Poprvé si Janda s tamními studenty zahrál v místním klubu – ve Spojených státech amerických tak zazněly v anglických verzích a v často nečekaných aranžích hity Olympiku. Koncert u nás vyšel na DVD – uskutečnil se na pozvání českého hudebníka Miroslava Váni, který v Berklee College působí jako manažer.

„Petr je neskutečný. Při svém pobytu tam všechny udivoval, ve studiu byl první a odcházel jako poslední. Je do muziky zapálený, jako studenti,“ říká Váňa, který v roce 1998 po ukončení studia na konzervatoři odešel právě na Berk- lee College a v Americe už zůstal.

Do Česka přicestoval konkrétně se srbským kytaristou Alekem Darsonem a tureckým klávesistou Erenem Basbugem (ten mj. s Váňou spolupracoval i v případě americké kapely Dream Theater). „Oba, Alek i Eren, mají dobré nápady, je radost s nimi dělat. Mnoho lidí chodí na Berklee bez idejí, mnoho z nich čerpá z toho, co slyší – je v tom obrovská svoboda,“ říká Petr Janda. Co se týče Mirka Váni, je vůbec prvním producentem Olympiku – po 55 letech jeho exis- tence. Deska se tak bude od předchozích lišit i zvukově.

Zřejmě ponese název Trilobit a vyjít by měla letos v září. „Máme připravených patnáct písní, ale počet ještě není definitivní, taky jich může být dvanáct. Všechny jsou čerstvé, žádné ‚šuplíkárny‘. Složil jsem je za poslední měsíc. Zatím jsem s nimi velmi spokojený,“ vypráví Janda.

Zamýšlený název má podle něj odkazovat k debutovému albu Olympiku Želva z roku 1968. „Říkám to teď s nadsázkou – zatímco Želva pořád ještě funguje, Trilobit už to má za sebou. Myslím, že je to zajímavé… Nejhorší je, když se někdo někoho zeptá, proč deska nese například název Auto, a on odpoví – já nevím. To je blbé, ne? Já vždycky vím, proč se tak jmenuje.“

Na textech se s Jandou podílejí Ondřej Fencl, Pavel Chrastina či Karel Šíp. „Je mezi nimi například ten o holce, která nám za totáče čistila struny ultrazvukem. V jiném se zamýšlím nad tím, proč jsem nikdy nezkusil drogy a že bych je zkusit měl. Že bych pak možná ‚za tou zdí' zahlídl ještě něco jiného, než si myslím, že tam je,“ usmívá se Janda.

Od nové desky si slibuje změnu. „Potřebujeme ji. Všichni hrajeme tak nějak stejně a kromě poslechu nových kapel nemáme kontakty, abychom se mohli vymanit z našeho klišé. Věřím, že bude pro hodně lidí zjevením,“ sděluje muzikant. Sám jezdí do Ameriky opakovaně, vždycky jen tak s kytarou. „Je to pro mě osvěžující, líbí se mi tam,“ dodává.