A tento song nechybí ani na prvním CD mladého lesníka „Až se příště narodím", nahrávce o dvanácti písních. Vychází v pátek 1. dubna na labelu Jiřího Maška Good Day Records, kde debutoval v roce 2008 Xindl X albem „Návod ke čtení manuálu". Seženete ji třeba také v Bontonlandu.

Pátou mám rád

Podle úvodu písničky „Šnek" jste, Petře, nazval své první album „Až se příště narodím". Kolikátá vaše písnička to je?
Pátá, to vím přesně. S Ondrou jsme se kdysi domluvili, že až budu mít pět písní, můžu s ním jet na turné. Pátý Šnek byl klíčový, spadl mi kámen ze srdce, když byl hotový. Ta písnička už umí roztleskat na koncertě lidi i bez toho, abych je hecoval. Mám ji rád.

Který song z CD máte nejradši?
Asi Pavouka. Na desku jsem ho napsal jako posledního, je to zčásti můj osobní příběh. A taky jsem si do něj poprvé v životě ve studiu nahrával kytaru. Tu písničku vnímám jako klenot z mojí desky.

Byl během nahrávání i okamžik, kdy jste si říkal: „To jsem si na sebe ušil pěkný bič"?
Ani ne. Jen ke konci bylo hodně „papírování", kontrola pravopisu textů, grafika obalu… Připadalo mi to nekonečný, přesto mě to bavilo. Říkal jsem si: „Dělám to pro tu desku i pro sebe, učím se". To bylo nejtěžší, ale práce ve studiu mě bavila a naplňovala, hned jak jsem tam vešel.

A to i díky konkrétním lidem?
Vlastně nevím, kvůli komu by mě nebavila. Všichni se do toho ve studiu parádně opřeli; Emil Valach na bicí, Radim Genčev na baskytaru, Ondra Ládek na mandolínu, banjo i kytaru, Lukáš Budil na kytaru, Martin Říhovský od nás z Ústí na kontrabas… A Elišky druhý hlas je ozdobou CD, moc pomohl i Jirka Mašek. U něj jsme točili, vytvořil nám vždycky super náladu…

Hádali jste se ve studiu? Alespoň trošku?
Ne, nikdy. Neodjížděl jsem odtamtud nikdy naštvanej.

Je něco, co jste i neprosadil?
Já to nebral, že jsem si to neprosadil, spíš že jsem si nechal poradit od zkušenějšího. Třeba při dost razantním překopání písničky Šnek, původně byla víc folková. Začínala harmonikou, teď začíná spíš bavorskou kytarou. Když jsem tam žil, v Bavorsku, tak tam taky hodně hráli na harmoniku i na kytaru podobným stylem.

Harmonika z Alp

Fakt německá inspirace?
Docela jo. Jeden čas jsem při práci v Alpách potkal chlápka, který hrál lidovky a já sledoval, v čem je bavorská hudba typická. Ale na CD mám třeba i skladbu Písničkář, ta je do irské muziky… Snažil jsem se na albu míchat harmonikářské styly, které pro Čechy nejsou moc typické. Díky tomu je to album variabilnější, stylově pestřejší.

Na albu vás doprovází celá kapela Xindla X?
elá ne. Její pevná část jsou samozřejmě Ondra Ládek, Emil Valach a Lukáš Budil ze Slzy. Ale Radim Genčev zaskakuje na basu a Martina Říhovského jsem si vzal na písničky bez bicích, kde zní kontrabas.

Proč vlastně Ondra Ládek na CD v žádné písničce nezpívá?
Nenapsal jsem pro nás dva žádný duet. Těší mě, že mi pomáhá na nástroje, ale nechtěl jsem, aby to vypadalo, že se chci proslavit skrz jeho hlas. Zato mi ve dvou písničkách zpívá má sestra Eliška.

