Starší ze sourozenců se měl původně věnovat leteckému inženýrství, které vystudoval. Nesměl by být ale synem operního pěvce, i díky němuž se po absolvování školy v roce 1966 rozhodl pro dráhu profesionálního hudebníka. „V dětství jsme za tátou chodili, zejména Hanka, do brněnské Janáčkovy opery, kde byl sólistou. Jeho árie jsme poslouchali i doma, znal jsem je téměř nazpaměť. Nějakým způsobem nás to samozřejmě hudebně ovlivnilo,“ sdělil v rozhovoru pro Deník Petr Ulrych.

Atlantis a Odyssea

Už v roce 1961 spoluzaložil brněnské Divadlo bez tradic (DIBETRA), o tři roky později přešel do rockové skupiny Vulkán a následně, v roce 1967, do skupiny Atlantis. Jeho sestra Hana jej následovala.

„Když jsme pak po letech měli nahrát první LP, říkal jsem si, že jestliže máme k dispozici čtyřicetiminutovou plochu, proč ji nepojmout monotematicky, jako ucelené dílo. Vzešel z toho počin Odyssea z roku 1969, který se nesmírně povedl. Spolupracovala na něm naše výborná rocková kapela Atlantis s Big Bandem Gustava Broma. Šlo tedy o vůbec první syntézu rocku s bigbandem – podle kritika Jiřího Černého dokonce i ve světovém měřítku,“ podotkl oslavenec.

Přečtěte si rozhovor se šéfem kapely Hradišťan Jiřím Pavlicou:

Šéf kapely Hradišťan Jiří Pavlica oslaví v příštím roce významné jubileum.
Šéf Hradišťanu Jiří Pavlica: Všechno nemusíš mít, všude nemusíš být

Odyssea ale nakonec nemohla vyjít. „Bylo to v době, kdy u nás působila ‚osvoboditelská armáda‘, na jejíž příjezd jsem hned 21. srpna 1968 spontánně zareagoval písní Zachovejte klid! Neunikla sluchu cenzorů, kteří měli problém i s texty na Odyssee, takže jsme dostali utrum a deska šla na dvacet let k ledu,“ říká Petr Ulrych.

Nikola šuhaj loupežník

Náplastí za předešlou stopku se stalo album Nikola šuhaj loupežník, které sourozencům Ulrychovým vyšlo v roce 1974. V té době začali hrát s Javory a nechali se ovlivňovat moravskou lidovou muzikou.

Kytarista Pavel Váně je spolu se Zdeňkem Klukou duší kapely Progres 2:

Kytarista Pavel Váně je spolu se Zdeňkem Klukou duší kapely Progres 2.
Celý život zpíváme o lidské svobodě, říká Pavel Váně ze skupiny Progres 2

„Pociťoval jsem jakési pnutí zpracovat příběh zbojníka. Jenže ten slovenský, Jura Jánošík, byl pojednaný asi dvacetkrát, stejně tak moravský Ondráš a Juráš. A tak jsme si toho našeho našli na Podkarpatské Rusi díky Janu Třískovi, který v rozhlase četl na pokračování z knížky Ivana Olbrachta Nikola šuhaj loupežník. Jeho přednes na mě úžasně zapůsobil. Kniha samotná je střetem tří světů: Rusínů, na evropské poměry velmi zaostalého národa, který věřil na zaříkávání, kouzla a rituály, chasidských Židů, kteří žili nesmírně zajímavým a záhadným způsobem, a česko-slovenských četníků, přinášejících do těchto komunit pokrok v období po první světové válce, jež naprosto změnila tento svět. Bylo to pro mě jako zjevení, říkal jsem si – ano, uděláme Nikolu šuhaje loupežníka,“ vyprávěl Deníku hudebník.

Šroubek Landovský

Když pak „Ulrychovci“ vystupovali se svým repertoárem v Praze, v divadle Ateliér ve Spálené ulici, dostali nabídku udělat z desky Nikola šuhaj loupežník muzikál. „Nikoly se tam ‚zmocnil‘ geniální režisér Ján Roháč a do postavy strážmistra Šroubka pozval manažer Ateliéru Pepík Mára herce Pavla Landovského. A tím dostalo dílo úplně jiný rozměr. Vzniklo půvabné představení, které jelo souběžně s o něco později vzniklou a režimem „polopovolenou“ Baladou pro banditu Milana Uhdeho, uváděnou v Brně. Oproti ní byl ale náš Nikola šuhaj takový underground, který nabízel naději v normalizačních časech,“ zavzpomínal oslavenec.

