O covidové pademii jsi prohlásil, že to pro tebe byla dost úmorná doba. Teď se všechno zase rozjelo. A ty, koukám, taky pěkně šlapeš do pedálů.
Připadá mi, že po těch dvou třech letech, kdy byli pořadatelé a umělci nuceni nic nedělat a jen čekali a přemýšleli, co bude, přišel nejdříve takový lehký, pozvolný rozjezd. Ale teď už se z toho stala obrovská vlna. Po vystoupeních je ohromná poptávka, realizuje se jeden projekt za druhým. Vezmi si dubnová představení Cirku La Putyka na pražském Výstavišti, kde jsem taky účinkoval. Horáček gen xyz, koncert s cirkusovou atmosférou, plný netradičně aranžovaných písniček na texty Michala Horáčka.

Režisér Rosťa Novák před nás na začátku zkoušení předstoupil a řekl nám, že se doba změnila. Teď se musí všechno dělat mnohem rychleji. Během covidu se zjistilo, že toho jsme schopni, a teď už se s tím tak nějak počítá.  Když se umělci zabejčí, dokážou nastudovat nové představení za týden. Přípravy sice trvaly půl roku, ale zkoušky v prostoru holešovického šapitó Azyl78 probíhaly opravdu jen dva dny. Dvakrát jsme to sjeli, potom generálka a šlo se před lidi.

Slovenský zpěvák Peter Lipa nahrál své nové album v Louisianě
Jazzman Peter Lipa: New Orleans je město, které nezná víkendy

Zaznamenal jsem, že jsi z toho byl trochu zaskočený.
Ne z té intenzity, spíš z rychlosti té poslední fáze. Účast na projektu jsem přislíbil před půl rokem, jenže když potom začaly – na můj vkus relativně pozdě – chodit termíny zkoušek, bohužel jsem v žádný z těch dnů nemohl. Idea byla taková, že představení zahájím s looperem. Do toho měli svou choreografii tanečníci a celé se to prolínalo s kapelou.

Kluci z kapely, která La Putyku doprovází, tedy museli základ vymyslet beze mě. A když mi to pak někdy koncem března poslali, měl jsem zase tolik práce, že jsem si to mohl poslechnout až těsně před tím, než jsme šli zkoušet. Zjistil jsem, že ne všechno je s looperem proveditelné, a tak jsem byl nervózní. Na place chvilku panovalo dusno, ale pak jsme si to vyříkali. Udělali jsme několik potřebných změn a dopadlo to skvěle.

Možná si kladeš čím dál náročnější cíle. Koncertování s filharmonií je ještě větší sousto, ne?
Ono to tak zvenku může vypadat. Ale speciálně koncerty s Jihočeskou filharmonií, se kterou spolupracuju dlouhodobě, jsou pro mě vysloveně za odměnu. Je pravda, že jde o orchestr, který se svým způsobem vymyká. Když to řeknu opatrně, máš orchestry, pro které je hraní těžká rutina. U některých hráčů cítíš, jak jsou při práci odosobnění, moc to neprožívají, hlídají si přestávky na oběd a tak dál. U Jihočeské filharmonie mám naopak pocit, že jsme kamarádi. Taky už jsme toho spolu dost dělali – od šansonů přes písničky Jaroslava Ježka, koncerty v divadlech, v plenéru, natočili jsme desku… Už asi víme, jak to zařídit, aby nás to nebolelo a abychom si to dohromady užili.

Jak ses naučil zpívat před velkým ansámblem?
Musíš se tak jako ve všem učit zkušenostmi. Asi před patnácti lety – to bylo ještě před soutěží X Factor, která mi pomohla dostat se do širšího povědomí – jsem vystupoval s Big Bandem Českého rozhlasu pod vedením dirigenta Václava Kozla. Vzpomínám si, že naše první společná štace byla v hotelu Diplomat na Evropské ulici v pražských Dejvicích.

