Na otázku, jak taková „selekce“ v jeho případě vypadá a zda pro něj není někdy i bolestivá, odpovídá: „Zbylé dvě třetiny písniček většinou zůstanou v propadlišti dějin, čili v mém záznamníku a aplikaci na poznámky. Některé je snadné vyřadit, protože je prostě úplně ‚necítím‘ hned po jejich napsání.

U některých je mi zase hned jasné, že je chci předložit lidem, protože mě baví a stojím si za nimi. A pak jsou tady ty, u nichž dlouho přemýšlím, několikrát si je přehraju, pustím je pár známým z okolí a na základě všech ohlasů si udělám finální obrázek. Párkrát už se stalo, že písnička, která mi přišla spíše průměrná, měla dobrý ohlas. Bylo to tak u třeba v případě písní V lese nebo Mám doma kočku.“

O inspiraci zjevně nemáte nouzi – jste skvělým pozorovatelem života. Co jste to měl za nutkání napsat například píseň Holky to objektivně lehčí maj? Hezky jste pojednal i písničku Tak tě tu vítám věnovanou vašemu synkovi, kterou zpíváte nezvykle tichým hlasem. Může vás tahle životní zkušenost v tvorbě někam posunout?
Cestou z koncertů často v autě posloucháme Nedvědy, kteří v songu Ptáčata zpívají – „víš, holky těžší to maj“. Moje favoritka Taylor Swift v písničce The Man zpívá o tom, že muži to mají jednodušší. Tak jsem si řekl: a dost! A napsal jsem takovou žertovnou písničku o tom, jak to holky maj taky v lecčems snazší. Samozřejmě je to nadsázka.

Našlo se samozřejmě kvantum lidí, kteří to úplně nedocenili, ale s tím nic nenadělám, ani nechci. Nebudu po vtipu vysvětlovat, že to byl vtip. V písničce pro malého syna zpívám tichým hlasem proto, že tou dobou spal. Máme malý byt a nechtěl jsem ho vzbudit. Myslím si, že to k ukolébavce sedí a že tahle zkušenost posune úplně každého. Přeci jen je to ve finále asi ten smysl života, poslat to dál. S mimčem je sranda, občas je trochu nahlas, ale pořídil jsem si kvalitní sluchátka na uši, takže si nemůžu stěžovat.

Desku hodláte pokřtít v průběhu vašeho koncertu v pražské O2 aréně, který máte naplánovaný na 20. ledna příštího roku. Proč až tam? A jak se vlastně na toto vaše největší vystoupení v životě chystáte?
Bude to unikátní. Pro mě jednoznačně největší koncert v životě. Chci, ať na to lidé nezapomenou. Určitě se můžou těšit na spoustu překvapení a hostů. Ale věřím, že když tam před ty tribuny nastoupím jenom s ukulele, tak to samo o sobě bude poměrně nevšední podívaná. Doufám, že mě v tom fanoušci nenechají, pořádně nadrtí texty a budou zpívat se mnou. Bude to krásný.

Letošní hraní jste zahájili s Davidem Kollerem v rámci koncertního seriálu Hudba na vinicích. Jaký to byl po dlouhé době pocit – smět zpívat a hrát živému publiku? A jaké jiné hudební plány na léto máte?
Byl to koncert po víc než půl roce, bylo to určitě speciální. Texty jsem pletl o trochu víc než jindy, ale myslím, že lidé mi to odpustili. Jak člověku během sezony lezou krkem nekonečné cesty po D1, tak tentokrát jsem si tu tříhodinovou cestu do Znojma vyloženě užil! Koncerty na vinicích jsem hrál už loni a bylo to úžasné, všem vřele doporučuju navštívit letošní ročník. Jinak se zdá, že koncertů budou v létě mraky. Jukněte na můj web pokac.cz nebo moje sociální sítě, ať se dozvíte detaily. A hlavně se stavte v lednu v O2 areně!