsou ochotná přijmout nové věci. Je to škoda. Třeba dubstepové bicí vyvolávají obrovské emoce, když se správně použijí.

Jak to probíhá v praxi, když do Ameriky přijedete? Jistě už víte, na koho se obrátit.

Dnes už ano, poprvé jsem tam ale jela úplně bez kontaktů a až postupně jsem si je vytvořila. Zajímavé zjištění pro mě bylo, že lidé, s nimiž jsem se seznámila, mě představili svým dalším spolupracovníkům. Nebojí se propojovat lidi. Něco takového je u nás nemyslitelné, u nás si každý kontakty chrání. Drží si je pro sebe, moc k nim ostatní nepustí.

Vám se ale přesto podařilo spolupracovat i s tou špičkou.

Podařilo, právě na písni When the music´s on. Natočila jsem ji s producenty ze studia RedOne a se švédskou skladatelkou Aleenou Gibson. Ti samí producenti se podíleli i na některých skladbách např. Lady Gaga. Musím říct, že setkání s Aleenou bylo neuvěřitelné – zpočátku se zdálo, že z naší spolupráce nic nebude, protože je stále hodně zahlcená nejrůznějšími nabídkami. Nějak nám to ale sedlo a tak nakonec písnička vznikla. Myslím, že ocenila můj přístup a vizi, s níž jsem za ní přišla. „Chtěla bych tou písní něco vzkázat, přinést malé světlo do životů lidí," řekla jsem jí. Odpověděla, že přesně takto přemýšlí i sama. „Tak pojďme něco zkusit," prohlásila.

Zdroj: Youtube

Měly bychom ale zmínit i vaše „domácí" spolupracovníky…

Samozřejmě… Nejen první singl Jsem optimista, ale i celou desku produkoval Ondřej Žatkuliak, jehož služby využívají také například ATMO music, Marpo, Lenny, Ben Cristovao či Ego. Pro další spolupráci jsem si přizvala dirigenta a skladatele Daniela Wunche, s jednou ze skladeb mi pomohl rapper Revolta.

Co bude následovat, plánujete křest či turné?

Plánuju koncertní turné „Jsem optimista" a pojedeme ho v zimě 2016. Takové turné jezdím jednou za 3 roky. Ona je totiž dost náročná celková příprava - jak po fyzické, tak finanční i organizační stránce. K tomu nás v létě čekají koncerty s kapelou na letních festivalech a městských slavnostech.

Diváci si vás mohou vidět i v muzikálech.

Ano, tři roky jsem muzikál vůbec nedělala, pak mi ale přišla nabídka na představení Mamma Mia!, kterou jsem s radostí přijala, protože je to nejúspěšnější světový muzikál. A když už jsem v Praze přikovaná, vzala jsem i nabídku z divadla Broadway na muzikál Mýdlový princ a nejnověji na Angeliku, která se po letech vrátila na jeviště. Mamma Mia! Chystá posledních 40 představení. Potom už bych si chtěla dát od muzikálů klid, ale do té doby na ně samozřejmě všechny zvu!

Dá se říct, že muzikály jsou pro vás formou relaxu?

Přesně. Zatímco vlastní koncerty „mám na hlavě" sama, všechno si musím zařizovat, tady přijdu, obléknu si kostým a odehraju svoji roli. Pravda, ta v Angelice je zrovna mrcha – madam Contoire, milenka de Peyraca, jednoznačně velká nesympoška. A já už je moc hrát nechci, protože diváci si je s vámi ztotožní.

Narážíte na zkušenost ze seriálu Ošklivka Katka?

Jasně. Kvůli postavě z Ošklivky Katky jsem cítila nevraživost několik let, od prodavaček v obchodě až po ostré dopisy ve schránce… A pak jsem hrála Martinku ve Vyprávěj, ta mi „sympatie" částečně napravila. Je to složité dokazovat, že to co
hrajete, nejste vy, ale role.

Na ženu máte zajímavý koníček, rally. Pojedete letos nějaký závod?

Chystám se odjet celé mistrovství české republiky v rally sprintech. Začínáme Valašskou rally 16. dubna s týmem JTRT. A vyzkouším si okruh v Mostě v rámci Octavia cupu.