Zpěvák Ondřej Ruml se pohybuje mezi muzikálem, pop music, šansony a swingem.Zpěvák Ondřej Ruml se pohybuje mezi muzikálem, pop music, šansony a swingemZdroj: se svolením Ondřeje Rumla

To není špatný začátek. Václav Kozel je žákem Karla Krautgartnera. Pokud vím, jamoval i s Dukem Ellingtonem. Takže jsi měl šťastný start?
V téhle branži je důležité, aby tě lidi v orchestru brali. Když ucítí slabost, tihle profíci dokážou být pěkně jízliví, hned tak ti něco nedarujou. Zahrajou ti, co si zamaneš, ale pak se ti za rohem smějou. Logicky, protože oni se tím živí. Každý den dřou jinde: svatby, pohřby, bary, od nevidim do nevidim ne s jednou, ale s pěti různými kapelami. Takže když pak před ně předstoupí nějaký cucák z televize, změří si ho a poťouchle sledují, jestli to chlapec dá.

V big bandu Václava Kozla mě naštěstí muzikanti vzali hned. Slyšeli, že swinguju. Ale já sám jsem se vůbec jistě necítil. Techniku jsem odkoukával od slavnějších kolegů. Třeba od Robbieho Williamse. Album Swing When You’re Winning a pak živá verze z Royal Albert Hall, to je podle mě mustr, jak se to má dělat. Robbieho považuju tak trochu za novodobého Sinatru. Má to duši, je tam cítit řemeslo a hlavně nadhled.

Zpěvák Dan Bárta se ohlíží za érou alb Illustratosphere a Entropicture
Zpěvák Dan Bárta: Dneska už jsem jinde, než když mi bylo třicet

Za těch patnáct let, co ses proswingoval na špici, tě nikdo nedokázal uspokojivě zařadit. Osobně to vnímám jako klad. Co ty?
Já jsem to docela dlouho řešil a bral jsem to jako handicap. Neměl jsem si na co stěžovat, zakázky ani uplatnění mi nechyběly. Ale jak říkáš, zdálo se mi, že nikam nepatřím. Znepokojovalo mě, že nemám rádiový hit a lidi si mě nedokážou spojit s ničím konkrétním. Jenže jak mi přibývaly roky, zjistil jsem, že právě tohle jsem asi já. Hraju divadlo, pak zase vystupuju v televizních zábavných pořadech a do toho se věnuju úplně jiným, artovým projektům… Zpívám swing, šansony, jazz, a všechno mě to baví. V každém odvětví se díky bohu najdou lidi, kteří si na mě koupí lístek. Potom jsem poznal blíž tvorbu Davida Bowieho a došlo mi, že to měl stejně. Bobby McFerrin, jeden z mých největších vzorů, ostatně taky. Nikdy se nespokojil s tím, co už udělal. Vždycky šel dál a hledal nové možnosti.

Myslím, že právě tím získáváš renomé. Což je poměrně překvapivé. Nečekal bych, že jmenovitě deska Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha bude mít takový úspěch. Nějakým záhadným způsobem se ti daří být populární, a přitom nespadnout do komerce a držet si vysokou laťku.
Děkuju, že to tak vnímáš. Ale například moje první cédéčko Proměna úplně zapadlo. Dneska vím, že i když jsem ho točil s těmi nejlepšími úmysly, podvědomě jsem se možná až moc snažil jít  na ruku posluchačům. Když vyšlo, nestalo se vůbec nic, až na pár nejvěrnějších fanoušků nikoho nezajímalo. Další desku si u mě objednala Marcela Kočandrlová z Warner Music. Zeptala se, co mám na skladě, a já jí z hlavy vyjmenoval tři projekty, které bych mohl hned jít točit. Warneři si z mých tří nápadů vybrali ten, o kterém jsem si myslel, že je bude zajímat nejméně: písničky Jaroslava Ježka.

A zase: když začalo natáčení, měl jsem tendence chodit kolem toho repertoáru po špičkách. Abychom se Mistra nedotkli… Kamarádi jazzmani Matej Benko a Miroslav Hloucal naštěstí zaranžovali Ježkovy skladby podle svého. Já jim říkal: „Kluci, tohle je moc složitý.“ Ale čím déle jsem to poslouchal, tím víc se mi to líbilo. A vybavuju si, jak jsem si jednoho dne pomyslel: Do háje, já na to s… Prostě si to uděláme, jak budeme chtít. Můj tehdejší manažer tvrdil: „To ti lidi nevezmou.“ A já mu říkal: „Prosím tě, ty je znáš? Víš, kdo to bude poslouchat? Kdo ti lidi vlastně jsou?“ Natočili jsme to na pankáče tak, jak se to líbilo nám. Staromilci by mohli říct, že jsme Ježka hodně překopali. Ale my jsme si dali za cíl pojmout jeho věci tak, jak by je třeba hrál on sám, kdyby žil v naší době.

