Více než čtyřicet duetů s různými osobnostmi domácí hudební scény nabídne na dvojalbu Duety, které vyjde v říjnu u Universal Music, herečka a zpěvačka Lucie Vondráčková. „Plním si jím svůj dávný sen," usmívá se držitelka čtyř televizních ocenění Týtý, šesti stříbrných Českých slavíků či několika zlatých a platinových desek.

Mezi interprety jste asi ojedinělá právě množstvím duetů, které jste nazpívala. Šla jste jim vždycky naproti?
Ano, vždycky jsem je vyhledávala, měla je ráda. Až mě najednou loni napadlo, že by bylo hezké dát je všechny dohromady a vytvořit z nich jeden příběh. Že vydají rovnou na dvě CD, jsem nepředpokládala, vlastně mě to docela překvapilo. Uvědomila jsem si, že každá z těch písní má svoji historii – myslím i historii vztahu s tím, s kým zpívám, ať už se odehrál na základě divadelní, muzikálové, televizní, koncertní a hlavně kamarádské práce. Všechny mají v mém životě místo.

Jednotlivé duety jste na CD sestavovali podle doby jejich vzniku?
Sestavili jsme je od těch nejnovějších až po nejstarší, takže při jejich poslechu se ze současnosti – řekněme od písně Byla to láska s Michalem Davidem z mé loňské desky Oheň – přeneseme až do roku 1993, kdy vznikl duet Step by Step s Martinem Dejdarem z prvotiny Marmeláda. Tahle jízda časem pro mě byla nádherná, snad se bude zamlouvat i mým příznivcům.

Lucie Vondráčková - přebal CDJaký je původ oněch duetů? Oslovovala jste do nich konkrétního interpreta, nebo jste někdy naopak dostala nabídku od něj?
Bylo to různé. Třeba v případě duetů s kapelami, jako Taktici, Street69 nebo Prowizorium vzešla nabídka na spolupráci od nich. Pro jiné jsem oslovovala kolegy sama – měla jsem prostě k dispozici písničku a říkala jsem si, že by si zasloužila ještě nějaký jiný hlas. Představovala jsem si, jaký nejlépe, a napadl mě například Dan Hůlka (z dalších zpěváků a zpěvaček jsou to Martin Písařík, Lucie Bílá, Václav Noid Bárta, Dalibor Janda, Jiří Korn, Vilém Čok, Viktor Dyk či Petr Kocman, pozn.). Ještě jinak to bylo s Jankem Ledeckým, který připravuje muzikál Yago, do něhož mě chtěl jako Desdemonu. Já už se bohužel k divadelní práci uvázat nemůžu, ale řekla jsem mu, že s ním ráda písničku nazpívám, a tak jsem Desdemona aspoň v jeho dosud nevydaném songu Ve jménu lásky.

Obligátní otázka – který z těch duetů vám nejvíce přirost k srdci?
Mám hodně ráda duet Mlýn klape svou s Martinem Písaříkem, je to taková hezká pohádková věc, potom Hej, lásko velká s Filipem Blažkem, ke kterému jsme natočili jednoduchý klip a vidělo ho strašně moc lidí. Ráda mám i všechny písničky trošku do country s Petrem Kocmanem, no a velké grády měl popový duet Byla to láska s Michalem Davidem. Když jsme ho zpívali na našem turné, bořil halu.

Takže vedle tišších věcí najednou ohňostroj… Baví vás střídání žánrů?
Baví. Právě na tom turné jsem si vyzkoušela, že když fanoušci vědí, na koho jdou, tak jde klidně spojit taneční záležitosti s těmi pomalejšími. Dřív jsem obě polohy hodně oddělovala a teď se najednou krásně doplňovaly. Strašně se mi to líbilo.

Duet s Michalem Davidem, který má mimochodem na YouTube přes čtyři miliony zhlédnutí, údajně nevznikl pro vás.
Michal neměl přesnou představu, s kým tuhle věc nazpívat, a řekl, jestli si ji nechci poslechnout. Připadala mi ideální. Propojeni dvou světů. Poslechla jsem si ji, líbila se mi, a tak jsem mu zavolala, že do toho jdu. A na základě téhle jedné písničky jsme pak projeli celou republiku s naším halovým turné.

Lucie VondráčkováCo musí písnička mít, abyste se pro ni nadchla?
Buďto mě musí roztancovat, překvapit něčím, co bych v ní nečekala, nebo rozbrečet. Anebo mi musí být tak milá, že si ji chci poslouchat pořád dokola. Nic mezi tím. A pokud jde o dueta na mou desku, každá písnička si vždycky žádá hlas, který ji rozzáří. Hodně o výběru hlasu přemýšlím a většinou jsem se nespletla.

A odmítl vás přece jen někdo?
Dostala jsem párkrát košem, když jsem byla mladší. Ale většinou pak po několika letech přišel ten samy interpret za mnou s tím, že bychom mohli nazpívat duet. Nepamatoval si, že mě kdysi odmítl.

Máte nějakou další „duetovou novinku" či plán?
Ano, mám. Je to takový drahokam cele desky, jmenuje se Čas vánoční a poprvé v něm mám možnost na své desce uvítat pana Karla Gotta. Je to náš první společný duet a já si té spolupráce nesmírně vážím.

Dalibor Janda na adresu vaší spolupráce řekl, že jste v dobrém slova smyslu pedant, že věci upravujete, dokud nejste přesvědčená o kvalitě výsledku.
Přehání… Ale je pravda, že co se týká práce, nemám ráda nedodělané věci, ten pocit, že jste něco mohla udělat lépe, ale někam jste to zašantročila, protože už jste neměla náladu… Vyhovuje mi proto práce s lidmi, kteří ji dotahují do pečlivého konce. Jsem tak hudebně vychovaná. A upřímně, vyrovnat se tomu sexy chrapláku, co Dalibor má, je pěkná fuška…

Plánujete, že vaše album duetů pokřtíte?
Křty a převzetí zlatých či platinových desek většinou nestíhám, takže se potom veškeré akce nahrnou kolem jednoho termínu, kdy zase z Kanady přijedu do Česka. Kdy to bude příště, nemám tušení. Stejně se mi víc líbí, když se deska nejdřív dostane k lidem, když si sami řeknou, co se jim líbí, když se jim písničky dostanou pod kůži. Teprve pak ji pokřtím – s vědomím, že je ve správných rukách.

Pomýšlíte i na vydání dalšího sólového CD?
Máme hotových spoustu hezkých písniček, které vyloženě čekají, až se paní uráčí a přijede zase do Čech. Bez zpívání to totiž nikdy dlouho nevydržím, i když si vždycky říkám – tohle už je poslední album. U tohoto si to kupodivu neříkám. Tak možná, že bude poslední, ale nemyslím si to, protože mám pocit, že je přede mnou ještě spousta melodií, které si chci zazpívat.

Žijete v Montrealu s manželem, hokejovým reprezentantem Tomášem Plekancem a synem Matyášem. Pociťujete někdy stesk po domovině?
Celá planeta je díky všemožným technologiím tak zmenšená, že ani ne. Kanadu považuju za zemi zaslíbenou, která je – co se týká růstu – pro děti ideální i z pohledu, že tam můžeme mluvit francouzsky a anglicky. Těšíme se samozřejmě pokaždé i sem, protože jsou tu historické vazby – chodím po Praze a říkám si, tady jsem chodila do základní školy, tady na střední, tady na vysokou… A všechna ta místa mám propojená s nějakými zážitky. Je krásné si je připomínat.