Cítíte se teď šťastný? Pamatuji si rozhovor s vámi asi před čtyřmi lety, byl jste úplně na obláčku. Myslím, že je vaše nálada hodně poznat z tvorby.
Je to takové obtížné štěstí. Vidíte a v té době šlo moje druhé manželství do háje a stejně jsem byl happy. Člověk musí přijmout věci, že nejsou tak, jak by chtěl. Čas je fakt kouzelník. A nakonec ty obtížné věci, které nechtěl, byly dar.

Zdá se mi, že posluchači hodně rozebírají vaše rozpoložení. Řada z nich tvrdí, že skládáte líp, když jste nešťastný.
Pořád se o něco starají. (smích) Kdysi dávno, když jsem začal číst knížky, tak mi utkvělo pár věcí. Hemingway se bavil o jiném spisovateli a říkal, že to stojí za h***o, protože píše o tom, co nezná. Já jsem si říkal, že nejjednodušší je psát o tom, co slyším, vidím, prožívám. To se snažím dělat, nepletu se do toho, co neznám.

Vaše bývalá žena vám ale dělá management kapely, není to těžké?
Ne, je to v pořádku. Navíc spolu máme dvě děti. Provozujeme takovou neoficiální střídavou péči. Já mám děti pondělí, úterý, středa. Čtvrtek mám pro sebe. V pátek a v sobotu blázním s kapelou a v neděli se dávám dohromady. Vždy si vyjdeme vstříc a nikdy ten jeden nenatírá druhého před dětmi. Zuzana dělá bookování kapely dobře, a když to bude dělat dobře dál, tak nemám důvod ukončovat spolupráci. Hodně nám pomohla, když jsme přišli o manažery. Ta společná práce se na zničení vztahu hodně podepsala. To víme ale až teď.

Kdybych pálil mosty, tak bych měl pocit, že to dělám podle někoho a sám to tak necítím. Jasně, ono je to dobré. I to, že ho vidíte a slyšíte, vám připomíná minulost, ale člověk musí být otrlý. Ale v momentě, kdy se to překlopí do pozitivna, tak se to stává bezpředmětným. Každý si vedeme svůj život, a tak je to v pořádku.

Dohromady máte pět dětí. Hudbu děláte od roku 1992. To musí být fajn, že na ně máte přes den čas.
Přesně tak, dobrý postřeh. Můžu je odvést do školy a zase vyzvednout. Navíc jsem si vyzkoušel spoustu věcí, i těch špatných, a už je neopakuji. Priority jsou jasné. Pro mě je nejdůležitější, abych přišel do školy pro dceru včas a neměl žádné zpoždění. Ty chyby jsem dělal třeba před 20 lety.

Takže děti asi netrpí vaším rozvodem.
Napadá mě ještě taková zkušenost, že těsně předtím, než jsme se rozešli, tak když jsem byl s dětmi sám nebo s nimi byla Zuzana sama, tak všechno fungovalo. Vládla idylka, která zmizela, když byli doma oba dospělí. Dohromady jsme vytvářeli konfliktní zónu. Myslím, že pro ty děti je to lepší. Musí vidět, že se k sobě partneři chovají příjemně, a když vidí jen ty hádky, určitě jim to neprospívá.

V rodinách, kde se manželé domluví, že spolu zůstanou, než bude dětem osmnáct let, vidí akorát vztah dvou lidí, kde fotr matku nepohladí, protože ho nezajímá, a ona je věčně naštvaná. Když na ně přijde taková ta dětská melanchodlie, říkám jim: „Děti, tohle je druhý nejlepší způsob. O tom prvním víme, to neklaplo, tenhle je druhý nejlepší.“

Jaký máte vztah k politice? Teď máte jmenovce v ODS.
Před 15 lety jsem přestal sledovat zpravodajství, televizi, a nečtu noviny. A je to strašně prospěšné. Protože jinak se zacyklíte v bublině a přijde vám strašně důležité, že nějaký ministr něco řekne. Beztak už za dvě minuty neví, co řekl. Pověděl to jen účelově. Je to banda cyniků a pragmatiků, co člověka vysává, unavuje a může mu to vnuknout pocit nějaké bezmoci.

Takže ani nesledujete volby?
To zase jo. Vyhlášení jsem sledoval. Ale přirovnal bych to k hokejovému turnaji. Většinou se ti politici odkopou při druhé větě. Lidé v Česku to hrozně hrotí. Já naši republiku považuji za krásnou, bezpečnou krajinu plnou dobrých lidí, kteří jsou strašně nešťastní z toho, že tu vládnou nějací pitomci.