Zpěvák Ondřej Ruml se pohybuje mezi muzikálem, pop music, šansony a swingem.Zpěvák Ondřej Ruml se pohybuje mezi muzikálem, pop music, šansony a swingemZdroj: se svolením Ondřeje Rumla

Zrovna on byl na svou dobu velice moderní.
Právě. A je zvláštní, že už ho v současnosti spousta lidí ani nezná. Ty předválečné nahrávky z šelakových desek mají mizernou kvalitu, takže možná není od věci představit ho znovu, jinak.

Fakt je, že vím o lidech, kteří nikdy neslyšeli Davida a Goliáše. Škoda. Mně (a tobě asi taky) ty porevoluční výbory z písniček Osvobozeného divadla zpříjemnily dětství.
Vtipné bylo, že když jsem chtěl poslat naši verzi písně Stonožka Zdeňku Svěrákovi, který ji měl se mnou natočit jako duet, řekl mi: „To nemusíte, to já znám. Já ji zpíval na základní škole.“ Pak přišel a byl trochu překvapený. Jinak nám ale držel palce.

Lenka Dusilová
Lenka Dusilová: Cítila jsem potřebu obrátit se do světla

Na albu Zapomenutý příběh z roku 2018 už jsi byl víc za sebe. Ovšem tohle potisící zpracované vyprávění o narození Ježíše v Betlémě s aranžemi Davida Rottera a průvodním slovem Bolka Polívky asi veřejnost nepřijala tak lehce jako swingující ježkárny.
Nevím. Zapomenutý příběh se mezi lidi dostává zvolna, nenápadně, ale jistě. Vždycky před Vánocemi mi píšou desítky dětských i dospělých sborů, jestli bych jim mohl poslat noty, že by písně z toho alba chtěli zpívat. Ale hudební fajnšmekry jsme asi museli zklamat, o muziku na té desce ani tolik nejde. Spíš o poselství, které s sebou ten příběh nese. Tím myslím narození Ježíše z pohledu panny Marie.

Jestli jsi to slyšel, víš, že se tam říká: „Někdy jako bychom o Vánocích na Marii pozapomněli.“ Možná to někoho pobouří, ale já to vnímám tak, že ona byla tím, kdo musel přesvědčit Josefa, že je těhotná, ale ne s ním. Josefa to pravděpodobně šokovalo a odvrhl ji, ale nakonec dal na vnitřní hlas a doprovodil ji do Betléma, kde se narodilo dítě, které nebylo jeho. Což mi přijde prostě krásný. Je to příběh té nejhlubší lásky.

Pomáhá ti fakt, že jsi věřící, ve tvém povolání?
Asi ano. Čím jsem starší a bohatší o zážitky, které obsahují jak radosti, tak strasti, je pro mě určitá víra stále důležitější ve všem, co dělám. Dnes už jsem si poměrně dost jistý, že když se mi přihodí něco, na co nejsem připravený a co mi v ten moment připadá jako neštěstí nebo průšvih, stejně je to správně. Pokud žiju a pracuju s upřímným nasazením a poctivostí, která je ostatně důležitá ve všem, tak skutečnost, že něco nedopadlo, jak jsem chtěl, znamená vyšší záměr. Já ho zatím nejsem schopen nahlédnout, ale dříve či později se dozvím, proč se to tak stalo.

Zrovna album Zapomenutý příběh mi potvrzuje, že se věci skutečně dějí podle vyššího plánu. Vzniklo skoro samo. V březnu jsme si s Davidem Rotterem zavolali, v dubnu jsme si poslali materiál, v květnu jsem oslovil muzikanty, že v srpnu budeme natáčet, a všichni ten jediný možný termín měli jako zázrakem volný.

