Jako byste se na okamžik ocitli v notně punkové videopůjčovně z poloviny 90. let a vůbec byste se nedivili, kdybyste o místnost dál potkali tuzemskou reinkarnaci Quentina Tarantina nebo Nicolase Windinga Refna, oba hodiny rozebírající, jak natočí jejich verzi Pulp Fiction nebo Bleedera. Místo nich je tu však skupina Olympic, která zrovna natáčí klip ke skladbě My už jiný nebudem. S novou věcí Olympici vyrazí na turné k 50. narozeninám kapely. Takže, kdy jindy zpovídat lídra Olympicu Petra Jandu a režiséra Marka Dobeše, než v mezičasu natáčení klipu.

Když jsem se dozvěděl, že Olympici vydali po letech nový singl a klip jim natáčí zrovna Marek Dobeš, bylo to pro mě slušné překvapení. Jak si k sobě hledali cestu rockoví klasici a režisér zombie komedie nebo mladistvého intelektuála?

Petr Janda: Asi před půl rokem mě Marek Dobeš pozval k sobě, že mi chce nabídnout spolupráci. Podobných nabídek dostávám tolik, že se většinou na něco vymluvím. Ale pamatoval jsem si Marka jako tvůrce Choking Hazardu a nějak mi to celkově nedalo, tak jsem na tu schůzku šel. Viděl jsem jeho práci, a když jsme pak později složili tuhle písničku, řekl jsem si: To je přesně ono, co bychom spolu mohli udělat.

Marek Dobeš: Vyrostl jsem na Olympicu, mám sbírku desek a singlů, a když jsem točil Choking Hazard, chtěl jsem v něm mít muziku Petra Jandy. Dal mi tehdy písničku Mrtví muži jdou, kterou se mi ale nakonec do filmu nepodařilo dostat. O několik let později jsem dělal klip skupině Seven, která natáčela u Petra Jandy v Propasti. Dali jsme se znovu do řeči, zajímal jsem se, jestli bychom něco nemohli spáchat i spolu. Říkal mi, že teď zrovna nic aktuálního, kde by k tomu mohlo dojít, není, ale že někdy za půl roku plánují písničku k padesátinám. Myslel jsem si, že mi to povídá jen tak, ale pak se to začalo rýsovat, a tak jsem stále přemýšlel, jak to udělat co nejlíp. Napadlo mě, že když použiju k natáčení vlastní byt, nebudeme muset nikomu platit za prostor, budeme moci ušetřené peníze dát do postprodukce, zaplatit 3D kamery a další.

Proč jste se rozhodli natáčet zrovna ve 3D?

Marek Dobeš: Byť je tady Olympic už 50 let, vnímám ho jako kapelu, která byla vždycky progresivní. Takže jsem došel k námětu, kdy se v rámci jednoho bytu s několika rodinami budeme vracet v čase z roku 2012 do roku 1968. A zároveň, že to bude ve 3D, což celému retru dodá zajímavou podobu a zároveň to jasně vyjadřuje můj názor, že Olympic byl vždycky napřed.

Jak jste si, Petře, představoval, že může vypadat člověk, který natočil film, jako je Choking Hazard? Zombie komedie u nás přece jen nevznikají každý den, v podstatě se tu netočí vůbec…

Petr Janda: Zajímalo mě, proč se někdo vrhl do takového filmu, které podle mě neměl šanci na komerční úspěch. Představoval jsem si nějakého mladého blázna a to jeho nadšení pro věc mě hodně zaujalo.

A jak se vám, Marku, zamlouvala výzva v podobě písničky My už jiný nebudem?

Marek Dobeš: Původem jsem novinář, ale v určité fázi jsem začal závidět tvůrcům, protože jsem chtěl taky dělat filmy. Tak jsem nejdřív zkoušel obojí zároveň, až jsem nakonec pověsil novinařinu na hřebík, protože se to dohromady nedalo dělat. Natočil jsem Byl jsem mladistvým intelektuálem, což je naštěstí kult dodneška, potom Choking Hazard, napsal jsem Kajínka… A přijímám jen nabídky, které mě nějakým způsobem vzrušují. Když děláte film, je to práce na několik let, takže té látce musíte věřit. Tomuhle svému bytu říkám Laboratoř (název desky Olympicu pozn. red.). Takže mě Olympic inspiruje pořád.

Petr Janda: Dostali jsme na klip určité peníze a věděli jsme, že to za ně nejsme schopni dát dohromady. Dohadovali jsme se na tom, kolik by kdo mohl dát, až jsem nakonec ukecal kluky z kapely, abychom všichni přidali, protože mám pocit, že se nám takový hezký klip nemůže nevyplatit. Navíc se mi líbilo, že z Marka jsem cítil takové nadšení, že by to natočil snad i za pár halířů. Vůbec to nebral jako kšeft.

Jak dlouho takový klip vzniká?

Marek Dobeš: V případě Petra Jandy člověk na podobnou šanci čeká půl roku (smějí se) a jinak přípravy zabraly asi měsíc a půl. Čas nám zabralo třeba hledání retro věcí, abychom se mohli posouvat v čase, plus jsme museli dělat testy s 3D kamerami, což pořád u nás není moc obvyklé. A samozřejmě je tady práce ve střižně. Takže dohromady si s takovým klipem dáte třeba čtvrt roku práce, aby to vypadalo podle vašich představ. Na druhou stranu, moc snů už v oblasti muziky nemám. Teď točím klip Olympicům, chtěl bych ještě natočit klip kapele Motörhead a myslím, že budu spokojen.

V klipu se vracíte, jak už jste zmínili, do minulosti. Kdybyste si, Marku, mohl vybrat jedno z období Olympicu, které byste chtěl znovu vidět naživo, jeden koncert v minulosti… Který by to byl?

Marek Dobeš: Asi bych chtěl hodně vidět Laboratoř. Jsem sci-fista, takže když v socialistickém Československu vydali Olympici desku o době počítačů a robotů, bylo to něco, co mě hodně chytlo. (Mezitím přicházejí lidé ze štábu) Ale myslím, že už budeme muset začít točit, abychom to neprokaučovali. (loučíme se)