Nakonec jen česky

To ano, ale proč ne francouzsky, jak to od ní máme všichni rádi?
Měl jsem u ní v plánu angličtinu, jednu písničku mi totiž přeložil jeden Velšan z Ústí, aby se rýmovala. Ale dohodli jsme se nakonec, že deska bude zpívaná jen česky. Skladba Písničkář byla původně jedna sloka česky a druhá anglicky, tak jsem musel po dvou měsících dopsat ještě jednu sloku. A nakonec jsme ji nechali jen česky.

Petře, která písnička je pro vás nejzásadnější?
Do konce života to bude ta, kterou to pro mě všechno začalo: „Ty jsi to Ústí". Bez ní by asi album nevzniklo. To díky ní jsem se dostal do povědomí, díky ní jsem potkal Xindla X na festivalu Labské léto v Ústí, tady začala naše první spolupráce. Těžko říct, jestli bychom se kdy potkali, kdybych začal třeba písničkou Ústecké fešandy.

Máte možnost srovnávat s dalšími hudebními studii?
Tu možnost mám, je to pro mě takovej vzestupnej trend. „Ty jsi to Ústí" jsem natočil v jednom pražským obýváku, další v ústeckém rozhlase, následující u Jirky Pletánka v Pavouku. Ale natáčení alba už bylo o něčem jiném, u Jirky Maška jsme skoro bydleli.

Aby ne, když CD vznikalo od 15. května 2015 do 16. března 2016.
To jo, ale dnes jsem rád, že jsme moc nespěchali. Na vyšší úrovni jsem s hudbou začal později, i hudebně jsem na sobě mohl déle pracovat. Třeba zpívat jsem se naučil až loni na podzim, Ondra Ládek mě to učil ve studiu. Jednu písničku jsme točili možná třicetkrát, o to lepší teď je. Jen nečekejte, že prozradím kterou (smích) .

Písničky Vlasy šedivý a Písničkář s vámi zpívá vaše sestra Eliška. Vznikly přímo pro ni?
Ne ne. Přijela na chvilku z Anglie a já říkám: „Když už jsi tu, musíme natočit druhý hlasy." Tak jsme vymýšleli, kam se druhý hlas hodí, skládali jsme s kytarou a harmonikou, pak jeli točit a je to super.

Vznikla nadprodukce, víc písní?
(smích) V začátku nahrávání mi Ondra řekl, ať jich složím 18, z nich 12 vybereme a natočíme. Na konci roku 2014 jsem udělal osmnáctou, u něj na baráku jsme je vybrali a začali natáčet.

Vnímáte spolupráci s Xindlem X jako osudovou?
Určitě, vždyť s nápadem natočit moje CD přišel on. Já ty ambice neměl, ale jak se toho chopil Ondra, dal tomu tvář. Do té doby jsem nevěděl, co znamená práce producenta, až teď jsem to pochopil.

Bavilo by vás vyhledávat hudební talenty? Jsou i okolo vás lidi, kteří by stáli za to, abyste jim pomohl, jako Xindl vám?
ž jsem nad tím přemýšlel, že bych to vše jednou rád splatil těm, kteří se na mojí desce podíleli. A jednou v dalekém budoucnu i někomu jinému, kdo půjde podobnou cestou. To by byl pěknej pocit.

Co blízcí a slečny v písničkách?
Písnička „Scházíš" je skoro úplně podle pravdy. Napsal jsem ji před rokem a půl a už tehdy jsem se těšil, až ji mé bývalé slečně pošlu jako vzpomínku na hezké období. Nakonec jsem jí ji přivezl a dal jí ji do vlastních rukou. To byla jedna z nejemotivnějších věcí, které jsem nedávno mohl udělat. Dal jsem jí desku a vzpomínku na něco, co jsme tu spolu prožívali.

Dívka jako motivace

Byl ta dívka i motivace?
Co se týče romantické tvorby, tak určitě. Ovlivnila mě minimálně ve třech písničkách. Ve dvou na CD i v další, ta ještě není natočená.

