S rolí otce se u vás mnohé změnilo. Jak moc?
Když se člověku narodí děti, změní se mu harmonogram běžného dne i priority. Dopředu samozřejmě tuší, že všechno bude jinak, ale co to ve skutečnosti obnáší, poznává až za běhu. Songy z aktuální desky jsem napsal, už coby otec, za dva a půl roku, což je zároveň věk naše staršího syna. Posunul jsem se tak do pozice spokojeného a nevyspaného taťky, který má dnes už dvě děti, úžasnou manželku a spoustu radostí a starostí k tomu. Rodinnému albu říkám „soundtrack pro unavené rodiče“, což je vlastně shrnutí toho, o co na něm jde. Myslím, že lidé, kteří jsou aktuálně v podobné pozici jako já, k němu budou mít blízko. Na druhé straně naprosto rozumím tomu, že ti, co v té pozici nejsou, zajímat nebude. Každopádně jsem zvědavý na ohlasy.

Mám pocit, že si tuhle vaši životní etapu užíváte. Úplně to z vás čiší.
Snažím se užívat každou etapu, protože život je naprosto úžasná jízda. Člověk musí mít samozřejmě spoustu štěstí, aby si jej mohl užívat naplno. Musím říct, že jsem se vždycky cítil jako rodinný typ, nikdy jsem nebyl ten, co chodí každý večer na kalby a nabaluje na nich nějakou jinou „oběť“. Spíš jsem se vždycky z koncertu těšil domů, což teď platí ještě víc. Na druhou stranu, když už je doma rodinných povinností až až, o to víc se na koncerty těším. Jedu si na ně odpočinout. Vyhovuje mi to. Můžu si to dovolit i díky tomu, že mám fenomenální manželku a babičky, které nám s dětmi pomáhají.

Populární kapela Slza se připomněla novým studiovým počinem nazvaným Monodrama. Přečtěte si rozhovor s hudebníky Petrem Lexou a Lukášem Bundilem:

Slza - Petr Lexa a Lukáš Bundil
Baví nás spontánnost a rozmanitost, říkají hudebníci ze Slzy

V klipu k písničce Rodinný typ jste si ale děti vypůjčil, věkově by to neodpovídalo…
Ano, my totiž s manželkou naše děti nikde na fotkách neukazujeme. V písničce Rodinný typ jde spíš o moje zážitky, kdy jsem byl v pozici malého dítěte, které rodiče brali na nesmyslné prohlídky zámků. Každá byla vlastně stejná a trvala tři hodiny. Ale díky vlastním dětem jsem pochopil, že je jako rodič nechci ráno posadit před telku a večer je vyzvednout, ať jdou spát. To prostě není správně. Takže vymýšlet něco, aby to pro ně bylo jiné, je dost náročné. Když je hezké počasí, můžete jít ven a dělat blbiny, ale když je zima, tak co? Pak přijdou na řadu zmiňované zámky a hrady. Nebo naši třeba řešili, co bude zítra k obědu… Je to jedno, prostě něco uděláme, říkal jsem. Ale teď už vím, že když se to nevyřeší, nic nebude. Jo, dostávám se do role, kterou jsem kdysi nechápal, ale to je přirozený koloběh života.

Pokáč - Rodinný typ: 

Zdroj: Youtube

Nakolik jste musel rodinný život přizpůsobit tvorbě? Píšete víceméně po nocích?
Je to tak. Před založením rodiny jsem přijel z koncertu, hodil baťoh do kouta a šel psát songy, než jsem zase odjel na další. Teď, když z něj dorazím domů, jdu utírat zadky a přebalovat plíny. A když se děcka podaří uspat, musí se uklidit vzniklý binec. Nejsem ten typ, který by veškerou starost o domácnost nechal na manželce a šel se někam zašívat. Navíc jsem si vědom toho, že fáze, kdy jsou děcka malá, uteče jako voda. Než se tak stane, chci u toho být naplno. O to méně je pak času na tvorbu. Na druhou stranu se pak ale dokážu vybičovat k tomu, abych něco napsal.

I tak mám pocit, že vám jde tvoření snadno.
Je to pocit, který se snažím navozovat. Když koukáte na Messiho, jak hraje fotbal, taky to vypadá jednoduše, ale je za tím spousta neuvěřitelné dřiny a talentu. Můj songwriting probíhá způsobem, že prostě sedím, přemýšlím a je to hrozně marné. Ale zase když vím, že musím odevzdat rychlovku pro rádio Frekvence 1, snažím se najít nosné téma a zpracovat ho. Vím, že na to mám půl dne. Jestli je výsledek dobrý, nebo ne, to už je druhá věc. Chci být nějakým způsobem produktivní, nechodit moc kolem horké kaše, nepřevalovat song pár měsíců v kuse.

