Monumentální akce, jejíž konání výrazně zasáhlo do běžného prázdninového chodu Českého Krumlova, vypukla krátce po 20. hodině. V tuto chvíli bylo již publikum čítající 7000 tisíc diváků usazeno na svých místech a napjatě očekávalo úvodní číslo programu, jímž se stala předehra k Smetanově opeře Prodaná nevěsta. Úvodní tóny nesmrtelného díla českého klasika ukázaly nejenom precizní hru Symfonického orchestru Českého rozhlasu, jejž tentokrát vedl americký dirigent Eugen Kohn, ale bohužel také drobný deficit v oblasti rovnoměrného ozvučení prostoru centrálního parkoviště P2.



Ozvučení nebylo na jedničku

Vzhledem k tomu, že hlavní plocha hlediště vedla částečně mimo osu pódia, velké části diváků se nedostávalo tak plastického zvuku, jakému se jistě těšili VIP hosté na hlavní tribuně. Je ale pravdou, že v případě rozsáhlých open-air koncertů na nezvyklých prostranstvích je třeba s podobnými neduhy počítat.

Poté, co odezněly slovanské intonace Prodané nevěsty, předstoupil konečně před zraky návštěvníků koncertu i zvědavců, postávajících na pavlačích starých měšťanských domů zčásti obklopujících prostor parkoviště, 'král opery' Plácido Domingo. Vystoupení zahájil svou charakteristickou árií z opery Le Cid O souverain, o juge, o père. Působivá melodie z dílny Julesa Masseneta v Domingově podání nemohla vyznít jinak než dobře; zvláště při vzestupných 'hrdinských' melodických obratech, které zaznívají již v úvodu árie, se téměř tajil dech.



Domingo stále na vysoké úrovni


Přestože je jasné, že hlas zpěváka, který v lednu oslavil své 70. narozeniny, v průběhu let ztratil část svého lesku a nedisponuje již takovou vnitřní pevností a silou, Domingův vokální projev je stále na vysoké úrovni. Hlubokým výrazem vtěleným do první árie, stejně jako dalších čísel, mezi nimiž zazněla například árie Cavaradossiho z Pucciniho opery Tosca či árie Charlese Gérarda z opery Andrea Chénier Umberta Giordana, pěvec svůj umělecký kredit jednoznačně potvrdil.

Kromě Prodané nevěsty se na českou klasiku dostalo ještě jednou. A to vzápětí po Cidovi, když sopranistka Ana María Martínez, která se s Domingem u mikrofonu pravidelně střídala, přednesla světoznámý 'šlágr' Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy opery Rusalka. Poslouchat portorikánskou zpěvačku byla opravdová radost, a to nejenom v případě Dvořáka. Perfektní byly v jejím podání písně ze španělských operet – zarzuel, které svým ohnivým frygickým charakterem evidentně souzněly s jejím latinskoamerickým naturelem. Její hlas příjemného témbru se pohyboval vždy lehce, měl jiskru a s koloraturami si pohrával s naprostou samozřejmostí.

V druhé polovině vystoupení přišel na řadu operetní žánr a koncert nabral více grády. Jedna výrazná melodie střídala druhou a obecenstvo nešetřilo potleskem. Charismatičtí zpěváci, kterým to mimochodem dohromady velmi slušelo, nejenom zpívali, ale za zvuků hudby Franze Lehára dokonce i tančili. Vysoké tempo koncertu pokračovalo i během přídavků, které vyplňovaly opakované bouřlivé ovace ve stoje. Mezi šesti skladbami zaznělo téměř rockové Bésame Mucho a samozřejmě všemi milovaná Granada.

Koncert se vydařil po všech stránkách. Hudba byla strhující a divák si v duchu přál, aby se ještě nekončilo, aby se hrálo dál, což je ta nejlepší vizitka.

JAN BLÜML
Autor je muzikolog