Pane Černý, řadu let jste se živil rukama jako mechanik šicích strojů nebo umělecký kovář. Jak se z technicky zaměřeného člověka stane uznávaný zpěvák?
Musel jsem si na to počkat. Můj učitel byl přesvědčený, že budu operním pěvcem, což se nestalo. V naší rodině zpívali všichni a hlavně sestra byla výborná zpěvačka. Já jsem chtěl původně zpívat ve sboru a prošel jsem několika amatérskými soubory. Pěveckou jistotu jsem získal, když jsem zakotvil jako kmenový zpěvák v BROLNu. Původně jsem byl zaměřený na lidovky, ale kromě nich miluji i jazz a swing.

Prý jste kromě Beneše zpíval i některým dalším československým a českým prezidentům. Kterým?
V dětství a mládí jsem zpíval prakticky všem československým prezidentům, tak to chodilo. Pokud si vzpomínám, tak nejpozornějším posluchačem byl Husák, který měl pro folklór slabost. Písničky znal a zpíval je se mnou. Z českých prezidentů jsem zpíval Klausovi i Zemanovi, tomu ale ještě před jeho zvolením.

Když už jsme u prezidentů, tak jaký máte vztah k politice?
Jedno volební období jsem byl v Břeclavi zastupitelem. Dostal jsem tehdy od voličů tolik hlasů, že jsem se až polekal. Musím ale přiznat, že k politice ani k politikům žádný vztah nemám. Když to vezmu čistě pragmaticky, tak mi lidé po mém vystoupení zatleskají. Jim ale po vystoupení sotva kdo zatleská.

Máte kromě zpěvu ještě další zálibu?
To víte, že mám a ne jednu. Jsem skřivan, což znamená, že vstávám brzy a pořád mám co dělat. Objíždím svá vnoučata, rád pobývám v přírodě a jsem zapálený kutil.

Co pro vás vlastně znamená rodina?
Všechno. Bez ní bych žít nechtěl. Všichni jsme na sebe úzce napojení, bydlíme blízko sebe a stále jsme tím pádem v kontaktu. Když dcery s rodinami odjedou na dovolenou, staráme se jim o domy a hlídáme jejich zvířecí mazlíčky. Prostě spolu snášíme dobré i zlé.

Znáte Opavu jinak než jen jako puntík na mapě?
Jistě, už jsem v ní několikrát zpíval. Tím ale nechci tvrdit, že ji znám dobře. Potěšila mě například výrazně zlepšenou dopravou po silnici na Ostravu, a když se teď rozhlížím ve vašem obchodním centru Breda, oceňuji dokonalé architektonické zvládnutí celého začlenění původního pivovaru do moderního objektu. Kdybych měl klobouk, před tímto architektem bych ho smekl.

Proč jste se zaměřil právě na moravské lidovky?
Na nic jiného se v mém případě zaměřit nešlo. Faktem je, že jako dítko jsem veřejně zpívat odmítal. Pokaždé mě k tomu přesvědčili rodiče důraznými pohlavky. Jak vidno, přežil jsem je v dokonalém fyzickém i duševním zdraví. Dnes, v době kultu dítěte, by s tím zřejmě měli se sociálními pracovnicemi trochu problém. Má nechuť k veřejnému vystupování se zlomila až během vojenské služby v Martině, kde jsem se potkal s několika kamarády z Břeclavi. Dali jsme se dohromady a vyhráli jsme dvě první místa v AUSu. No a po vojně jsem už zpíval úplně dobrovolně.

Máte nějaké hodně oblíbené písničky?
Své koncerty otevírám písničkou Keď som išel zrána a uzavírám je tradičně písničkou Když jsem šel z Hradišťa, ale nepovažuji je za své nejoblíbenější. To bych ublížil těm ostatním, mám je rád všechny.

Nikdy jste nezkoušel zpívat i jiný hudební styl?
To víte, že zkoušel. Zpíval jsem s Moravankou i s Hybšovým orchestrem a natočil jsem CD Z árií mládnout smíš. Karel Gott, který ho pokřtil, netajil při poslechu nadšení.

Vyznáváte styl: Víno, ženy, zpěv?
Musím ho vyznávat, protože v rodině jsem kromě jednoho vnuka obklopený samými ženami. Zpívám rád a mám rád i víno.

Bílé nebo červené?
Hlavně dobré, například sylvánské. Každý vinař na jižní Moravě se snaží mít to nejlepší. Známé rčení: Dá sa, nedá sa, dá sa Pražákom už neplatí, protože i Pražáci se už naučili pít dobré víno.

Je vám i po sedmdesátce pořád do zpěvu?
Jinak bych tady dnes nebyl. Dělávám hlavně koncerty a v nabídkách si pečlivě vybírám. Svému věku nechci podléhat. Donedávna jsem byl ještě i sportovně činný v týmu Amfory, pořád ještě jezdím na kole nebo na lodičce a chodívám rád pěšky.

Jožka Černý - Když sem šel z Hradišťa

Co vás potěší a naopak vytočí?
Potěší mě každé ráno, každý hezky prožitý den a příjemní lidé. Vytáčí mě nepořádek. Projezdil jsem kus světa a vnímal jsem, jak je tam čisto. V tomhle se máme pořád ještě hodně co učit. Rozčílí mě i drzé děti.

Co si do budoucna přejete?
Hlavně zdraví své rodiny i přátel. Každý přítel, který zemře, ve mně zanechává smutek.