Víc ho momentálně láká golf, který pravidelně hraje, a také koncerty s kapelou Žlutý pes, které ho stále nepřestaly bavit.
Vedle Žlutého psa jste před dvěma lety rozjel s Oskarem Petrem a Katkou Pelíškovou ještě kapelu Marush, jak vznikl její název?
To je složitá historka z Oskarovy kuchyně, ale dneska je to jedno, protože Oskar šel vlastní cestou, a my jdeme dál v trošku jiné sestavě. Ale muzika je v principu stejná.
To znamená, že jste se rozpadli?
Je to momentálně všechno v běhu a taky nechci zbytečně kalit vodu. Sorry!
Hrajete hippie music, co si pod tím mám představit?
Kořeny té muziky jsou v šedesátých letech, kalifornské vícehlasy, elektroakustické kytary a tak. A taky je to trošku o životním stylu.
Se Žlutým psem jezdíte po festivalech a venkovních koncertech, dokud je hezky, ještě vás to po těch letech pořád baví? Netoužíte po klidnějším životě?
V pondělí většinou toužím po klidnějším životě velmi, takže si ho dnes dopřeju, v úterý a ve středu je to fajn, ale ve čtvrtek už se to láme a v pátek už radostně vyrážím na toulky po D1 a jiných tankodromech.
Poslední album jste vydali v roce 2014. Není už náhodou čas na další? Chystáte něco?
Dneska už je výroba koncepčních alb trošku mimo hru, ale snažím se čas od času kápnout na nějaký ten „šmáčný fláček“, jak se kdysi říkávalo. Čistě pro okysličení repertoáru. Žádná deadlajna, žádný stres.
Ještě stále platí, že ze všeho, co děláte, hrajete nejčastěji golf?
Ano, prosím. V těch letošních tropech měl golfík takový toskánský nádech, takže jsem si to užíval.
Nosíte si hole sám, nebo máte nosiče?
Dneska se golf amerikanizoval, takže se jezdí takovými autíčky.
O čem přemýšlíte, když se tak procházíte po greenu?
Jak to dostat do té díry! To je základ všeho.
Napadla vás při golfu také nějaká písnička?
Máme jednu golfovou, takovou modlitbu za vítězství. Jmenuje se „Nech mě na tý bedně stát“.
Od roku 2012 jste vydal tři knihy. Považujete se za spisovatele?
No jasně! Někdo to musel sepsat, jak to všechno bylo, než se to zapomene. Furt se k tomu nikdo neměl, tak jsem do toho šel. Je to tvrdá práce, ale někdo to dělat musí.
Všechno jsou to knihy autobiografické. Měl jste nastavenou nějakou hranici, co na sebe chcete prozradit a o čem už psát nebudete?
Myslím, že jsem do toho šel poměrně zpříma, ne ve zlém, spíš upřímně. Ale s pravdou se musí opatrně. Každý ví, že lhát se nemá, ale když lidem řeknete všechno, mají tendenci se naštvat. Pro pravdu se lidi nejvíc zlobí a ve jménu pravdy se páchala v dějinách ta největší zvěrstva.
4
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
