Musela vás potěšit informace, že vaše první studiové album, které je dodnes hudebními odborníky řazeno k vašim zásadním titulům, vyjde v reedici…
Naprosto. Když jsem se dozvěděla, že chce Supraphon po tolika letech vydat moje první album, znovu jsem si ho pozorně poslechla a vybavila se mi ta úžasná muzikantská atmosféra, ve které nahrávky vznikaly. A také to, jak práce jednoho zapadala do snažení druhého. Kolik nápadů se nám tehdy podařilo do výsledných snímků dostat. Jsem potěšená, že ani po těch letech neztratily skladby jako Můžeš zůstat, můžeš jít, Jsem bůh i ďábel nebo Laléňa nic ze své atmosféry a naléhavosti.

Vraťme se zpět v čase – jak to tehdy bylo?
Naprosto zásadní podíl na vzniku mého albového debutu měl legendární producent a skladatel Bohuslav Ondráček, pod jehož vyhlášenou značkou „Bob-série“ vyšly u Supraphonu desky i mnoha dalším interpretům, ať už to byly singly nebo LP. K dalším lidem, kteří se na něm skvěle podepsali, patřili Josef Vobruba, dirigent tehdejšího Orchestru československého rozhlasu – a potažmo samotní jeho hráči, aranžér Vladimír Popelka a spousta špičkových textařů a skladatelů. Byli mezi nimi Zdeněk Rytíř, Zdeněk Borovec, Jindřich Brabec, Zdeněk Marat a Ota Petřina.

Marie Rottrová slaví význačné životní jubileum.
Marie Rottrová slaví osmdesátiny. Tak to mám ráda, prozradí v dokumentu

A co zahraniční songy – v tomto případě od Legranda, Donovana či Nilssona? Vybírala jste si je sama, nebo jste si nechala poradit?
Některé jsem si vybrala sama, některé vybrali „Boban“ nebo i Pepík Vobruba, který měl obrovský přehled o světové produkci. Vždycky přišel a hlásil: „Mám pro tebe výbornou píseň.“ Muším říct, že se pokaždé trefil do mého naturelu, s jeho výběrem jsem vždy souzněla.

Váš „Ostrov“ málem nevyšel, což bylo dáno pohnutou dobou…
Ano, bylo to v začátcích normalizační vlny, která bohužel potom sílila čím dál víc. Tehdy jsme ještě chytili poslední záchvěv svobody. A tak je ve sborových zpěvech slyšet hlas Marty Kubišové, která už měla zákaz vystupování, stejně tak orchestru Golden Kids… Vyjít s albem později, už by asi neprošlo. Měli jsme v tomto trošku štěstí.

Zůstala vám některá z písní z této desky dodnes v repertoáru?
Samozřejmě. Zpívám je, pravda ne všechny, moc ráda. Takovou je třeba Můžeš zůstat, můžeš jít, kterou dokonce zpívám ve francouzské i anglické verzi, nebo Ostrovy pokladů, jehož autorem je Bohuslav Ondráček.

Právě s touto skladbou jste uspěla i v Japonsku. Jak se to stalo? Musel to pro vás být zážitek…
Ano, soutěžila jsem s ní poté, co jsem byla vyslána Supraphonem na festival Yamaha do Tokia. Měla tam velký úspěch, dostala i cenu Hitashi. Pak jsem ji nazpívala i v japonštině. Její nahrávání se uskutečnilo v Praze pod dohledem japonského supervizora, protože nám šlo o to, abychom dostáli co nejpřesnější výslovnosti. Následně jsem v japonštině natočila i další písně jako Speak Softly Love a Love Story na dlouho hrající desku filmových melodií, která v Japonsku vyšla.

Zaujala mě i informace, že ve skladbě Provazochodci hrajete na varhany.
Nevím, kdo to proflákl, ale vypadá to, že jo, už si to totiž přesně nepamatuju. Jakmile se ale téma s reedicí „Ostrovů“ otevřelo, pátrala jsem v hlubinách své duše. A dospěla jsem k závěru, že je to možné, protože jsem dlouhá léta hrála na klavír a asi z toho důvodu došlo k takovéto legraci.

Bylo těch legrací víc?
Ano, týká se to zejména písně A kapky kapou, která – aspoň se mi to zdálo – se vymykala celkovému obsahu. A tak jsem si z ní nakonec udělala srandu. Když jsem ji při natáčení dozpívala, říkala jsem klukům: „Víte, co? Tahle písnička by se dala udělat i jinak.“ A taky že jo. Nasadila jsem v její jisté částí takový zpitvořelý hlas a všichni lehli smíchy. Prohlásili, že to musíme v nahrávce nechat.