Bylo těžké stanovit si na CD dead line, kdy vše ukončit?
Bylo. Ale nejtěžší bylo oznámit lidem, že dokončení alba ještě posouváme. Když pak zazněl termín „1. duben", ptali se mě: „A není to apríl"?

Co by na této desce bylo jinak, nebýt vaší sestry?
Asi by nevznikl „Pavouk". Před rokem jsem potřeboval rým „Na provázku neochutnal lásku"," a ona na to řekla Pavouk. Vnukla mi tak pěkný příběh, za chvilku jsem měl písničku hotovou. A když zrovna nemohl Ondra, ve studiu mi čistotu hlasu hlídala ona. Eliška intonuje líp než já.

Petře, živíte se jako rozhlasový redaktor. Vznikla některá z písniček pro CD díky této práci?
To ne. Moje poslední písničky na CD vznikly dřív, než jsem nastoupil do této práce. Mé povolání sice na mou tvorbu nemá vliv, ale ovlivnilo moji práci ve studiu; v tom mi nadřízení pokaždé vyšli vstříc. A protože mě zaměstnali, dali mi psychickou pohodu. Můžu se zase na hudbu soustředit, být uvolněnější.

Jsou pro vás zásadní videoklipy? Byla by některá písnička jiná bez videa, či by nebyla vůbec?
Já už spíš přemýšlel, ke které písničce by byl nový videoklip a uvažoval jsem asi o deseti z nich. Vymýšlím scénáře, klip budou mít určitě Myslivecká i Šnek. (smích) Šneci už mi lezou i doma v akváriu, asi si je natočím sám.

Profík by se osypal

Kolik vlastních hudebních videí už dnes máte, Petře?
Jde asi spíš o to, co lze považovat za klip. Když moje „Ústí" vidí profesionální kameraman, asi se osype hrůzou. Severočeská byla zajímavě, i když spíš srandovně udělaná. Projeli jsme během pár dnů celé severní Čechy, v tom klipu to je znát. Fešandy jsme dělali v ateliéru ze srandy, víc videí nemám. Takže se teď těším, kterou naplánujeme další, aby byla na úrovni.

Předloni jste byl až katalyzátorem politických změn na radnici v Ústí nad Labem. Slova „Jó Ústí, ty jsi to Ústí nad Labem, kde velí chamtivost a s blbostí jsou základem, demolice nenesoucí žádnou ztrátu, bylo by odstřelení magistrátu" říkají mnohé…
Všiml jsem si, že moje písnička o Ústí někomu trošku podráždila nervy. Pak jsem nesměl být na určitých plakátech nebo jsem nesměl někde vystupovat. Ale že by to někomu pomohlo ve volbách? Spíš to pár lidí probudilo, prý to pro mě byl dobrej start…Za mnou tehdy chodil jeden pán a říkal mi: „Musíš to dotáhnout až do konce, pomůžu ti. Budu roznášet letáky…" A já na to: „Ale já nechci nic dotáhnout do konce… Jen jsem udělal tuhle písničku a už je na každém, jak se komu bude líbit a jak se k tomu postaví. Možná ale donutila pár lidí jít k volbám…"

Ale přišly i další písničky…
Přišly, ale u nich jsem se chtěl soustředit zase na něco jiného. Já ani v čase napsání písničky „Ty jsi to Ústí" nevěděl, co to je protest song. Ale pak jsem slyšel Xindlovu desku „Čecháček Made" a zjistil jsem, že protest songů je plná. To téma mě začalo bavit, a tak jsem začal hledat, o čem ještě své protesty psát.

Klidně i o lásce, ne? Vždyť o ní je pěkný milostný song Scházíš…
To je, a dokonce z míst, která mám tady v Ústí moc rád, z vilové čtvrti Klíše. Tady jsem vyrůstal, brouzdal tu kdysi se svojí slečnou ulicemi a těšil jsem se, že se sem jednou vrátím. A jsem tady!