Zdroj: Youtube

Na základě zmiňovaného alba pak o mnoho let později, v roce 2000, vznikl v Městském divadle Brno muzikál Koločava, který režíroval Stanislav Moša. Za hudbu k němu získal Petr Ulrych cenu Alfréda Radoka. Na rozdíl od představení Nikola šuhaj loupežník ve vzpomínaném Ateliéru, kde tvůrce nemohl použít židovský prvek, protože to tehdy nepřipadalo v úvahu, jej v Koločavě naopak vyzvedl.

Díky za každé nové ráno i Kovář

Petr Ulrych je ostatně autorem scénické hudby k mnoha dalším divadelním představením (Legenda, Máj, Radúz a Mahulena) a filmům. Zní například v hořkosladké komedii režiséra Milana Šteindlera Díky za každé nové ráno (1994) podle scénáře Haliny Pawlowské, v níž jde o život, lásku, odvahu i smrt v době normalizace. Doprovází i seriál režisérky Vlasty Janečkové My holky z městečka (1985) o strastech, radostech a citových proměnách dospívajících holek z jednoho moravského městečka.

Slyšet ji můžeme i ve snímku Sonáta pro zrzku z roku 1980 a pohádkách jako Dřevěná Marika (2000), Jak se Kuba stal mlynářem (1996) či O Nesytovi (1994). A především O statečném kováři (1983) režiséra Petra Švédy na námět Boženy Němcové, v níž se mladý kovář Mikeš vydává do světa na zkušenou ve společnosti mlynářského pomocníka Matěje a pacholka Ondry.

Vznik desky Nikola Šuhaj loupežník stejně jako předchozí Odyssey inspiroval tatínek sourozenců, který byl operní pěvec:

Hana a Petr Ulrychovi
Sourozenci Ulrychovi: Muzikál Nikola Šuhaj byl ve své době zjevením

„Když mě Standa Moša oslovil k práci na jevištní podobě této filmové pohádky, která je uváděná na Biskupském dvoře v Brně, neváhal jsem. Lidé ji znají, někteří mají hlavní hudební motiv z ní nastavený jako telefonní vyzvánění, tak proč ne? A i já sám se do její hudby znovu rád ponořím,“ pravil Petr Ulrych v době, kdy se toto dílo chystalo vstoupit na divadelní jeviště.

Beat i folklor

Sourozenci Ulrychovi rádi propojují žánry. Jejich Javory tak mají několik podob - Javory Beat i Javory Old. „Koncertujeme každá kapela zvlášť i dohromady, není to prostě nic, co by bylo nějak vykonstruované či vykalkulované, opravdu všemu necháváme volný průběh. S cimbálovými Javory jsme urazili dlouhou pouť a všechno teď navíc vyústilo i ve fúzi s Hradišťanem,“ doplňuje Petr Ulrych.

Mimožánrový hudební projev Javorů s podprahovým rockovým pocitem, respektujícím přirozenou melodičnost češtiny tak podtrhuje stále živou souvislost této melodičnosti s nadčasovým vlivem existujících českých a moravských nářečních variant.

Zdroj: Youtube

„S Hankou jej pouze přenášíme směrem k posluchačům a uvědomujeme si, jak je důležitá pokora. Když se dnes ovšem řekne ‚pokora‘, možná si někdo představí, že člověk s touto vlastností nemá sebevědomí, poklonkuje se a plazí. Ale tohle by měla být pokora, která si je vědomá toho, že za ní něco stojí – ať už je to příroda, bůh, víra, krása, emoce, spousta věcí, které je třeba prosazovat, někdy i silou. Člověk by se v tomto neměl nikomu a ničemu přizpůsobit, ale jít si za svým. Zaplaťpánbůh, že lidé z našich písniček tohle všechno cítí – po koncertech za námi chodí a říkají nám to. A my jsme jim za to vděční, je to pro nás nejdůležitější,“ dodává Ulrych.