Pak přišel covid. Rána pro všechny. Ale pro někoho, kdo je v nejlepších letech, na vrcholu, obdivovaný a chtěný, to muselo být ještě trochu horší.
Pořád jsem se utěšoval tím, že to prostě musí skončit. Předtím jsem každému říkal, že se mám skvěle, ale potřeboval bych tak rok dovolenou. Covid nám všem zařídil rovnou dva roky prázdnin. Prvních pár měsíců jsme si to celkem užívali. Peníze jsme měli našetřené, takže jsme v klidu vyráželi na výlety do lesa. Maringotka, ohýnky – daleko od města, kde lidi v rouškách horečně skupovali potraviny. Až když po prvním roce peníze začaly docházet a mně už fakt chybělo publikum, dostavila se lehká depka. Někteří muzikanti se zavírali ve zkušebnách, natáčeli a zkoušeli. Ale do toho se mi vůbec nechtělo.

Jak jsi čelil strachu o živobytí?
První, co jsem udělal, bylo, že jsem obešel všechny castingové agentury v Praze. Stejně jsem to chtěl udělat už dávno. Když bylo nejhůř, vzal jsem jako herec nějakou reklamu, a to mě na dva tři měsíce finančně zahojilo. Streamování, kdy člověk dohraje písničku a je ticho, nás jako kapelu vyčerpávalo. Po hodině a půl hraní v prázdném Jazz Docku bez publika jsme byli tak unavení, jako bychom absolvovali dvoják. Zaplaťpánbu, že už je to pryč. Od té doby jsem vděčný za každou maličkost. Vyrážíme s kluky v dodávce a říkáme si: „Pamatujete, jak jsme před pandemií jeli na nějakou akci zpruzení, a teď máme radost, že můžeme vůbec někam jet?“

Kytarista Tomatito patří k nejznámějším představitelům španělského flamenka
Kytaru si hýčkám, aby se mi na pódiu odměnila, říká španělský virtuos Tomatito

V Městských divadlech pražských se s Igorem Orozovičem střídáš v hlavní roli muzikálu Davida Bowieho Lazarus. Téma hry nejlépe vystihuje název její knižní předlohy: Muž, který spadl na Zemi. Nepřipadá ti, že vinou covidu jsme my všichni zůstali trčet na místě stejně jako Bowieho hrdina?
Takhle jsem o tom neuvažoval. Sám tu úlohu vnímám skrze téma mezilidských vztahů. Mluví se tam o dceři a ženě i o přítelkyni… Bowie přesně neříká, co se stalo. Proč se nemůže vrátit. Vnímám to tak možná i proto, že jsem se těsně před pandemií rozešel s manželkou a pak jsme se rozvedli.

Prohloubil tě, změnil rozpad rodiny, nemluvě o faktu, že jsi otec?
Otcovství je pro mě momentálně jedním z hlavních životních smyslů. Všechno ostatní je až na druhém místě. Co se týká rozchodu, rozpadu toho, co bylo, sám víš, že to poznamená a změní každého. Nedávno jsem si říkal, že po dvou třech nepříjemných letech se už snad na ty události můžu dívat s odstupem. A už mě jen tak něco nerozhodí. Jestli jsme přežili tohle a jsme schopni spolu nějak dál komunikovat, přinejmenším jako rodiče, potom je můj pocit takový, že jsem z toho vyšel silnější.

Zpěvák Ondřej Ruml se pohybuje mezi muzikálem, pop music, šansony a swingem.Zpěvák Ondřej Ruml se pohybuje mezi muzikálem, pop music, šansony a swingemZdroj: se svolením Ondřeje Rumla

Když jsem tě viděl vloni 17. listopadu na Václavském náměstí během Koncertu pro budoucnost zpívat Modlitbu pro Martu, působil jsi opravdu soustředěněji, uměřeněji a klidněji než dřív.
Bude mi dvaačtyřicet, už nedělám zbytečné pohyby. Ale vážně: nad tím úkolem jsem samozřejmě váhal. Nakonec asi pomohl i jistý pocit odpovědnosti: poslední dobou jsem víc vidět, a tím pádem mě i víc lidí sleduje. Někteří mě snad mají rádi, a aniž bych si chtěl fandit, pár lidí už mi řeklo, že když se někdy nemůžou rozhodnout, podívají se, co si myslím já. Ohledně Modlitby jsem byl osloven, sám bych se do té role nepasoval. Když už to ale přišlo, nechtělo se mi takové příležitosti vzdát, připadalo mi, že bych tu písničku mohl zazpívat hezky.

