Předchozí
1 z 2
Další

Víc ho momentálně láká golf, který pravidelně hraje, a také koncerty s kapelou Žlutý pes, které ho stále nepřestaly bavit.

Vedle Žlutého psa jste před dvěma lety rozjel s Oskarem Petrem a Katkou Pelíškovou ještě kapelu Marush, jak vznikl její název?
To je složitá historka z Oskarovy kuchyně, ale dneska je to jedno, protože Oskar šel vlastní cestou, a my jdeme dál v trošku jiné sestavě. Ale muzika je v principu stejná.

To znamená, že jste se rozpadli?
Je to momentálně všechno v běhu a taky nechci zbytečně kalit vodu. Sorry!

Hrajete hippie music, co si pod tím mám představit?
Kořeny té muziky jsou v šedesátých letech, kalifornské vícehlasy, elektroakustické kytary a tak. A taky je to trošku o životním stylu.

Se Žlutým psem jezdíte po festivalech a venkovních koncertech, dokud je hezky, ještě vás to po těch letech pořád baví? Netoužíte po klidnějším životě?
V pondělí většinou toužím po klidnějším životě velmi, takže si ho dnes dopřeju, v úterý a ve středu je to fajn, ale ve čtvrtek už se to láme a v pátek už radostně vyrážím na toulky po D1 a jiných tankodromech.

Poslední album jste vydali v roce 2014. Není už náhodou čas na další? Chystáte něco?
Dneska už je výroba koncepčních alb trošku mimo hru, ale snažím se čas od času kápnout na nějaký ten „šmáčný fláček“, jak se kdysi říkávalo. Čistě pro okysličení repertoáru. Žádná deadlajna, žádný stres.

Ještě stále platí, že ze všeho, co děláte, hrajete nejčastěji golf?
Ano, prosím. V těch letošních tropech měl golfík takový toskánský nádech, takže jsem si to užíval.

Nosíte si hole sám, nebo máte nosiče?
Dneska se golf amerikanizoval, takže se jezdí takovými autíčky.

O čem přemýšlíte, když se tak procházíte po greenu?
Jak to dostat do té díry! To je základ všeho.

Napadla vás při golfu také nějaká písnička?
Máme jednu golfovou, takovou modlitbu za vítězství. Jmenuje se „Nech mě na tý bedně stát“.

Od roku 2012 jste vydal tři knihy. Považujete se za spisovatele?
No jasně! Někdo to musel sepsat, jak to všechno bylo, než se to zapomene. Furt se k tomu nikdo neměl, tak jsem do toho šel. Je to tvrdá práce, ale někdo to dělat musí.

Všechno jsou to knihy autobiografické. Měl jste nastavenou nějakou hranici, co na sebe chcete prozradit a o čem už psát nebudete?
Myslím, že jsem do toho šel poměrně zpříma, ne ve zlém, spíš upřímně. Ale s pravdou se musí opatrně. Každý ví, že lhát se nemá, ale když lidem řeknete všechno, mají tendenci se naštvat. Pro pravdu se lidi nejvíc zlobí a ve jménu pravdy se páchala v dějinách ta největší zvěrstva.

Máte rád Ameriku. Kde vznikla ta láska k ní?
Může za to snad Satanáš sám. Stačí, když se převleče za Vinnetoua s Old Shatterhandem, a už v tom lítám. Jindy je to třeba Elvis s Dylanem. Nebo Cassius Clay a Carl Lewis. A taky Marilyn Monroe. Ale je jich víc takových.

Stručně a jasně
Ondřeji Hejmovi rozhodně nehrozí, že by se během odpovědí na otázky ztratil, a zapomněl, na co se ho ptáte. Odpovídá stručně, jasně a jakékoliv doplňující otázky ignoruje. Tento rozhovor je toho nejlepším důkazem.

Byl jste rád, když v Americe zvolili prezidentem Trumpa. Čím vás přesvědčil, že je lepší než Hillary?
Je to revoluční posun. Pro nás je důležitá americká zahraniční politika, a ta se mi v jeho podání velmi líbí, jak je nová, otevřená a nekonvenční. Donald plánuje velké změny, i když to nemá jednoduché. Ta stará garda se pochopitelně drží zuby nehty.

