„Mám za sebou hodně emocionální rok. Určitě jsem během něj – i díky“ covidu - psal víc než normálně. Taky jsem hodně cestoval - cestování mně ke psaní vždycky hodně inspiruje. Troufám si říct, že moje songy vedou k zamyšlení a mohou být i motivací pro ostatní.

Ve vašich textech se odrážejí nejrůznější pocity. Třeba hned první písnička z desky Lásko mi přijde spíše rozchodová…
Ano, tahle píseň vypráví o tom, když se ve vztahu hodně řeší sociální sítě. A potom se zdá, že je všechno krásné na Instagramu, ale v reálu to může být úplně jinak. Já sociální sítě používám, ale snažím se na nich trávit co nejméně času, protože odvádějí pozornost od důležitějších věcí, kterým se chce člověk věnovat.

Píseň Díky za to všechno jste směřoval někomu konkrétnímu?
To ne, ale je moje oblíbená. Je o tom, že všechno, co člověka v životě potká, ho může někam dál posunout a něco naučit. Řekl bych, že Díky za to všechno je motivační song plný naděje. Song Život je jen jeden je zase o tom, že je důležité si užívat přítomnost, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí. Tohle jsem si s dovolením vypůjčil od Jaroslava Duška, který sepsal 24 bodů, podle kterých se dá žít celý život. Speciálně mě dostala věta, v níž říká – pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš, nebudeš mít ani tu…

Herec Jiří Langmajer v inscenaci jevištní road-movie Cesta k vodopádům
Jiří Langmajer: Mám štěstí na herecké partnerky. A že jich, sakra, bylo

Proč jste si pro vznik některých písní z alba vybral zrovna Paříž?
Pracovala tam moje slečna, která se věnuje modelingu, takže jsem za ní často jezdil. Našel jsem si tam producenta a nahrával nové skladby – tou první byla píseň Můžeš se mnou počítat, která je na albu ve dvou verzích (ta druhá je akustická) a podle které jsem pojmenoval nové album. Celou desku jsem pak vyprodukoval v Česku se svými producenty. Paříž je jinak město, které mě hodně dostalo a inspirovalo. Koupil jsem si tam i malou kytárku, abych mohl skládat nové věci. Navíc jsem na přebal alba použil fotografie z Eiffelovky.

Jaké další plány s deskou máte?
Jelikož budu mít letos deset let na scéně od vydání prvního singlu, chtěl bych uspořádat nějaký velký koncert, v jehož rámci bych pokřtil nejen aktuální, ale i minulou desku. Začínáme se o tom bavit a uvidíme, jak to nakonec dopadne. Teď si chci dopřát trošku klid. Plánuju odjet na delší dobu do Londýna, kde bych chtěl pracovat na dalších písničkách. Londýn je město, které miluju, jezdil jsem tam odmalička se svým tátou, který tam jezdíval pracovně. Mám tam dokonce svůj nejoblíbenější jehněčí kebab přímo na Queensway. Od malička mám takový svůj sen, bydlet přímo u Hydeparku a chodit tam každé ráno běhat.

Máte na kontě mnoho písní, které si vedou skvěle na YouTube. Jak například vznikla Písnička s Pokáčem?
Naprosto spontánně. Byli jsme na mejdanu, kde jsme se lehce cinkli. A vznikla myšlenka, že bychom spolu mohli někdy něco dát. Řekl jsem mu, že mám v šuplíku napsaný jeden song, který se jmenuje „Písnička“. A on, ať mu ho pošlu a uvidíme… Líbil se mu a hned mi poslal tři své sloky, abych si z toho dvě vybral. Klaplo to, byla to nečekaná věc. Shodli jsme se na tom, že by to chtělo nějaký jednoduchý videoklip, tak mě napadlo to natočit u táboráku.. A bylo to. Nakonec má tento song přes 21milionů zhlédnutí a je několikrát platinový, což mě moc potěšilo.

Písničkář a právník Ivo Jahelka
Ivo Jahelka: Někdo sbírá známky, já sbírám příběhy ze soudních síní

Sledujte dění na Ukrajině? Znáte někoho, koho se to osobně dotýká?
Sleduji to každodenně a myslím, že se to dotýká každého z nás. Je to hrůzostrašná představa. A asi si to nikdo nedokážeme představit, co tam lidé prožívají. Moje bývalá spolužačka tam má rodinu, bojí se a nikdo neví, co bude dál. Můj kamarád basák je z Ukrajiny a má přátele přímo v Donbasu. Modlím se a myslím na Ukrajinu, ať tohle utrpení brzy skončí. Kéž by se šťastným koncem.

Před pár dny jste se vydal na ukrajinské hranice, jak to tam probíhalo?
Přijeli jsme do Ubľy kolem půlnoci, takže situace tam byla klidná, ale nedokážu říct, jak to tam vypadá přes den, určitě to bude rušnější. Nejdříve jsme projeli dvěma policejními hlídkami, které nás kontrolovaly, a poté, co jsem dojeli do cíle, hned se nás ujalo pár lidí, kteří nám pomohli vyložit všechny dovezené zásoby. Asi půl hodiny poté se nás zeptali, jestli bychom mohli vyrazit ještě tu samou noc na cestu. Odpověděl jsem, že ano, pokud nechtějí pomoct na místě. Chvíli jsme tam čekali a potom se mě zeptali, jestli bychom mohli dopravit skupinku lidí do Berlína, tak jsme vyrazili na cestu.