Bez zbytečného patosu a s určitou střídmostí. To se ti zcela jistě povedlo.
Když interpret zneužívá píseň k tomu, aby ukázal, jaký je zpěvák, na to jsem alergický. Od toho jsou v jazzu scatová sóla, aby se vyblbnul. Ale píseň je tu podle mě proto, aby se na posluchače přeneslo poselství, které obsahuje. Jakékoliv vytváření kudrlinek, vlnek a hlasových exhibicí, které tam nemají co dělat, je podle mě hřích.

Známý fousáč Billy Gibbons přijíždí do Prahy se sólovou kapelou
Billy F. Gibbons: Možná to není správně, mladej, ale zní to bezvadně

Poslední otázka: Jak se cítíš po zvolení Petra Pavla českým prezidentem?
Skvěle. Jeho podporu ve volbách jsem bral jako občanskou povinnost. Aby se už konečně v téhle zemi stal prezidentem někdo reprezentativní, kdo svými myšlenkami dokáže lidi povznést. Už předtím jsem byl aktivně přítomen dvěma neúspěšným kandidaturám: Karla Schwarzenberga a Michala Horáčka. Když Michal odpadl, podporoval jsem Jiřího Drahoše. A zase to nevyšlo. Takže ten pocit zmaru byl obrovský. A když tam potom deset let trůnil ten pán, co natropil tolik ostudy, nechtěl jsem dopustit, aby ho na postu prezidenta vystřídal Andrej Babiš.

Petr Pavel byl podle mého názoru jediný, kdo Babiše mohl porazit. A mně se vlastně líbí i to, čím vším si vzhledem ke svým kořenům prošel. Bývalý komunista byl donucen přehodnotit svůj život a své postoje. A myslím, že to dokázal a ve funkci prezidenta v tom pokračuje. Pro mě je to nesmírně inspirativní. Opět to souvisí s vírou, kde jako jedno z hlavních témat vnímám odpuštění. Příklad Petra Pavla by nám mohl pomoci naučit se odpouštět.

ONDŘEJ RUML

Zpěvák, hudebník a herec. Narodil se 21. srpna 1981 v Jablonci nad Nisou. Od deseti let navštěvoval soukromou hudební školu, kde se učil hře na kytaru. Umí také na banjo a klavír. Vystudoval pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka. V roce 2008 se zúčastnil soutěže X Factor, kde obsadil druhé místo. Roku 2017 se zúčastnil třetí řady soutěže Tvoje tvář má známý hlas, kde skončil na šestém místě.

V současnosti vystupuje mimo jiné se sólovým projektem One Man Show Nahubu, při němž kromě svého hlasu využívá pouze looper (smyčkovač). V roce 2015 tímto vystoupením úspěšně otevřel koncert francouzské zpěvačky ZAZ v pražském Foru Karlín. Za ryze vokální album Nahubu získal nominaci na cenu Anděl v kategorii Zpěvák roku. Dále koncertuje s jazzovou kapelou Matej Benko Quintet, s níž natočil album Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha.

Významná je spolupráce s textařem Michalem Horáčkem na albu Český kalendář, které se dočkalo mnoha koncertních provedení. V lyrikálu Kudykam z pera autorské dvojice Hapka & Horáček, který uváděla Státní opera v letech 2009 až 2010, ztvárnil roli Martina. Neminula jej také titulní role v muzikálu Janka Ledeckého Hamlet: The Rock Opera. Rovněž byl vypravěčem Pierrem Gringoirem v muzikálu Quasimodo či Raimondem v muzikálu Johanka z Arku.

Spolu s Vojtěchem Dykem a dalšími spolupracoval na projektu Leonard Bernstein: MASS. Jeho zatím posledním divadelním počinem je role Thomase Jeroma Newtona v muzikálu Davida Bowieho Lazarus, kterou kritika ocenila širší nominací na cenu Thálie za mimořádný herecký výkon.