Jste spokojený i s naším prezidentem Zemanem. Myslíte, že má s Trumpem něco společného?
Společné mají příšerné manýry a taky to, že jsou relativní vlastenci a jsou schopni a ochotni jít proti proudu. Globalizace, integrace a nadnárodní říše na věky věků mě nikdy nebavily. Ale pozor: spokojenost je velmi silné slovo! Politik tu není proto, abychom ho obdivovali nebo mu věřili. Toho musíme úkolovat a kontrolovat.

A kdo by měl být prezidentem po Zemanovi? Vidíte nějakého vhodného kandidáta?
Ty velké figury polistopadové politiky sice už pomalu odcházejí, ale v tuhle chvíli už to tolik nevadí. Náš prezident toho moc nerozhoduje, tahle země už dávno není suverénní v klasickém slova smyslu. Podstatné je, aby to dělal ten, kdo vyhraje volby. Kvůli lidem. To je totiž demokracie. Neuznávání výsledků voleb je největší nešvar moderní civilizace.

Vy byste do toho nešel?
Říká se, nikdy neříkej nikdy, ale já to klidně řeknu: nikdy.

Jaký máte názor na současnou vládu v čele s Andrejem Babišem?
Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Já jsem Andreje nevolil, ale klacky pod nohy mu házet nebudu. Má toho před sebou hodně a nepřátel víc než dost.

Co s vámi udělala operace srdce, kterou jste prodělal před třemi lety? Změnila vám nějak život?
Tyhle věci nejsou nikdy příjemné, ale když se z toho vyhrabete, tak vás to docela pozitivně nakopne. Aspoň na chvíli. V mém věku člověka pozitivně nakopne vlastně každé hezké ráno. I to se občas stává.

Máte ve svém životě i jiné milníky, které vám život změnily nebo mu daly jiný směr?
To byste si musel přečíst tu trilogii, ty tři knížky: Fejsbuk, Americký Blues a Srdce zlomený. To je samý milník.

Za tři roky vám bude sedmdesát. Bude to pro vás důvod k oslavě? Slavíte rád?
Malá oslavička ještě nikdy nikomu neublížila. Pár kamarádů, panáků a prásků, a je to!

A na co se těšíte v tomto roce?
Těším se na 13. prosince do Lucerna Music Baru, kde oslavíme 40 let Žlutého Psa. Tak doražte!

Ondřej Hejma, zpěvák, hudební skladatel a frontman skupiny Žlutý pes, se narodil 3. února 1951 v Praze. Po gymnáziu vystudoval filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor angličtina a čínština. Po ukončení studia pracoval v reklamní agentuře a v 60. letech spoluzaložil bluesovou skupinu Žízeň. Následně prošel Yo Yo Bandem a skupinou Daniel Fikejz & Combo FH. V roce 1978 založil kapelu Žlutý pes a souběžné s ní ještě alternativní skupinu L. L. Jetel.

Pro Žlutého psa napsal a píše většinu textů, píše také pro další české zpěváky. Mimo jiné vymyslel název kapely Těžkej Pokondr. Je spoluautorem libreta české verze muzikálů Pomáda a Hamlet. V roce 2016 založil s Oskarem Petrem a Kateřinou Pelíškovou v hudební trio nazvané Marush.

V roce 1987 se stal zpravodajem agentury AP, odkud odešel kvůli pochybnostem o jeho nezávislosti, protože veřejně podpořil Václava Klause a ODS. Sympatizuje se Stranou svobodných občanů. Je uveden v Cibulkových seznamech jako spolupracovník STB pod krycím jménem Rony. 

Mohly jste ho vidět na televizní stanici TV3 (politická debata Bez kravaty), slyšet v rádiu Frekvence 1 (pořad Press klub) a číst jeho sloupky, které psal pro časopis Reflex (rubrika Psí život). Na TV Nova uváděl pořad Chcete být milionářem? Jako porotce účinkoval v první a třetí řadě soutěže Česko hledá SuperStar. Příležitostně se věnuje také tlumočení a moderování televizních pořadů.

Je autorem knih Fejsbuk (2012), Americký blues (2013) a Srdce zlomený (2017).

Jeho manželkou je lékařka Vladimíra Hejmová, s níž má dvě děti – staršího syna Jana a mladší dceru Terezu. Bydlí v Řevnicích u Prahy.

V mládí hrál fotbal, klubem jeho srdce je pražská Sparta, v současnosti je ale vášnivým hráčem golfu.