Písničkář Pokáč přichází s novinkou AntarktidaPísničkář Pokáč Zdroj: se svolením Štěpán Černý

A co se týká vaší aktuální desky?
Před pár měsíci jsem manželce říkal, že jsem už půl roku nic pořádného nenapsal, že ji i s dětmi pošlu k babičce a budu mít k dispozici jeden den, během něhož se pokusím něco stvořit. A tak jsem je všechny „vypakoval“ a za ten krátký čas vznikly čtyři songy. Jedním z nich je Nejlepší lék je víno. Když už člověk musí, tak z něho prostě něco vypadne. Úplně otevřeně se k tomu ale nehlásím, aby mě každý nedostával pod tlak. Jsou totiž i situace, kdy přijedu někam na natáčení a najednou slyším - máme ještě deset minut, neuděláš nám rychlovku o našem pořadu? Někdy to vyjde, někdy ne. V zásadě se nechci prezentovat něčím, co není dobré. Takže jak kdy. Jinak to mám rád.

Když jsme u zmiňovaných rychlovek pro rádio – nejsou pro vás příliš zavazující?
Částečně jo, ale zase jsem rád, že se díky nim udržuju v praxi. Rychlovky dělám už téměř čtyři roky. Jejich dosah a ohlasy na ně jsou docela dobré, jsou to takové glosované zprávy, které, když se podají nějakým povedeným způsobem, budou mít lidé pořád rádi. Teda nejsem si tím jistý, uvidíme, co ukáže čas.

Kapela Škwor vydala novinku a pokračuje v oslavách pětadvacetin:

Kapela Škwor vydala novinku a pokračuje v oslavách pětadvacetin
Sobě věrnej. Kapela Škwor na novince nemění osvědčené postupy a chystá turné

Co musíte pro psaní rychlovek podnikat? Sedíte každý večer u televizních zpráv a sledujete, co se událo doma a ve světě?
Kdybych seděl každý večer u televizních zpráv, asi bych se brzo zastřelil, považuju je za nejvíc depresivní vysílání na světě. Obyčejně na to jdu tak, že si otevřu homepage Seznamu a hned vím, co se děje a o co jde. Nebo si vygoogluju, jaké jsou momentální trendy. Často se i stane, že nosná témata nejsou, a tak si je poskládám z několika – méně i více závažných. Každopádně se snažím udržovat si politicko-společenský přehled.

Ke zmiňovanému songu Nejlepší lék je víno jste natočil i videoklip. Kde? Mimochodem hraní na piano ve vinici působí zajímavě.
Natáčení se odehrálo ve vinici u zoo v pražské Tróji. Možná to může někomu evokovat Moravu, ale není to pravda. Piano jsme tam museli odtáhnout ručně, byla to docela fuška. Další záběry se pořídily v Průhonicích za účasti Simony Salátové, která teď hodně frčí ve stand-upu u nás i na Slovensku. A byla výborná. Jo, mám z výsledku radost. Nejlepší lék je víno je zároveň první písnička, kterou jsem napsal pro klavír. Sedm let jsem na něj hrál, ale dnes už mi z klavírních dovedností moc nezbylo. Hodlám je znovu dohnat a rozšířit si repertoár o další nástroj.

Pokáč - Nejlepší lék je víno:

Zdroj: Youtube

Mluvil jste o vašem songwritingu. Je vždycky jen o vás, nebo do vaší tvorby vstupuje i někdo další?
Zatím je to tak, že si vše píšu sám, i když vnímám, že spousta současných písničkářů, například Ed Sheeran, tvoří své songy ve spolupráci s jinými autory. Myslím, že je to dobrá cesta, do budoucna se jí nebráním, ale vzhledem k tomu, že jsem pořád ještě schopný najít si na psaní čas, nechám to zatím tak. Jiná věc samozřejmě je, když píšu pro jiné kolegy. V tu chvíli na písničce pracujeme společně.

