Pohádku Radůza původně napsala jako divadelní hru pro kladenské divadlo Lampion. „Divákům se líbila, ale když se pak přestala hrát, říkala jsem si, že by možná bylo fajn udělat ji jako audioknihu. Už i proto, že se mě posluchači ptali, kdy zase přijdu na CD s něčím novým pro děti,“ říká Radůza.

Pohádkové příběhy máte zjevně ráda.
Miluju je. Jako dítě jsem četla všechny možné pohádky všech možných národů, obzvlášť ty české. Navíc jsem hodně svázána s českými tradicemi, takže jsem ráda, když k nim můžu přispět vlastním pohledem.

Uhlíř, princ a drakJste autorkou námětu a scénáře, k pohádce jste napsala texty písní i hudbu a v nahrávacím studiu jste se navíc ujala ještě režie audioknihy. Jaká to byla zkušenost?A tím je právě příběh se zpěvy Uhlíř, princ a drak.
Napadlo mě přijít s pohádkou, v níž by nikdo nemusel nikoho zabít, aby dosáhl štěstí, potažmo vyprávět příběh draka, který by nebyl zlý a nechtěl sníst princeznu. A tak jsem jej naopak vykreslila jako kouzelnou pohádkovou bytost, jejíž dech dokáže znovu probudit jaro. A v posluchačích snad pocit, že o přírodu je třeba se starat.

Herci, kteří ji namluvili, byli skvěle připravení, musím je pochválit. Navíc jsem se s nimi i nasmála, když jsem v jejich podání slyšela vlastní vtipy, což nehovoří v můj prospěch, ale nemohla jsem se udržet. Moje režijní připomínky směrem k nim tedy nebyly zase až tak zásadní. Řekněme, že jsem je jen coby autorka, která ví, co chce tím vším říct, trošku moderovala. Například jsem je zdvořile poprosila, jestli by určitou pasáž nemohli někde přednést jinak. Ale dělo se to málokdy.

Jak vlastně vznikla myšlenka propojit se s herci Národního divadla, jmenovitě s Lucií Polišenskou, Annou Fialovou, Jiřím Suchým z Tábora, Radúzem Máchaou a Igorem Orozovičem?
Přišel s ní Vladan Drvota ze Supraphonu. Sama jsem do tohoto projektu nechtěla produkčně vstupovat, protože jsem si dokázala představit, jakou práci dá všechny herce obtelefonovat a sladit dohromady jejich termíny. Takže jsem byla nadšená. Ze Supraphonu přišli i s nápadem oslovit renomovanou výtvarnici Lucii Dvořákovou, která v nápadité kombinaci s fotografiemi herců vytvořila obal audioknihy.

Vaši tvorbu pojímáte komplexně - i k předchozímu projektu Muž s bílým psem jste napsala písně i knihu. Nepřevažuje teď u vás literární činnost?
Vlastně ano. Rozhodla jsem se, že teď budu víc psát, že písniček je už nějak moc. Momentálně mám rozdělané tři věci, ale teprve uvidím, které z nich dám nakonec přednost. Jinak pokud vím, Supraphon připravuje k vydání další moje literárně-hudební dílo. Jedná se o melodram na téma osudu Anity Garibaldi, který jsem napsala na objednávku Symfonického orchestru Českého rozhlasu a v premiéře zazněl před rokem v pražském Foru Karlín. Lidem se líbil, takže teď jednám o jeho dalším uvedení ve Zlíně a možná v Karlových Varech.

Jsme v předvánočním čase, určitě vás čekají i koncerty.
Ano, několik - v Praze, ale i v dalších městech republiky. Do programu chceme zařadit i nějakou koledu, pár písní z připravovaného alba o Anitě Garibaldi, ale i novinky, které ještě nejsou vydané. Mrzí mě, že se do něj nehodí právě věci z pohádky Uhlíř, princ a drak, protože jsou opravdu hodně pro děti, ale vlastně to nijak nevadí. Jde hlavně o atmosféru, kterou si snad všichni dohromady užijeme.

RADŮZA S KAPELOU - AKTUÁLNÍ KONCERTY

LISTOPAD
14. 11., 19.30, Hlubočky, KD Na Letním
19. 11., 19.30, Brno, KS Omega
20. 11., 20.00, Bratislava, Ateliér Babylon
21. 11., 19.30, Břeclav, kino Koruna, kinobreclav.cz

PROSINEC
02. 12., 19.30, Praha, La Fabrika
03. 12., 19.00, Roudnice nad Labem, kino Sokol
04. 12., 19.00, Pardubice, Aula Arnošta z Pardubic
08. 12., 19.00, Hostivice, Sokolovna
09. 12., 19.30, Český Brod, KD Svět
10. 12., 19.00, Písek, Divadlo Fráni Šrámka