MARIE ROTTROVÁ v O2 areně v Praze.
Hvězdná Lady Soul má osmdesát. Oslavu Marie Rottrové zrušila nákaza

Od jara podnikáte turné po Čechách a Moravě. Jaký byl pro vás návrat na jeviště po té „útlumové“ době? Zaznamenala jste v něčem změnu?
Bylo to úžasné. Musím říct, že jsme měli obavu, zda lidé přijdou, protože se některé koncerty přesouvaly a nad mnohými visel otazník. Ale ukázalo se, že se fanoušci nezalekli ani roušek a dalších restrikcí, což je obdivuhodné. Zpívali s námi jako za starých časů, bavili se, dokonce někde i tancovali, takže jim chci i touto cestou poděkovat za odvahu.

Na 19. prosince plánujete koncert v pražské Lucerně, který má vaše probíhající turné Vzhůru k výškám uzavřít. Bude něčím výjimečný?
Ke společnému vystoupení v Lucerně, kde mě bude doprovázet skupina Charlie Band, jsem pozvala Olgu Lounovou, která se mnou nazpívala krásný duet na mé poslední album Tvrdohlavá. A taky Káju Maříka, harmonikáře, který mi na zmiňovanou desku napsal spoustu krásných písní. Jinak plánujeme, že se skupina Charlie Band rozšíří o smyčce, takže koncert by měl dostat ještě širší dimenzi. Ráda bych na něm zazpívala něco i z „Ostrova Heleny“.

Budete i součástí letošního silvestrovského pořadu České televize. Bude se jednat o návrat k pořadům k ukončení roku, které měly u diváků historicky velkou oblibu?
Věřím, že ano. Mustrem pro letošní Silvestr byly slavné silvestrovské pořady, které uváděl pan Menšík. V publiku sedí mnoho slavných osobností z oblasti divadel a hudební scény, které zároveň popřejí k neuvěřitelnému jubileu báječné herečce Jiřině Bohdalové, jíž je pořad věnován. Moc jí k tomu gratuluji. Celý večer měl skvělou atmosféru. Osobně jsem pořadu přispěla směsí svých největších hitů, což mělo obrovský ohlas a hrozně mě to potěšilo. Velmi pozitivní bylo i to, že jsme se zase jako dřív mohli potkávat, těšit jako kolegové a kolegyně, prostě přátelé.

Asi vás taky muselo překvapit úmrtí Mira Žbirky…
Hluboce mě to zasáhlo, protože jsme se s Mirem znali dlouhé roky a velmi si ho vážím nejen jako báječného muzikanta, ale i jako skvělého člověka. Jeho písničky mě oslovovaly, prokazují kvalitu, on sám byl velmi skromný a pracovitý. Obdivovala jsem na něm, že vždycky dokázal chytit tu správnou hudební vlnu, fungoval i na sociálních sítích, přitom nebulvárním způsobem… Jediné, co mě mrzí, je snad to, že mně už nestihl napsat písničku. Už to dokonce jednu chvíli i vypadalo, že se tak stane, ale nakonec z toho bohužel sešlo. A jinak si zavzpomínám na zážitky s ním na Mallorce, kde jsme natáčeli televizi. Každý den jsme se potkávali na snídani, Miro sršel svým pověstným suchým anglickým humorem… A když jsem odcházela, normálně mě bolelo břicho ze záchvatů smíchu… Škoda, velká škoda jeho odchodu. Ani jsem nevěděla, že je nemocný. Bude mi moc chybět.

Miro Žbirka
Životní milníky Mira Žbirky: Nadějný fotbalista i vysněné nahrávání v Abbey Road

Jaké máte další vyhlídky?
V Bratislavě právě točím Chart Show, v níž budu tam zpívat Lady Carneval, protože tentokrát je program věnován písním Karla Gotta. Bude to trošku jiná verze, v duchu latino, ale ten základ zní velmi dobře. Jinak nás ještě čekají koncerty v Karlových Varech, Soběslavi, Liberci a celé turné uzavíráme 19. prosince vzpomínanou vánoční Lucernou. A pak už se budu těšit na vánoční svátky.

Máte je ráda?
Vánoce jsou moje nejoblíbenější svátky. Každoročně si je užívám, zdobím dům a zahradu a už od prvního adventu. Letos jako každoročně budu zase péct štoly - škoda, že tu jednu už nebudu moct přivézt Karlovi Gottovi, jak jsem to dělala každý rok… A těším se, že budeme s Martinem chodit na procházky s naším devítiměsíčním štěnětem německého ovčáka a budeme koukat na pohádky a užívat si vánoční pohody a klidu… Jinak mám pro své fanoušky a obdivovatele připraveno několik dárků, kromě Ostrova Heleny vyjde ještě 2CD vánočních nahrávek z devadesátých let Vánoce s Helenou. Snad to posluchače potěší.