A jaká byla geneze písně, kterou jste natočil s Martinou Pártlovou pro centrum Arpida pečující o lidi se zdravotním postižením?
S centrem Arpida jsem léta spolupracoval, hrál jsem tam na několika akcích. Stejně tak jsem spolupracovat s Martinou Pártlovou, která je navíc místní, tedy z Českých Budějovic. Loni pro Arpidu napsal písničku Papírový lodě Tomáš Klus, její video podoby jsem byl součástí i já, Kateřina Marie Tichá, Márdi z Vypsané fixy a další. Letos mě oslovili, jestli bych píseň pro Arpidu napsal já. Byl jsem za tu nabídku rád, protože je to pro dobrou věc. Ve finále je song součástí i mé nové desky, i když to v plánu původně nebylo.

Zpěvák Michal Prokop se svojí kapelou pracuje na nových písních. Nejen o tom promluvil v rozhovoru pro Deník:

Michal Prokop
V textech mám raději obecnější pohledy na svět, říká Michal Prokop

Když si pročítám ohlasy posluchačů na vaše písně, ve většině případů píšou, že jim přinášíte radost. Myslím, že je to nejhezčí ocenění vůbec.
Přesně tak, moc si toho vážím. A ještě bych to postavil vedle toho, když mi nějaká maminka řekne, že si její dcera kvůli mně koupila ukulele a začala se na něj učit. To je nejvíc, co se může stát, protože ta holka mohla klidně někde čumět na TikTok nebo něco takového. To je opravdu zadostiučinění.

Děje se to často, že jste pro lidi takovým vzorem?
Jo, stává se, že při autogramiádách, které po koncertech dělám, přijdou tatínek s maminkou a říkají, že se jejich dítě učí hrát podle mého zpěvníku. Vždycky mě to zahřeje na srdci, protože zhlédnutí klipů je fajn, ale pořád je to nějaké číslo, které není nijak hmatatelné. Pokud ale někdo věnuje čas tomu, aby se místo bůhvíčemu věnoval hudbě, je to šlechetný koníček.

Vaši novinku jste pokřtil 28. října v Bratislavě. Plánujete k ní šňůru?
Až na jaře, chceme ji odehrát v klubech. Nikdy to ale nemám tak, že bych desce věnoval celé turné, vždycky prostě hraju i songy staršího data. Mám za sebou koncert v pražské O2 areně, nevím, co by mohlo být víc…

Pokáčova rychlovka o svatomartinské huse: 

Zdroj: Youtube

Třeba Letňany nebo pětkrát Eden…
Představoval bych si třeba Strahov… Udělat na stará kolena něco takového, jako kdysi bratři Nedvědi, to by šlo. Uvidím, co přijde dál.

Líbí se mi, že vám děcka říkají „pane Pokáč“. Jaké je vlastně složení vašeho publika?
Pohybuje se od nula do osmdesáti let, na koncerty chodí maminky, babičky, děti. A všichni každou písničku zpívají se mnou. Takže jsem asi opravdu takový rodinný interpret, což je super. Mimochodem jsem to tak nikdy neměl, že bych směřoval na nějakou cílovku. Prostě píšu, jak mě to baví. A pořád nerozumím tomu, co na tom baví ta děcka. Občas jsou v mých textech i výrazy, kterým nemůžou rozumět, ale ony se tváří, že jo. Mám z toho samozřejmě radost, je to fajn.

Nejen o nové desce Bylo nebylo mluvila Radůza v rozhovoru pro Deník:

Radůza
Jakmile začneme s dětmi péct vánoční perníčky, jsme nadšení, svěřuje se Radůza

Stále mám pocit, že vám pro hraní sedí víc komornější prostory…
Máme od všeho něco. O2 arena byla fajn, ale bližší je mi pořád hrát u táboráku jenom s kytarou. Vrchol mého koncertního zážitku se odehrává každý rok, když chodíme s naší koncertní crew na Záviše do Vagónu, kde je padesát lidí a všichni zpívají všechno od začátku až do konce. To je takový můj ideální koncert, spíš než velká světová stadiónová show. Ale to neznamená, že mě neláká si ji vyzkoušet.

Když už jsme u toho táboráku – velké ohlasy sklízí na YouTube Písnička, kterou jste nahrál s Pavlem Calltou. Vždycky se u ní dobře bavím.
Je to primárně Pavlova věc. Vzniklo to zvláštně. Potkali jsme se na nějaké kalbě a on se mě zeptal, jestli bych s ním ten song nedal. Řekl jsem, že jo. A pak mi jej druhý den poslal. Následně jsme k němu natočili klip, který má dnes dvaatřicet milionů zhlédnutí. Neuvěřitelné číslo. Jo, zrovna tohle se hodně povedlo.